Chorobné nicnedělání

14. dubna 2014, 00:00 - JAKUB KLÍMA
14. dubna 2014, 00:00

České společnosti se zdráhají modernizovat své informační systémy České ručičky jsou zlaté, říká se. To je jistě pravda, nestačí to ale k tomu, aby byly také efektivní. K tomu v 21. století slouží informační systémy. Právě v nich však české firmy dost pokulhávají – více než polovina z nich používá zastaralé systémy na hranici životnosti. A touha po modernizaci či inovaci je mizivá.

Největší konkurencí pro dodavatele v tendrech na informační systémy nejsou jiní dodavatelé. Je to nemoc českých firem­zadavatelů, která se projevuje nicneděláním. Zhruba v polovině případů nás management „potěší“ verdiktem, že vlastně nechce realizovat vůbec nic.

SOUČÁST RŮSTU Přitom IT projekty mívají poměrně dobrou návratnost a jejich efekty se dají dopředu jasně vyčíslit. Nejpalčivější je tento problém hlavně v malých a středních firmách.

Ty jsou zvyklé využívat systémy pouze k evidenci objednávek, vykazování účetnictví, mezd nebo k evidenci zásob. Přehlížejí přitom oblasti, které ve firmě vytvářejí hodnotu a peníze – řízení skladů, logistiky a výroby. V těch se každé zlepšení odráží ihned i v korunách – peníze přestanou mizet v prostojích, malé průchodnosti skladu nebo třeba v chybách v expedici. Jenže softwarové nástroje pro tyto oblasti používá v České republice podle statistik pouze čtvrtina firem (viz graf).

Společnosti, které začínaly před lety v jednom skladu s papírem a fixou a dnes mají tři výrobní závody a 80 zaměstnanci, se s překotným vývojem často špatně vyrovnávají.

Firma roste, ale efektivita klesá. Pomoci vyjít z bludného kruhu jim přitom můžou právě informační systémy. Skenování palet, číslování výrobků, zákaznický portál… Expedice funguje lépe, vedení má lepší přehled a objednávky se neztrácejí. Jde o věci, které by měly být ve firmě přirozené, ale s růstem je potřeba se k nim dopracovat.

Proč tedy nejsou české společnosti ochotné modernizovat své informační systémy?

IT je sice technický obor, ale je hlavně o lidech.

A těm chybí odvaha. Prosadit zavedení podobných inovací je mnohdy spíše interní boj a mám teď na mysli především úlohu progresivních jedinců uvnitř společností. V Česku je jen několik desítek, možná stovek odborníků, kteří mají jasnou vizi, kam by měl jejich podnik v budoucnu směřovat. A dobře vědí, že k cestě na vrchol je potřeba zlepšit chod důležitých oblastí, jako jsou výroba, logistika nebo skladování.

ODVAHA A KONKURENCESCHOPNOST Rozdíl mezi úspěšně realizovaným projektem a setrváním v bezpečném statu quo je především v přítomnosti správných osob. Ty jsou obeznámeny s pozitivy daného projektu a přicházejí odhodlaně s nápady na změnu za manažery na různých úrovních až po ty nejvyšší. Vrcholný management by si měl dobře rozmyslet, zda bude nápady těchto inovátorů odmítat. Může tím totiž o své bystré mozky přijít, protože si raději najdou jiné působiště, kde jim jejich sice odvážné, ale přínosné projekty umožní realizovat.

Většina firem dříve nebo později nakonec dospěje k rozhodnutí, že „nějaký ten systém potřebuje“. Management mnoha takových společností bohužel často považuje informační systémy za položku, jejíž splnění si odškrtnou, a konkrétní přínos firmě je nezajímá.

Informační systémy, které existují jen proto, aby nějaké informační systémy byly, bez jasné strategie či vize, jsou nakonec jen polovičatými řešeními, která skutečně nejsou samospasitelná. Je to zkrátka zásadní nástroj, který může firmu brzdit, nebo jí dát konkurenční výhodu.

Právě konkurenceschopnost malých a středních firem je pro českou ekonomiku jedním z důležitých parametrů. Segment zaměstnává více než 60 procent českých pracujících, vytváří třetinu HDP a také polovinu exportu. Informační systémy těmto českým firmám nezajistí úspěch ani automaticky nezvýší jejich konkurenceschopnost, ale představují jeden z mnoha předpokladů pro obojí.

Přístup v duchu rčení „Kdo nic nedělá, nic nezkazí“ firmě vystačí do doby, než přijde impulz ke změně. Ten může mít například podobu dodavatelského auditu od klienta, který si chce zkontrolovat plnění určitých standardů. Bývá to moment prozření a signál k našemu nástupu do práce. Odpovědní lidé si rizika odkládání mohou uvědomit pozdě, nebo také nikdy. Nevyužít šanci k růstu a zlepšení postavení na trhu je totiž citelnou ztrátou, i když na první pohled skrytou.

STĚŽÍ POLOVINA

Zdroj: ČSÚ

Rozdíl mezi úspěšně realizovaným projektem a setrváním v bezpečném statu quo je především v přítomnosti správných osob.

O autorovi| JAKUB KLÍMA, obchodní ředitel a člen představenstva Aimtec, a. s.

Hodnocení

Zaujala Vás tato zpráva?
Ohodnoťte ji

Loading

Děkujeme za Vaše hodnocení

Komentáře

Mohlo by vás zajímat

Finance
Dotace na fotovoltaiku: Od září až 150 tisíc korun na větší systémy
5 aplikací, které Vás ochrání před otravnými telefonáty
Jak mohou soukromé kuřácké kluby a spolky zničit restaurace, hospody i jejich majitele
Najděte si novou práci do září
Plná zaměstnanost v ČR: čím jsme si ji zasloužili?
Auta
Na Audi RS Q5 už čekat nemusíte. K dispozici je SQ5…
Retro na neděli: Ford GT40 vznikl jako pomsta značce Ferrari
Povinné ručení: Jak na změnu smlouvy a snížení ceny
Galerie: Škoda Karoq se chlubí digitálním přístrojovým štítem. Taková věc tu ale byla už dávno
Nové BMW Z4 slibuje svobodu, ale počkáte si na ni až do jara 2018
Technologie
Xbox One X bude stát 13 500 Kč. Do obchodů půjde i limitovaná edice Scorpio
Až přijdou těžaři. Zásoby lithia v Krušných horách jsou velké, ruda ale není vydatná
První 120Hz 4K monitor je tu. S nižším rozlišením umí i 480 Hz a vyrábí ho dva nadšenci
Tento týden podcast Cnews FM nebude
Co přinese Intel Coffee Lake do lowendu? Máme parametry Pentií, takt až 3,9 GHz
Hry pro příležitostné hráče
Zavřít