Chmurný a ještě chmurnější

17. června 2013, 00:00 - Bezcenná elektřina za bilion
17. června 2013, 00:00

Evropská energetika potřebuje celkovou změnu prostředí Na počátku byly dobré úmysly. Liberalizovat energetiku, zlevnit tak spotřebitelům proud a výstavbou solárních a větrných elektráren snížit závislost na fosilních palivech. Vše se ale zvrtlo.

Současný stav energetiky v Evropě je tristní. Platí dva zdánlivé paradoxy. Cena silové elektřiny na burzách klesla až k úrovni kolem 40 eur za MWh. Investorům se nevyplatí stavět nové elektrárny, přitom odběratelé za proud platí stále více. Hlavně kvůli výběru peněz na dotované obnovitelné zdroje.

Druhým paradoxem je, že výrobní kapacita solárních a větrných elektráren roste. Když je navíc pro výrobu příznivé klima, vážně hrozí blackout. S růstem instalovaného výkonu v obnovitelných zdrojích se zvyšuje i riziko výpadku kvůli obtížné řiditelnosti celé soustavy a také hrozba budoucího nedostatku klasických energetických kapacit.

Oba paradoxy mají jednoduché rozřešení, a tím je společná příčina dnešních problémů – obnovitelné zdroje elektřiny (zejména fotovoltaika), respektive jejich dotování. Bez masivní podpory by nevznikly, celkové náklady na jejich výstavbu totiž výrazně převyšují náklady na výstavbu klasických zdrojů. Odběratelé platí proto kromě ceny silové elektřiny a služeb i tzv. zelený příspěvek – rok od roku rostoucí daň na obnovitelné zdroje (OZE). Jenom v Česku tak zaplatíme do roku 2034 celkem 874 miliard korun! Navíc platí zákon, že operátor trhu musí vykoupit všechnu elektřinu vyrobenou v OZE, v České republice za cenu násobně převyšujících tržní.

Když fouká vítr a svítí sluníčko, je silové elektřiny nadbytek a její cena prudce klesá.

Důsledky jsou tristní. Nevyplatí se investovat do nových klasických zdrojů, a provozovat některé již existující elektrárny. I proto ČEZ varoval, že může dostavět Temelín pouze za podmínky, že bude mít garantovanou návratnost investice skrze dlouhodobě fixovanou výkupní cenu.

V solárních a větrných elektrárnách sice instalovaný výkon roste, jenže nevyrábějí podle potřeb spotřebitelů, ale dle počasí.

Energetická soustava proto potřebuje mít v záloze za každou OZE elektrárnou i tu klasickou. Pokud se ale nové klasické zdroje nestaví a staré nerenovují, můžeme za deset let čelit v Evropě kritickému nedostatku elektřiny.

K tomu přispívá i to, že Německo chce do roku 2022 odstavit své jaderné elektrárny a v roce 2016 bude kvůli zpřísnění emisních limitů uzavřena řada uhelných elektráren.

Navíc se doufá v oživení evropské ekonomiky a tím i v růst spotřeby elektřiny.

Výstavbu nových elektráren je ale třeba řešit již nyní, přestože se zdá, že to je ekonomický nesmysl. Jejich budování totiž nelze stihnout za rok.

Elektřina, nebo dividendy Právě dostavba Temelína se zdá být nejrozumnější odpovědí. Z hlediska dividendového akcionáře firmy ČEZ je taková investice krátkodobě i střednědobě špatnou zprávou. Z dlouhodobého hlediska však jde o smysluplnou investici. Nejen vzhledem k zajištění rozumných výrobních kapacit, ale i z hlediska čistě finančního. Atomová elektrárna bude v provozu déle než půl století a v tomto období se vysoká investice spolehlivě zaplatí.

Na trh navíc bude mít v nejbližších letech vliv minimálně ještě jeden důležitý faktor, a tím je očekávaný boom mikrokogeneračních jednotek. Domácnosti i malé podniky si budou pořizovat jednotky na zemní plyn, které zajistí dodávky elektřiny a tepla. Již nyní je jejich efektivita dostatečná a lze očekávat, že v budoucnu bude ještě vyšší.

Tím ale ještě klesne stabilní poptávka po elektřině a současně se sníží počet přispěvatelů na OZE. Ti zbývající přímo či jako daňoví poplatníci prostřednictvím státu, budou platit ještě více.

UŽ BRzdÍ i eU Výhled na pár příštích let je chmurný. A to jak z hlediska ČEZ (cena silové elektřiny bude v lepším případě stagnovat), tak z hlediska domácností a firem (vlivem příspěvku na OZE jejich útraty za elektřinu porostou), ale i z hlediska provozovatele přenosových soustav (Němci budou své přenosové problémy řešit na úkor české soustavy). Povede-li tato skutečnost k zastavení investic do energetiky, je dlouhodobější výhled ještě chmurnější – nebude dostatečný rezervní výkon a ve špičkách dost elektřiny.

Design evropské energetiky je bezpodmínečně nutné narýsovat znovu. Má-li dál fungovat liberalizovaný trh, musí skončit dotace pro OZE, a tím se budou nové zdroje opět stavět racionálně dle jejich skutečné efektivity. Dnes mezi sebou soupeří zdroje dle toho, jak velkou dotaci pro svou investici získají, a celkový dopad na zákazníka investory v podstatě nezajímá.

Nadějné je, že už i Brusel pochopil, že někde udělal chybu a vede Evropu do energetické katastrofy. Bohužel v rámci socialistického přístupu Bruselu hrozí – místo zrušení dotací pro OZE – spíše návrat k modelu, kde budou energetické regulační úřady stanovat výši výkupní ceny elektřiny.

Investorům se nevyplatí stavět nové elektrárny, přitom odběratelé za proud platí stále více.

O autorovi| Bezcenná elektřina za bilion, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče