Co se nám to přihodilo ve zdravotnictví?

30. května, 00:00 - PAVEL VEPŘEK
30. května, 00:00

Samotné navýšení peněz ve zdravotnictví nic nevyřeší. Chce to citlivou spoluúčast pacientů a větší konkurenci pojišťoven

Začátky byly slibné. V době, kdy se v ostatních postkomunistických státech o změnách ve zdravotnictví jenom mudrovalo, došlo u nás k oddělení nancování zdravotnictví od státního rozpočtu a k rozpuštění krajských, závodních a okresních ústavů národního zdraví. V rychlém tempu se nám podařilo opustit sovětský Semaškův model organizace zdravotnictví a vytvořit pluralitní pojišťovenský model vycházející z tradice prvé republiky. V tomto unikátním gründerském období se za pochodu vytvořil systém výběru zdravotního pojištění, vznikaly a zanikaly zdravotní pojiššovny, vymýšlely se úhradové mechanismy, navazovaly smluvní vztahy a všichni jsme svým dílem formovali nové prostředí. Ve druhé polovině 90. let byla hrubá stavba nové podoby českého zdravotnictví hotova a zdálo se (přes všechny průvodní neplechy), že stačí pár let na odstranění nedodělků a bude nám hej.

Dnes, čtvrt století po začátku transformace, zdravotnictví rozhodně nepůsobí dojmem hladce fungujícího systému, který je schopen efektivně a kvalitně zajistit odpovídající péči všem, kteří ji potřebují. Lékařská komora rozjíždí kampaň Zdravotnictví volá o pomoc, která medializuje nedostatek lékařů v nemocnicích a v záchrankách. Dá se očekávat, že opravdu „veselo“ začne být po letních prázdninách, kdy většina nemocničních doktorů naplní roční limit počtu hodin pro přesčasovou práci. Dosud tiše tolerované porušování zákoníku práce se stane pro zaměstnavatele rizikem a můžeme se těšit na živelnou redukci akutního lůžkového fondu.

“ivou vodou se mají stát peníze ze státního rozpočtu s tím, že se jejich objem bude každoročně masivně navyšovat. Pozoruhodné je, že k volání po státních penězích dochází ve chvíli, kdy příjmy veřejného zdravotního pojištění dosahují historického maxima.

Finanční krize ve zdravotnictví v období hospodářského růstu je jistě zajímavý úkaz.

KDE TEDY UDĚLALI SOUDRUZI Z NDR CHYBU?

Základní příčinou dnešní šlamastyky je nedokončení proměny zdravotnictví z přídělového centrálně řízeného systému do regulovaného trhu. Starý systém řízení a kontroly byl rozpuštěn a nový nebyl dostavěn. Stát jako regulátor nebyl za 25 let schopen vytvořit nutné nástroje pro regulaci trhu ve zdravotnictví. K těmto nedodělkům patří setrvávání státu v trvalém kon(154]iktu zájmu mezi rolí regulátora a jednoho z aktérů systému, absence vymezení rozsahu péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění zákonem, chybějící standardizace tvorby a údržby úhradových mechanismů, nemožnost reálné konkurence zdravotních pojiššoven, neschopnost přijmout rozhodnutí, jak naložit s přímo řízenými organizacemi, zmatky v nastavení systému vzdělávání zdravotníků, absence jasné představy, jak posílit postavení občanů ve zdravotnictví. Selhávání všech dalších aktérů systému ve svých rolích je od toho prvotního hříchu státu odvozeno. Zdravotní pojiššovny rezignovaly na organizaci zdravotních služeb a zajišťování optimální péče pro své pojištěnce. Síš zdravotnických zařízení je odrazem tohoto stavu, a tak je v některých segmentech přebujelá, v jiných de citní, některým je přáno, jiné mají hluboko do kapsy. Občan, osvobozený od regulačních poplatků, svobodně tápe v nepřehledném systému.

PROČ K TOMU DOŠLO?

Za vším jsou samozřejmě peníze. Tři stovky zdravotnických miliard ročně představují pro politické strany jak odpovědnost, tak pokušení.

Stále je nutné obstarávat prostředky na volební kampaně a stejně tak je důležité své příznivce po vítězství odměnit nějakým pěkným postem. Proto se fakultní nemocnice netransformovaly v samosprávné univerzitní, ale ani se jim nedostalo standardního centrálního řízení. Chování zdravotních pojiššoven neovlivňují potřeby jejich pojištěnců, ale státu a reprezentantů politických stran. Výši a způsob úhrady poskytovaných zdravotních služeb neurčuje smluvní dohoda plátce a poskytovatele v rámci mantinelů nastavených Institucí pro vývoj a údržbu úhradových mechanismů, ale každoročně ad hoc vydávaná úhradová vyhláška. Nevymezení rozsahu hrazené péče zákonem účinně po léta blokuje transparentní vstup soukromých peněz do zdravotnictví.

JAKÉ JSOU SKUTEČNÉ PROBLÉMY ZDRAVOTNICTVÍ?

Převažující intepretace hovoří o absolutním nedostatku lékařů, který vzniká následkem odchodu špatně placených kolegů do zahraničí. Jistě, někteří naši doktoři pracují za kopečky, ale na současnou situaci to má jen okrajový vliv. I bez nich máme o dvaadvacet lékařů na stotisíc obyvatel více, než je průměr Evropské unie. Co dělají ti, kteří v nemocnicích scházejí? Část z nich pracuje na odděleních, která už dávno měla sloužit něčemu jinému. Kdybychom snížili počet akutních lůžek na průměr EU, tedy o 8100, bylo by zdravotníků dostatek. Spíše než do zahraničí odcházejí nemocniční doktoři do soukromých ambulancí, které jim nabízejí lepší prostředí i výdělky. Neschopnost pojiššoven kultivovat síš zdravotnických zařízení ve prospěch kvality a efektivity je společně s neschopností státu nastavit pro chod zdravotnictví jasná pravidla prapříčinou současných zmatků. Vyřazením občanů z reálného přímého vlivu na chod zdravotnictví je výsledek korunován.

CO S TÍM?

Se 7,5procentním podílem na celkovém HDP patří naše zdravotnictví v Evropě k těm skromnějším. Současně jsme se ale vyhoupli na první příčku v podílu veřejných prostředků na celkových nákladech, jinými slovy OE naši občané ovlivňují podobu zdravotnictví vlastními penězi nejméně z celé Evropy. Navýšení platby za státní pojištěnce přineslo zdravotnictví přes deset miliard korun ročně, ale žádný jásot se nedostavil. Z toho je zřejmé, že cesta k vyšší efektivitě a kvalitě zdravotnictví nevede přes státní rozpočet, ale přes vstup soukromých prostředků.

Nabízejí se tři základní možnosti OE znovuzavedení poplatků za čerpání vybraných služeb, připojištění na „nadstandardní“ péči a zavedení cenové konkurence pojiššoven.

Obnovení regulačních poplatků v modifikované podobě je politicky kyselým hroznem, ale věcně správné. Možnost doplatit si na „lepší“ péči po léta blokuje absence definice té hrazené. Definujme ji a uvidíme, jaký to bude cvrkot. Systémově nejtěžší je zavedení cenové konkurence pojišťoven, kdy si pojiššovny přestanou pseudokonkurovat v „plavenkách“, ale na misku vah vloží svoji reputaci a cenu pojištění.

Samotné navýšení peněz ve zdravotnictví nic nevyřeší. Zdravotní pojišťovny se musejí pochlapit a začít s účinnou smluvní politikou, stát by si měl dodělat domácí úkoly a pustit zdravotnictví na delší opraš. Roli ministerstva v úhradách by měla převzít Instituce pro vývoj a údržbu úhradových mechanismů a namísto úhradové vyhlášky nastoupit kontinuální údržba úhradových mechanismů.

S penězi nakládáme hospodárně, pokud mezi nimi máme i své vlastní. Sociálně citlivá spoluúčast pacientů kvalitě a efektivitě systému prospěje. A je to.

O autorovi| PAVEL VEPŘEK * Autor je lékař, bývalý ředitel FN Motol, od roku 2004 se podílel na řadě pokusů oreformu českého zdravotnictví

Mohlo by vás zajímat

 e-Sport - ilustrační foto

Basketbal a fotbal nestačí. Majitelé 76ers vidí budoucnost v e-sportu

Královská jachta Britannia

Slavná Britannia může po 20 letech znovu na moře. Jako „plující ambasáda“

Praha  Karl-Heinz Strauss

Porr postavil první kompostárnu v Praze

Donald Trump a Hillary Clintonová během svého prvního prezidentského klání.

Předpověděli brexit. Teď odepisují Hillary

 Spam - ilustrační foto

Oko za oko. Se spamery se nejlépe vypořádá robot

 Nicolas Sarkozy

Sarkozy by se pokusil zvrátit brexit novou smlouvou o EU

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče