Co se můžeme naučit od Izraele

05. srpna, 00:00 - Ondřej Stratilík
05. srpna, 00:00

Izrael v srdci Evropy Stále více politiků kvůli terorismu hledá inspiraci v izraelském přístupu k bezpečnosti. V Česku byto znamenalo nahnat muže a ženy do armády a do obrany nalít stovky miliard

Ozbrojte se stejně jako moje žena, postavme na hranici armádu a plot.

Prezident Miloš Zeman po nedávných teroristických útocích ve Francii a Německu přišel s prohlášeními, která jsou i na něj silně radikální. Nezanedbatelná část politické scény a veřejnosti mu navíc zdatně sekunduje, jakkoli někomu tyto návrhy mohou připadat absurdní.

Pohled na bezpečnost se v každém případě v posledních týdnech jak v Česku, tak v Evropě mění.

S přibývajícími teroristickými činy, často nijak sofistikovanými, když k nim – jako minulý týden na Russellově náměstí v Londýně – stačí jen obyčejný nůž, se kontinent přibližuje každodenní izraelské realitě. A logicky se tak nabízí otázka, čemu by se od židovského státu při ochraně svých občanů mohl naučit.

Místo laciných populistických výkřiků by to ale znamenalo obrovské výdaje a změnu fungování celé společnosti. A je otázka, jak by taková investice třeba zrovna v České republice, kterou bezprostředně nic neohrožuje, byla populární a jestli by dávala smysl.

Nic nám nebudete nařizovat

„Zajisté je možné se od Izraele v některých oblastech přiučit. Konkrétně jde o robustnost, vycvičenost a praxi bezpečnostních složek i ozbrojených sil, o schopnost rychle aktivovat a nasadit zálohy a také o připravenost populace na krizové situace,“ vypočítává František Šulc, bezpečnostní analytik a bývalý ředitel kabinetu ministra obrany.

Vypichuje fakt, že základem izraelské obranné politiky je vztah občanů k armádě. Nejenže osmimilionová země disponuje vojskem o síle 160 tisíc lidí, ale navrch se může spolehnout na téměř 650 tisíc rezervistů připravených kdykoli nastoupit.

Jen pro srovnání – Česko má v armádě 21 970 mužů a žen, 11 tisíc bývalých vojáků v povinných zálohách a 1360 nadšenců v aktivních zálohách.

Izraelské ozbrojené síly těží z povinné základní vojenské služby. Na vojnu tam musejí všichni osmnáctiletí kromě ortodoxních židů – muži na tři roky, ženy na dvě léta. Dalších 25 let se pak musejí muži smířit s tím, že každoročně jsou povoláváni na měsíční cvičení. I díky tomu, že většina země prošla výcvikem, lidé vědí, jak se zachovat při útoku, popřípadě jak nebezpečného útočníka zlikvidovat.

V Česku se na vojnu přestalo povolávat v roce 2004. Tehdy vznikla profesionální armáda a na ni se teď spoléhá většina obyvatel. Vojnu by mohla vrátit úprava branné legislativy. Jenže něco takového není reálné. Naposledy loni se o tom přesvědčilo ministerstvo obrany.

Poslancům představilo návrh, který obnovoval povinné odvody. Generální štáb tak chtěl zjistit zdravotní stav mladých mužů a žen, aby měl přehled, koho může v případě krize povolat. Poslanci však od začátku nesouhlasili.

A výsledek? Od letošního července platí kočkopes zavádějící pouze dobrovolné odvody a cvičení. Čili rekrutační kanceláře čekají jen na ty, kdo budou mít zájem.

Proto i kvůli „nevoli“ veřejnosti se zatím ministerstvo obrany raději zaměřilo na aktivní zálohy. Z dnešních 1360 členů by je rádo posílilo na pět tisíc v roce 2025. Záložákům zvýšilo odměny a vymyslelo další výhody. Jen během července vyplnilo nezávazný registrační formulář 400 fanoušků vojenství. „Izrael je v zásadě v permanentním válečném stavu, zatímco obyvatelé České republiky rádi od 90. let minulého století podlehli iluzi věčného míru a tomu, že vše vyřeší stát bez nich a nebude je obtěžovat, což je nesmysl,“ krčí rameny František Šulc.

I Izraelci mají špatné dny

Důležitým pilířem izraelské bezpečnostní politiky je také práce tajných služeb.

Několik medializovaných případů dokazuje, že jsou schopny zasáhnout nejen na území Izraele, ale i v zahraničí. České tajné služby takovou pověst nemají.

Naposledy na sebe „upozornily“ zpackanou akcí v Libanonu, kdy se tam dostal do zajetí jeden z agentů Vojenského zpravodajství a byla vyzrazena jeho identita.

Důvodem může být i to, že izraelské služby se rozvíjejí kontinuálně už od 50. let minulého století, kdežto v Československu se po roce 1989 restartovalo a začínalo takřka od nuly. Změnila se zájmová oblast i úkoly špionáže.

„Nemyslím si, že bychom měli špatné tajné služby,“ brání české špiony Miroslav Krejčík, bývalý šéf vojenské rozvědky, „v Izraeli však řeší rozdílné výzvy a hrozby než ty, s nimiž se potýkáme v České republice. Mají kolem sebe armády a země, s nimiž jsou ve sporu.“ Dlužno dodat, že i legendární agentura Mossad má své špatné dny. Loni v prosinci se v Německu vyzradili dva její špioni. Při nemotorném sledování převozu ponorky do Izraele podél Kielského průplavu zapadli autem v místech, kam je zakázán vjezd.

Miliardy i nová mentalita

Je bez diskuse, že Izrael by dnes už neexistoval, pokud by neměl špičkové obranné technologie. Do mohutného náskoku před svými protivníky se dostal hlavně díky masivnímu financování. Jen v loňském roce šlo na obranu Izraele 18,6 miliardy dolarů, tedy zhruba 457 miliard korun. Pro srovnání – Česká republika v roce 2015 v této oblasti hospodařila s 43,4 miliardy korun a ještě jí na konci roku zbylo.

Z toho vyplývá, že Praha musí začít investovat ve velkém. Aby se židovský stát ubránil pozemním útokům, má jeho vojsko 4170 tanků a 10 185 obrněných vozidel.

K tomu mimo jiné 143 helikoptér a 950 děl. A jak jsou na tom české ozbrojené síly? Tanků mají 123, v provozu jich je pouze 30, 440 obrněnců, 17 bojových vrtulníků a 179 dělostřeleckých systémů.

Spolu s tím by se musela radikálně změnit i mentalita českých generálů, kteří jsou zvyklí plnit zadání politiků či Severoatlantické aliance. Zato pokud se někde v zahraničí rýsuje potenciální nebezpečí pro stát, izraelské tajné služby či speciální jednotky jdou do akce, aby hrozbu zavčas zničily. S ničím podobným nemá česká armáda zatím zkušenost.

Největší nebezpečí pro Izrael ale představují ataky povstalců, proti nimž se těžkou technikou zakročit nedá. Ať už jde o útoky teroristů ve městech, kvůli nimž dennodenně hlídkují v ulicích tisícovky masivně vyzbrojených vojáků a policistů, nebo raketové útoky z nepřátelských území.

Jednou z hlavních pojistek ochrany izraelského státu je proto „deštník“ Iron Dome. Jeho střely Tamir dokážou zlikvidovat nepřátelské rakety ještě ve vzduchu a pro Českou republiku mohou do budoucna posloužit jako ochrana před drony řízenými teroristy.

Jenže provozovat takový systém je nad české možnosti. Jen každá raketa Tamir stojí zhruba 100 tisíc dolarů.

Navíc sám Izrael nyní přiznává, že Iron Dome bude muset vylepšit. Jak nedávno prohlásil Zvika Haimovich, šéf protivzdušné obrany, libanonský Hizballáh a Hamás v Gaze připravují pokus zasypat Izrael salvami od padesáti do sto raket. Povstalci totiž zjistili, že takovou kanonádu už Iron Dome není schopen zastavit. Inženýři začali vyvíjet program, který v letící smečce smrtících projektilů dokáže vyhodnotit jen ty mířící na domy či lidi.

Zeď nepůjde, zkuste plot

Tím nejviditelnějším a z evropské perspektivy i nejjednodušším opatřením, které je možné i do Česka z Izraele převést, je výstavba plotů a bariér proti pronikání teroristů či pašeráků. Tel Aviv takové překážky buduje už od 80. let, symbolem téhle obrany se stala 708 kilometrů dlouhá betonová zeď na Západním břehu. Její stavba dosud spolykala více než 2,8 miliardy dolarů, každoroční údržba žádá dalších 260 milionů dolarů.

Vzhledem k tomu, že většina české hranice dlouhé 2290 kilometrů vede horami, stavba by byla velmi komplikovaná.

Spíš než o betonové bariéry by tak šlo o ploty s ostnatými dráty a checkpointy pro vojáky. A v takovém případě se Praha nemusí inspirovat v Izraeli, ale stačí zalovit v komunistických archivech ministerstva vnitra a o konzultace požádat spolky bývalých pohraničníků. Vyhledávací heslo: železná opona.

Nejen boj, ale i voda

Je pravděpodobné, že mnohem dřív než v obraně se Praha bude muset od Tel Avivu inspirovat v systému hospodaření s vodou. Stačilo několik relativně suchých zim, aby si lidé v České republice uvědomili, že voda už neteče z kohoutku automaticky a že do budoucna půjde o velmi vzácnou surovinu.

Izrael se kvůli své poloze, kdy všechna povrchová a dešťová voda rychle odtéká a podzemní zdroje jsou minimální, soustředí na toto téma hned od svého založení v roce 1948.

Sladkou vodu získává z odsolovacích provozů na pobřeží Středozemního moře, více než 75 procent odpadní vody se recykluje a používá dále v zemědělství.

K čištění splašků pomáhají například i technologie s UV zářením. Aby byl Tel Aviv v hospodaření s životodárnou tekutinou soběstačný, jen během posledních let proinvestoval v přepočtu více než 110 miliard korun.

I tyto sumy jsou pro Česko sci-fi, na dlouhodobý boj se suchem se zatím vyčleňují částky v řádech desítek a stovek milionů.

Souhlasili byste s obnovením povinné základní vojenské služby?

Rozhodně ano 28 %

Spíše ano 35 %

Spíše ne 24 %

Rozhodně ne 13%

Myslíte si, že by se ženy měly nějakou formou podílet na obraně státu?

Rozhodně ano 22%

Spíše ano 42 %

Spíše ne 29 %

Rozhodně ne 7 %

Byl byste ochoten zúčastnit se dobrovolného základního vojenského výcviku v maximální délce 12 týdnů?

Rozhodně ano 14%

Spíše ano 31 %

Spíše ne 29 %

Rozhodně ne 26 %

ZDROJ: PRŮZKUM VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ AGENTURY MEDIAN PRO MINISTERSTVO OBRANY ČR, ČERVEN 2015, ZÚČASTNILO SE JEJ 1050 RESPONDENTŮ -51 %MUŽŮ,49%ŽEN

O autorovi| Ondřej Stratilík stratilik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

Královská jachta Britannia

Slavná Britannia může po 20 letech znovu na moře. Jako „plující ambasáda“

Praha  Karl-Heinz Strauss

Porr postavil první kompostárnu v Praze

Donald Trump a Hillary Clintonová během svého prvního prezidentského klání.

Předpověděli brexit. Teď odepisují Hillary

 Spam - ilustrační foto

Oko za oko. Se spamery se nejlépe vypořádá robot

 Nicolas Sarkozy

Sarkozy by se pokusil zvrátit brexit novou smlouvou o EU

Uber - označení nástupní plochy v americkém Portlandu

Uber chce globálně rozvážet jídlo. Vstoupí do více než dvacítky zemí

  • James Cusumano: Pochybuji, že Elvis žije

  • Vlastimil Harapes: Nemám rád cyklostezky a nejraději bych…

  • František Stárek: Už jsem si myslel, že budu v klidu

  • Karolína Topolová: Dovoz ojetých aut se nevyplatí

  • Alexandra Kala: Sleva je u mě zakázané slovo

  • Radka Dohnalová: Lídři by měli rozvíjet své talenty a…

  • Václav Cílek: Vyhnuli jsme se Kurdistánu

  • Petr Lávička: České maso bývá předražené

  • Michal Horáček: Jen já a lidi

Hry pro příležitostné hráče