Číslo pět fakt ožije

07. září 2015, 00:00 - Jan Sedlák
07. září 2015, 00:00

Nástup strojů do pracovního procesu je nevyhnutelný. Nemají lidi nahradit, ale doplnit je a zlepšit kvalitu života

Marek Rosa vzal svých zhruba dvě stě milionů korun, jež doposud vydělal výrobou videoher, a v Karlíně za ně rozjel vývoj univerzální umělé inteligence (AI), která by ve výsledku mohla jít nasadit do robotů, chytrých automobilů, výrobních linek a dalších strojů. „Naši umělou inteligenci jsme pojmenovali GoodAI. Chceme lidem říct, že se budoucnosti nemusejí bát, že nás tyto technologie nezničí,“ říká. Ukazuje na dobrosrdečnou robotickou sovu, kterou má GoodAI v logu, a samozřejmě naráží na obavy lidí, co roboti, algoritmy a AI udělají se světem a pracovními místy.

Veřejnost se na rozvoj technologií a mizení tradičních pracovních míst často dívá s nelibostí. Už ani sci-fifilmy technický pokrok příliš neopěvují a spíše předkládají katastrofické scénáře. V nedávném snímku Ex Machina sice geniální inženýr vytvořil umělou inteligenci nerozeznatelnou od té lidské, ta ale vzápětí dospěla k singularitě a stvořitele odstranila. Technologická budoucnost je v celkem temných barvách zobrazována i v dětských filmech. Z animovaného díla Wall-E si mnoho lidí pamatuje hlavně to, jak se tam obézní potomci lidí povalovali ve vznášejících se mobilních postelích.

TVOŘIVÉ NIČENÍ

Rozumně opatrný přístup k robotice, takzvanému průmyslu 4.0, a věcem s ní spojeným je samozřejmě namístě. Ovšem dělat z nových technologií strašáka a bránit se jim umělými překážkami podobně, jako to třeba Francie dělá s Uberem, je nesmyslné a krátkozraké. Naopak, každá země si musí uvědomit, že přichází období velikých změn a vlády, vzdělávací instituce a společnost tomu musejí jít naproti. Je to klišé, ale vývoj a inovace zastavit nejdou, protože nic takového nelze plošně zakázat.

Strach z toho, že technologie zničí pracovní místa a uvrhnou lidskou sílu do zbytečnosti, je tu v podstatě od začátku rozvoje strojů. A vždy se ukázalo, že je takový strach naprosto neopodstatněný a že se lidé pouze podceňují.

Prokázala to už řada studií a statistik. Technologie více pracovních míst vytvořily, než kolik jich zničily. Dnes už sice nenajdete mnoho žen, které by se živily jako pradleny, zato extrémně narostl počet pracovníků ve výzkumu, vývoji a výrobě praček. Navíc tato oblast stvořila další části ekonomiky na pračky napojené – práci mají opraváři, prodejci, výrobci pracích prášků a aviváží, obchodníci, marketingoví specialisté, tvůrci obsahu sociálních sítí a tak dále.

Podobně je to s mnoha dalšími obory. Řada profesí dnes již neexistuje, ale nikomu to divné nepřijde. Jsou to přežitá zaměstnání, která už nikdo dělat nechce, protože je zastanou stroje, a lidé se mohou věnovat práci mnohem příjemnější. Stroj je logickým a v podstatě i přirozeným doplňkem lidstva. Stroje přebírají více a více repetitivních a pracných úkolů, ale potřeba lidské práce v žádném případě nezmizí. Jen se postupně promění. Nelze necitovat jednoho z hlavních průkopníků automatizace a využití strojů, Henryho Forda: „Proč vždy, když hledám pár rukou, ho dostanu i s přibaleným mozkem?“ Volkswagen na lince raději „zaměstná“ automatický stroj, protože ho stojí tři eura za hodinu, zatímco dělník dvacet. Peníze je pak lepší investovat třeba do tvůrců takových strojů.

Studie společnosti McKinsey ukazuje, že ve Spojených státech v letech 2001 až 2009 ubylo 700 tisíc pracovních pozic typu bankovních pokladníků. Prostě z toho důvodu, že banky masivně přešly na internetové bankovnictví, superpočítačové systémy, bezhotovostní platby a rozrostla se oblast e-commerce.

Ve stejném období v Americe ubylo 2,7 milionu pracovních míst ve výrobě. Jenže vedle toho přibylo téměř pět milionů míst v profesích, jako jsou učitelé, doktoři a další.

Až na výjimky povolání, která pracují s lidmi.

UMĚT SE SPRÁVNĚ PTÁT

Pro zaměstnance budou lidská interakce, pružnost, přizpůsobivost či tvořivost zcela zásadními ingrediencemi úspěchu. Mladé moderní společnosti hledají takzvané chytré kreativce, kteří nejenže vynikají v daném oboru, ale zapadají do světa kolem. Stroje jsou a do budoucna ještě více budou jejich asistenty, poradci a nástroji. Nebude nutné se biflovat hromady informací nazpaměť, když je lze okamžitě vyhledat. Důležité je a bude se v prvé řadě správně ptát.

Zde se budou muset zásadně zapojit školy i rodiny. Zejména v Česku musí odpadnout trend pasivity a tupého učení se faktů nazpaměť a musí se začít pěstovat samostatné myšlení a chápání kontextu. Pokud tomu tak nebude, nástup nové generace strojů nám skutečně může způsobit problémy.

Vysoké školy se budou muset mnohem více propojit s praxí, posílit podnikatelského ducha a ochotu riskovat. Česko v poslední době podporu univerzitního výzkumu napojenou na firmy hodně hlásá a situace se (pomalu) skutečně zlepšuje, podle posledního žebříčku OECD jsme na tom ovšem ze všech měřených zemí nejhůře. S přehledem vede Čína.

„Počítače jsou doplňky lidí, nikoli jejich náhradou. Nejúspěšnější firmy příštích desetiletí vybudují podnikatelé, kteří se budou snažit zaměstnance posílit, nikoli je vyřadit ze hry,“ píše ve své knize Od nuly k jedničce technologický podnikatel a investor Peter Thiel, který stojí nebo stál v pozadí firem jako PayPal, Facebook, Tesla Motors či Palantir. Tím posílením nemyslí to, že budou zaměstnanci uměle protežovaní na úkor strojů, ale že se oba světy propojí a využijí svých předností.

Příkladem je právě firma Palantir. Ta vyvíjí vysoce účinný software, který dokáže analyzovat hromady nesourodých informací z různých zdrojů. Z toho pak vytváří závěČíslo ry a návrhy řešení problémů. Prostřednictvím tohoto nástroje byl údajně odhalen úkryt Usámy bin Ládina. Stroje v tomto případě dokážou vykonat náročné výpočetní a analytické operace, což bere práci analytikům, kteří by se jinak museli hrabat v hromadách papírů či fotek, síla nicméně spočívá v propojení softwaru s lidmi. Ti mohou nechat analytiku na stroji a sami se pak plně věnovat jiným úkolům a přinést do celého procesu své silné stránky. I přes silnou roli softwaru má rozhodovací roli člověk. Stejné možnosti nastupují do zdravotnictví, vědy, výroby a mnoha dalších oblastí.

DRUHÁ KVALITA NEMÁ ŠANCI

Velkou otázkou a možným problémem samozřejmě zůstává nerovnost, která v posledních letech narůstá a s velkou pravděpodobností souvisí s růstem síly technologií. Firmy a lidé kvůli internetu a globalizaci čelí konkurenci nejenom ze svého blízkého okolí (města, okresu či státu), ale z celého světa. Kvalitní internetový produkt lze v podstatě „okamžitě“ dostat ke komukoli a stejně tak si ho může každý vyzkoušet. V tomto prostředí pak vítěz bere skoro vše a ostatním zbudou jenom drobky. V zásadě není moc důvodů, proč používat jiný vyhledávač než Google.

V nepropojeném, rozparcelovaném světě minulosti mohly v jednotlivých regionech uspět i horší produkty, v prostředí propojené sítě ale není důvod, proč používat jenom o něco málo horší technologii, aplikaci či službu.

„Beru to tak, že určitý obnos peněz vydělám a část si nechám pro sebe. Společnosti ale dám mnohem větší hodnotu,“ říká Marek Rosa zmíněný v úvodu. Tak se nad tím také dá uvažovat.

Například Google sice dominuje jedné oblasti trhu a ostatním hráčům, když už se vůbec objeví, moc prostoru nenechá. Na druhé straně ale nepřímo vytvořil desítky milionů pracovních míst v odvětvích, jako jsou reklama, tvorba obsahu, internetový prodej, konzultace, programování, grafický design, a v mnohých dalších.

Státy se na všechny tyto změny musejí připravit. Je sice důležité bojovat o místa několika stovek horníků, minimálně stejná politická energie by ale měla směřovat do podpory a rozvoje možností do budoucna. A to se v Česku prozatím neděje. „Je potřeba říci, že Česká republika je jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy, pokud bereme podíl průmyslu na hrubé přidané hodnotě (31,8 procenta v roce 2013). To je důvodem, proč budou mít digitální technologie na českou ekonomiku mnohem větší dopad, než by se teď mohlo zdát. A bude to opět digitální sektor, který s pomyslným praporem pokroku půjde v čele,“ vzkazuje vicepremiér Pavel Bělobrádek a zároveň slibuje, že vláda na to myslí a bude jednat. No, uvidíme.

Řada profesí dnes již neexistuje, ale nikomu to divné nepřijde. Jsou to přežitá zaměstnání, která už nikdo dělat nechce, protože je zastanou stroje, a lidé se mohou věnovat práci mnohem příjemnější.

O autorovi| Jan Sedlák • sedlakj@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče