Churavé hospodářství

26. ledna 2015, 00:00 - EVA ZAMRAZILOVÁ
26. ledna 2015, 00:00

Prostředí rekordně nízkých úrokových sazeb a extrémně vysokých cen na akciových trzích má do zdravého hospodářského prostředí stále ještě daleko

Eurozóna vstoupila do definičního teritoria a česká ekonomika se pohybuje na jeho hranici. Proti inflační faktory se dále kumulují. Záporná inflace, respektive pokles cenové hladiny pod nulovou hranici je v příštích měsících velmi reálný.

Deflace sama o sobě je neutrálním hospodářským jevem a záleží na konkrétním národohospodářském kontextu, jaké budou její důsledky. Obavy z deflace jakožto extrémně nebezpečného jevu se datují teprve od epizody velké deprese v USA. Kladení různých paralel mezi tehdejší de? ační epizodou a potenciálními riziky, které by de? ace mohla mít v české ekonomice, nebylo v posledním roce nic výjimečného. Připomenutí pozadí, na němž velká deprese vznikla, proto není od věci.

MYLNÉ PARALELY Velké depresi předcházel pád akciového trhu v říjnu 1929. Tento známý burzovní krach nebyl ničím jiným než prasknutím bubliny na akciových trzích. Zdánlivě nikdy nekončící růst cen akcií zlákal nejen klasické investory, ale i běžné domácnosti k tomu, aby nejen investovaly své celoživotní úspory do akcií, ale na „zaručený“ zisk se zadlužily. K živení bubliny akciového trhu dluhem přispívala i tehdejší dlouhodobá politika levných peněz Fedu. Ještě několik týdnů před osudným krachem prohlásil tehdejší patrně nejrenomovanější ekonom a jeden z hlavních otců současné mainstreamové teorie Irving Fisher, že ceny akcií mají další fundamentální prostor k růstu. Připomeňme, že hodnot před burzovním krachem dosáhly americké akcie až v polovině padesátých let.

Říjnový krach během měsíce vygeneroval ztráty v tehdejší hodnotě odhadované na 30 miliard dolarů (přibližně 30 procent hrubého národního produktu), vymazal během několika dnů úspory mnoha běžných domácností, u bohatších způsobil velké ztráty. Historie série úpadků bank i podniků je široce známa, stejně jako rozvoj deflačně­recesní spirály. Ta se ale roztočila až druhotně na pozadí prasklé bubliny na akciovém trhu, mimo jiné právě kvůli náhlé a dramatické ztrátě kupní síly obyvatel a firem. Deface tedy ne­ byla příčinou velké deprese, ale jen jedním článkem řetězu hospodářských poruch.

Zkušenost, kterou je třeba si vštípit, není prvotně riziko deface, ale riziko nadměrného růstu cen, především je­li živen spekulací na budoucí vzestup cen, financovanou dluhem. Riziko ale nevzniká v momentě, kdy korekce vynucuje pád cen, toto riziko se kumuluje celou dobu, kdy dochází k předchozímu nadměrnému růstu ceny.

Následná katastrofa je pak vyvolána nuceným prodejem aktiva ve snaze splatit dluh, ovšem byla­li původní cena nepřiměřeně vysoká, dojde ke ztrátě, která zasáhne dlužníka i věřitele. Dominové efekty jsou pravidlem.

Tento scénář je hrozivý a do určité míry připomíná krizi špatných hypoték v USA, naštěstí jakékoli paralely s českými podmínkami chybějí.

REAKCE CENTRÁLNÍCH BANK?

Současná rozšířená varianta měnové politiky založená převážně na cílování inflace popsané primární riziko de facto neřeší. Nadměrný růst cen aktiv může být skryt pod pláštíkem pomalého růstu indexu spotřebitelských cen (kam ceny aktiv nejsou zahrnuty). Na druhé straně neškodné poklesy některých cen zboží či služeb jsou zaměňovány za hrozby „deflačně­recesních spirál“ a záleží na subjektivním hodnocení, jak centrální bankéři konkrétní situaci vyhodnotí.

Aktuálně centrální bankéři považují de? ační tendence vyvolané pádem cen ropy za pozitivní nabídkový šok. Proč ale nelze obdobně hodnotit dezi inflační tendence u cen energií, potravin či většiny zboží a služeb běžné spotřeby? Zlevnění jednoho produktu či služby může přispět k nákupu jiného zboží či služby. Je ale dobře, že názory se začínají posouvat. Bylo by ještě lépe, kdyby se posunuly i dále a přiznaly v plném rozsahu limity cílování inflace. I když do roku 2015 vstupuje světové hospodářství s relativním optimismem, nelze přehlédnout, že prostředí rekordně nízkých úrokových sazeb a extrémně vysokých cen na akciových trzích má do zdravého hospodářského prostředí stále ještě daleko.

Obavy z deflace jakožto extrémně nebezpečného jevu se datují teprve od epizody velké deprese v USA.

O autorovi| EVA ZAMRAZILOVÁ, hlavní ekonomka České bankovní asociace

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče