Co přinese nový unijní klimaticko-energetický balíček?

24. listopadu 2014, 00:00 - Alena Adámková
24. listopadu 2014, 00:00

Členské země EU se na konci října na summitu v Bruselu dohodly na obecné podobě klimaticko-energetické politiky do roku 2030. Nový rámec počítá se třemi klimaticko-energetickými cíli, reformou systému emisního obchodování a kompenzacemi pro méně bohaté země

Většina odborníků považuje návrh za rozumný kompromis, protože ze tří závazných cílů – snížení emisí CO2 o 40 procent, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 27 procent a snížení energetické náročnosti o 27 procent – jsou nakonec závazné jen první dva. I tak ale někteří kritici klimatické politiky EU tvrdí, že měl být přijat jen jeden závazný cíl, že takto mohou někdy snahy zlepšit klima působit i proti sobě.

Nyní bude hodně záležet na konkrétní podobě legislativních návrhů, které by mohly být schváleny v první čtvrtině příštího roku, ale i na tom, co se dohodne za rok v prosinci na světovém klimatickém summitu v Paříži. Pokud se k úsilí zastavit klimatické změny nepřipojí takové země, jako je Čína či Indie, nemá snažení Evropské unie valný smysl.

Co bylo dojednáno Základním kamenem rámce 2030 je závazný cíl pro snížení emisí CO2 o 40 procent.

Na jeho přijetí se od počátku vesměs shodly všechny členské země kromě Polska (kvůli tomu, že jeho energetika je založena téměř výhradně na uhlí), které ale nakonec na říjnovém summitu se závazkem souhlasilo výměnou za navýšení finančních kompenzací pro méně vyspělé země.

I na tento cíl se však z některých stran snáší kritika. Například podle ekologických organizací je slabý. Studie prý ukazují, že aby se podařilo globální oteplování udržet pod dvěma stupni Celsia, bude nutné větší úsilí.

EU by podle nich měla přijmout cíl ve výši 55 procent.

Na druhé straně dosavadní komisař pro energetiku Günther Oettinger upozorňoval, že i 40procentní cíl bude náročné splnit.

Sám byl během debat v Evropské komisi zastáncem závazku ve výši 35 procent. Dosud se podle příznivců mírnějšího cíle dařilo Evropě snižovat emise poměrně rychle, bylo to ale z velké části díky transformaci středoevropských ekonomik a kvůli ekonomické krizi.

Kamenem úrazu se dlouho zdál být návrh na navýšení podílu obnovitelných zdrojů (OZE) na spotřebě energie nejméně na 27 procent. Ten nakonec bude závazný, ale pouze na úrovni EU, nikoliv pro jednotlivé členské státy. Některé země a řada velkých elektrárenských společností i představitelů průmyslu se stavěly proti jakémukoliv cíli pro OZE.

Klimatické cíle kontra energetická bezpečnost Podle odpůrců by měl existovat jen emisní cíl, protože cesta k nízkouhlíkové Evropě by měla být technologicky neutrální – a neměla by preferovat právě OZE, zvlášť když podpora v minulých letech vedla v některých zemích k problémům s nečekaným nárůstem kapacity.

Na to upozornil na konferenci Institutu pro veřejnou diskusi na téma Energetická bezpečnost ČR i generální ředitel a předseda představenstva Skupiny ČEZ Daniel Beneš.

„Měli bychom se poučit z toho, jaké mají dnes praktické dopady energetické cíle definované do roku 2020. Cíl naplnění podílu obnovitelných zdrojů energie převládl nad ostatními, kterými jsou konkurenceschopnost a bezpečnost dodávek. Výsledek je ten, že konkurenceschopnost je dnes problém, bezpečnost dodávek také,“ řekl Beneš a dodal, že i podle lídrů evropské energetiky (Magrittova skupina) by měl být stanoven jen jeden cíl a tím je snížení emisí.

Oproti tomu Evropský parlament (ten, který fungoval před posledními evropskými volbami) odhlasoval rezoluci, podle které by měl podíl OZE tvořit v energetice EU do roku 2030 dokonce 30 procent.

Původní návrh Evropské komise neobsahoval cíl pro energetickou účinnost. To se nelíbilo zeleným neziskovkám ani firmám, které se zaměřují na energeticky úsporné technologie a materiály. Stěžují si, že bez cíle pro účinnost nepanuje dostatečný tlak na investice v této oblasti. Dlouho nebylo jasné, jak to se třetím cílem dopadne. Vývoj ale urychlila situace na Ukrajině, která zvýraznila problém evropské závislosti na ruských surovinách. Úspory energie EU vidí jako významný způsob, jak ji snižovat. Třetí cíl dostal také podporu od nového šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera, který si ho představoval jako závazný. Na říjnovém summitu se pak členské země dohodly na orientačním nezávazném cíli ve výši 27 procent, což bylo pro zastánce ambicióznějšího přístupu zklamáním. V roce 2020 ale bude cíl přezkoumán a mohl by být zvýšen na 30 procent.

Postoj České republiky Česká republika dlouho patřila mezi státy, které se zasazovaly o přijetí jediného klimatického cíle pro snížení emisí CO2. Podle ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka by Česko preferovalo, kdyby byl závazek nižší – konkrétně 35 procent.

„Ale pokud by to byl cíl jediný, tak si dokážu představit i 40 procent,“ řekl v Bruselu na jaře po jednání Rady pro konkurenceschopnost. Zásadní také podle Česka je, jestli se ke klimatickým závazkům připojí i země mimo EU. Pokud by to neudělaly, Česká republika bude pro Evropu prosazovat cíl 35 procent, řekl médiím ministr životního prostředí Richard Brabec.

Problém mělo Česko s cílem pro obnovitelné zdroje a cílem pro energetickou účinnost. I když bylo od počátku jasné, že cíl OZE pravděpodobně nebude pro Česko závazný, může mít na českou ekonomiku výrazný vliv kvůli navázání na Německo. Zjednodušeně lze také říci, že Česko se dalšímu závazku pro rozvoj OZE brání kvůli špatné zkušenosti s katastrofálně nastavenou podporou pro fotovoltaiku.

Na říjnovém summitu EU se nakonec Česko proti druhému a třetímu cíli nestavělo.

V létě se totiž vláda rozhodla, že opustí dosavadní podporu jediného cíle, aby se neocitla v izolaci. Česko na druhé straně společně se středoevropskými partnery požadovalo navýšení kompenzací v podobě volných emisních povolenek, ze kterých by mohly investice do zelenější ekonomiky částečně investovat. Vláda se totiž obává, že nebude mít dostatek financí, například proto, že po roce 2020 už Česko nepočítá s takovými příjmy z evropských fondů jako dosud. S těmito požadavky se pak střední Evropě v Bruselu podařilo uspět. Česko by podle odhadů vlády mohlo v letech 2012 až 2030 v kompenzacích získat asi 50 až 70 miliard korun. Výsledná částka ale bude záviset na ceně emisních povolenek, která je dlouhodobě nízká.

Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) považuje schválené cíle sice za dosti ambiciózní, nicméně celkově vyvážený kompromis a poměrně spravedlivé řešení, neboť přihlížejí k situaci a podmínkám v průmyslově zaměřených státech EU s nižším HDP na obyvatele, mezi které patří rovněž ČR.

„Za velký úspěch lze rovněž požadovat i vyjednání významného objemu prostředků, které budou moci být použity pro modernizaci české energetiky a průmyslu. Tyto prostředky získáme jednak díky o deset procent zvýšenému množství povolenek, které ČR spolu s dalšími státy s nižším HDP na obyvatele obdrží, a jednak díky novým fondům na podporu inovací a modernizaci ekonomiky. Mimo to bude existovat celá řada celoevropských fondů, ze kterých by ČR a její podniky mohly získat další významné prostředky,“ uvedlo MPO v tiskové zprávě.

O autorovi| Alena Adámková, spolupracovnice redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče