Čeští eurokomisaři

19. května 2014, 00:00 -
19. května 2014, 00:00

Pavel telička (2004) V době přístupových rozhovorů o vstupu České republiky do Evropské unie vedl český vyjednávací tým, poté se stal velvyslancem a vedoucím Stálé mise ČR při EU. V roce 2004 byl za Českou republiku krátce členem Prodiho Evropské komise. Proti Teličkovu jmenování eurokomisařem se neúspěšně stavěla KDU-ČSL, která kritizovala jeho komunistickou minulost. Z komise ho ještě v tomtéž roce vystrnadil Vladimír Špidla.

V prosinci 2004 spoluzaložil lobbistickou firmu BXL Consulting v Bruselu, které byl spolumajitelem a ředitelem. Na mimořádné valné hromadě České rugbyové unie v prosinci 2006 byl zvolen do pozice jejího prezidenta. Na tuto funkci předčasně rezignoval v květnu 2009. Od 11. září 2007 je členem představenstva těžařské společnosti New World Resources. Od prosince 2008 do prosince 2011 byl členem dozorčí rady společnosti RPG Byty. V právě skončených volbách do Evropského parlamentu vedl listinu vládního hnutí ANO, jemuž se předpovídalo vítězství. Proti Teličkovým ambicím stát se díky výhře v hlasování podruhé českým eurokomisařem se postavila nejsilnější vládní strana ČSSD, která navrhla na tento post ekonoma a exministra Pavla Mertlíka.

vladimír šPidla (2004–2009), eurokomisař Pro Zaměstnanost, sociální věci a rovnÉ Příležitosti Prosadil Pavla Teličku, aby ho sám po několika měsících – když prohrál evropské volby – nahradil. Původním kandidátem na prvního eurokomisaře za Českou republiku byl přitom Miloš Kužvart (exČSSD), který se z důvodu nedostatečných jazykových znalostí rozhodl o funkci neucházet. Poté se Špidlovi povedlo protlačit do Bruselu Pavla Teličku. V důsledku demise vlastní vlády putoval nakonec do „evropské vlády“ na sklonku roku 2004 on sám, třebaže přijímací slyšení se zpočátku nevyvíjelo v jeho prospěch. Do února 2010 měl na starost zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti. Inicioval vznik Evropského fondu pro přizpůsobení se globalizaci (EGF), který pomáhá zajistit rekvalifikaci osob, které přišly o práci v důsledku měnících se trendů na celosvětovém trhu práce, například v důsledku přesunu výroby mimo EU. Podařilo se mu prosadit zkrácení lhůt pro přístup nových členských zemí na trh většiny původních států EU. Zvýšil ochranu zaměstnanců zavedením maximální délky pracovní doby. Usiloval také o celoplošný zákaz kouření na pracovištích. Spolu s komisařem Francem Frattinim prosadil Akční plán pro legální migraci, který byl prvním krokem k vytvoření společného evropského postoje k tématu. Pozorovatelé se shodují, že mu pobyt v komisi prospěl – z poněkud autistického politika se stal sebevědomě vystupující muž se znalostí evropské agendy.

šteFan FÜle (2010–2014), eurokomisař Pro roZšíření a Politiku sousedství Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1980–1981) a Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (1981–1986), od roku 1982 do roku 1989 byl členem Komunistické strany Československa.

V roce 1987 se stal zaměstnancem ministerstva zahraničí, v roce 1988 se účastnil studijního programu pro odzbrojení Organizace spojených národů, v letech 1990 až 1995 byl prvním tajemníkem stálé mise při OSN. Po návratu do České republiky byl ředitelem odboru mezinárodních organizací, podílel se také na jednáních o vstupu do NATO. Byl velvyslancem v Litvě (1998–2001) a ve Spojeném království (2003–2005). V letech 2001 až 2002 byl prvním náměstkem ministra obrany Jaroslava Tvrdíka. Od července 2005 až do svého jmenování ministrem pro evropské záležitosti ve Fischerově vládě v květnu 2009 zastával post velvyslance České republiky při NATO. V listopadu vláda rozhodla o jeho nominaci do druhé Barrosovy Evropské komise, cestu do unijní exekutivy mu ale zkomplikovala jeho komunistická minulost. Mezi adepty ze členských států byli ovšem i tací, kteří vadili o něco více, takže Füle nakonec do nadnárodního týmu prošel.

Do funkce komisaře nastoupil 10. února 2010, jeho působení provázela od počátku dvojkolejnost s prací šéfky diplomacie EU Catherine Ashtonové. „Přijal“ do klubu Chorvatsko, stal se svědkem převratů v Libyi, Egyptě a na Ukrajině.

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče