Čínský sen pana Sia

23. února 2015, 00:00 - Daniel Deyl
23. února 2015, 00:00

Pekingský vládce chce „oživit svůj národ“. Obnovil kult osobnosti, likviduje korupci i oponenty a Číňané jsou rádi

Za dva roky v nejvyšších politických funkcích dokázal Si Ťin-pching koncentrovat ve svých rukou více moci než kterýkoli z jeho předchůdců až po Mao Ce-tunga. Prozatím toho využil především k tažení proti korupci a vnitřnímu disentu. Klíčová otázka zní: poslouží mu jeho takřka bezprecedentní síla jako odrazový můstek k dalekosáhlým reformám ve stylu Teng Siao-pchinga, který po maovském šílenství položil v osmdesátých letech základy dnešního ekonomického rozmachu země? Nebo se Si jen zbavuje mocenské konkurence, aby mohl pohodlně vládnout obklopen garniturou kompliců, jako to v sousedním Rusku předvádí Vladimir Putin?

Alfa samec Jednoduchá odpověď zřejmě neexistuje.

První, co běžného pozorovatele na Siově způsobu vládnutí udeří do očí, je změna stylu. Jeho předchůdce Chu Ťin-tchao záměrně vystupoval bezvýrazně; zdůrazňoval tím kolektivní charakter rozhodování, v němž jeho role byla pouze role prvního mezi sobě rovnými. „Existoval partajní konsenzus, že se nejvyšší šéf nebude vystavovat na odiv jako osobnost,“ citoval deník Neue Zürcher Zeitung Carla Minzera, experta na čínské právo z newyorské Fordham Law School, „ale dnes dává čínský establishment jasně najevo, že Si je v jejich smečce alfa samec.“

A skutečně: Si se jmenoval de facto ministrem všeho; kromě šesti již existujících špičkových funkcí vytvořil další půltucet stranických orgánů, jimž předsedá (viz box Čemu Si velí). Cokoli důležitého dnes z Pekingu vyjde, nese jeho podpis. To však není zdaleka vše. Si buduje plnokrevný kult osobnosti. V loňském roce vyšlo nejméně sedm knih jeho citátů; prodalo se milion a čtvrt (tedy zhruba ekvivalent stotisícového nákladu v Česku) výtisků knihy Vládnutí v Číně, kterou napsal sám. Nechává se vidět na veřejnosti, vtipkuje s novináři, někdy i na svůj účet, (ovšem „jen trochu“, poznamenávají londýnské Timesy), kupuje si jídlo v běžných restauracích a sám si je platí.

A Číňané jsou za to vděční. V polovině loňského roku odvysílala televize, jak se Si stavil v jednom z pekingských bister a dal si menu s napařovanými knedlíčky za 21 jüanů (asi 80 korun). Řečenému podniku okamžitě stouply tržby na desetinásobek a jeho majitel začal dostávat nabídky na vytvoření řetězce. Jindy Si v žertu prohodil, že by park s výhledem na jezero ve městě Chang-čou měl mít lavičky dále od sebe, aby „mladí lidé měli více soukromí“, uvedla televize CNN. Na druhý den polovina laviček zmizela.

Dobrosrdečná populární image však zakrývá politika mimořádně cílevědomého.

Má k tomu dobré předpoklady: zaprvé je prvním vůdcem z garnitury „princátek“, synů někdejších komunistických bossů.

Jeho otec Si Čung-sün byl šéfem Maovy propagandy a později druhým mužem čínského parlamentu. Zadruhé Si pochází z bohaté a vlivné provincie Šaan-si. Takto kombinovaný původ mu dává výhodu ve srovnání s jeho předchůdci, relativními outsidery Chuem a Ťiang Ce-minem. Pro koncentraci moci je to ideální předpoklad.

Verbální inspirace Jak jej Si hodlá využít, je druhá věc. Podle amerického think tanku Brookings Institute je jeho dlouhodobým cílem stav formulovaný jako „čínský sen“. Zde Číňané sami přiznávají dvojí inspiraci Amerikou: s odkazem na sen americký jako první použil obratu „čínský sen“ novinář Thomas Friedman v článku, jejž v roce 2012 otiskly New York Times.

Si při formulaci čínského snu vychází z Chuovy doktríny „mírného blahobytu“, což je stav, jehož chce dosáhnout do roku 2021 (sté výročí založení komunistické partaje). O osmadvacet let později, sto let po Maově revoluci, má následovat zařazení Číny mezi nejvyspělejší země světa. Jestli vám to připomíná bolševické plánování, není to náhoda. Si se netají tím, že nechce nijak razantně oslabit státní ekonomický sektor, a už vůbec nepřipouští oslabení role komunistické strany.

Reforma systému má v jeho podání přicházet zevnitř. Má k tomu pomoci několik konkrétních opatření. Kromě ekonomických opatření (viz box Klíčové ekonomické reformy) je nejdůležitějším z nich koncept „vlády pomocí práva“. Má posílit roli psaného ústavního práva na úkor současné nepřehledné praxe, v níž jsou důležitější osobní konexe, postavení a třeba národnost subjektů, které tak či onak mají s čínskou justicí tu čest.

Vládnutí dvojí tváře To je ze západního pohledu příznivý vývoj.

„Provázání politické moci, bohatství a postavení před zákonem existuje všude na světě, ale nikde není tak silné jako právě v Číně,“ citoval list New York Times Orvilla Schella, šéfa Střediska americko-čínských vztahů v New Yorku.

S tím úzce souvisí tažení proti korupci, dosud nejviditelnější projev Siova vládnutí.

Podle agentury Xinhua už komunistická strana interně vyšetřovala na 220 tisíc svých členů a 75 tisíc jich předala soudům (v Číně taková věc znamená, že už jste shledání vinnými a odsouzeni).

Jestliže však na papíře vypadá kombinace liberalizačních ekonomických opatření, justiční reformy a protikorupční iniciativy lákavě, realita může být komplikovanější (viz box Sedmero západních nebezpečí). Nejprominentnější obětí Siova tažení dosud je Čou Jung-kchang, bývalý člen výkonného výboru politbyra a šéf bezpečnostního aparátu země. Po odchodu do politického důchodu však zůstal jedním z nejvlivnějších mužů čínského ropného konglomerátu CNPC (v jehož čele stál v devadesátých letech). Podle amerického časopisu The Atlantic mohl představovat pro Siovu vládu konkurenci; namísto toho se stal nejvýše postaveným politikem, jenž v dějinách komunistické Číny stanul před soudem. Která z obou možných motivací Siova způsobu vládnutí se ukáže jako určující, nevíme.

„Prezident Si dal najevo, že je seriózním reformátorem, ale také ukázal, že reforma v jeho podání nemusí být to, co si pod tím Západ představuje,“ citoval v té souvislosti server Diplomat.com anonymní zdroj blízký nejvyšším kruhům čínské politiky.

KLÍČOVÉ EKONOMICKÉ REFORMY ROKU 2014

• zrušení požadavků na základní kapitál pro založení firmy; loni vzniklo o 20 procent nových firem více než v roce 2013 • uhelná daň se nově počítá z hodnoty, nikoli množství vytěženého uhlí • vydání plánu deregulace veškerých farmaceutických cen, jenž by měl začít platit letos • všechny provincie byly přinuceny vydat plán reforem svých podniků podle vzorce známého na západě jako PPP, public private partnership • odstranění překážek v pohybu kapitálu mezi Šanghají a Hongkongem; investoři na jednom akciovém trhu mohou dnes přímo investovat i na trhu druhém • vydání návrhu pravidel pojištění bankovních vkladů, což by mělo vést k úplné liberalizaci v určování úrokových sazeb

Zdroje: Brookings Institute, The Wall Street Journal

SEDMERO ZÁPADNÍCH NEBEZPEČÍ

Co považuje Si Ťin-pching za největší hrozby pro svoji zemi, jež přicházejí ze Západu:

1) západní konstituční demokracie

2) univerzálnost lidských práv

3) občanská společnost

4) tržní neoliberalismus

5) nezávislost sdělovacích prostředků

6) „historický nihilismus“ – kritika chyb, jichž se vládnoucí partaj dopustila v minulosti

7) zpochybňování reforem

Zdroj: chinafile.com

ČEMU SI VELÍ

Seznam funkcí, jež Si Ťin-pching vykonává (letopočet udává, kdy se jednotlivých funkcí chopil)

Funkce v již existujících orgánech

Čínská lidová republika prezident (2013)

Ústřední výbor Komunistické strany Číny generální tajemník (2012)

Ústřední vojenská komise (partajní) předseda (2012)

Ústřední vojenská komise (vládní) předseda (2013)

Ústřední vedoucí skupina pro záležitosti Tchaj-wanu šéf (2012)

Vedoucí skupina pro zahraniční záležitosti šéf (2012)

Funkce v nových orgánech, jež sám nechal vytvořit

Národní bezpečnostní výbor šéf (2013)

Ústřední vedoucí skupina pro celkové prohloubení ekonomické reformy šéf (2012)

Vedoucí skupina pro obranu a vojenskou reformu šéf (2014)

Vedoucí skupina pro internetovou bezpečnost a informatizaci šéf (2014)

Vedoucí skupina pro finanční a ekonomické záležitosti šéf (2013)

Ústřední vedoucí skupina pro celkové prohloubení reforem (2013)

Zdroje: wikipedia.org, Brookings Institute

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče