Cesta tam a zase zpátky

28. ledna 2013, 00:00 - DÁŠA HYKLOVÁ
28. ledna 2013, 00:00

Čína přestává být místem, kde lze levně a bez problémů vyrobit téměř cokoli. Masový návrat výroby do vyspělých zemí však nehrozí

Když prezident Obama pozval počátkem roku 2011 špičkové reprezentanty byznysu ze Silicon Valley v Kalifornii na večeři, zajímal se hlavně o jejich názor na perspektivy americké ekonomiky. Na otázku, zda by bylo možné zahájit výrobu iPhonů ve Spojených státech, mu tehdy již vážně nemocný Steve Jobs jednoduše sdělil: „Tato pracovní místa se domů nevrátí.“

Kdyby chtěl prezident, který právě zahájil druhé funkční období, podobnou akci zopakovat dnes, zřejmě by se mu více než rok od smrti zakladatele společnosti Apple dostalo od nástupce Jobse pozitivnější odpovědi. Tim Cook, dnešní CEO podniku, na konci loňského roku v rozhovoru pro Bloomberg BusinessWeek potvrdil, že letos hodlá firma přesunout část výroby do Spojených států.

I když někteří lidé namítají, že se Apple podobnými kroky hlavně zviditelňuje, vyjádření tohoto typu nahrávají i Baracku Obamovi. Ten v průběhu poslední kampaně sliboval do čtyř let vytvoření až milionu nových pracovních míst. Prezident již delší dobu volá po návratu výroby zpět domů. Naráží přitom na firmy, které přesunuly produkci v minulých desetiletích především do Číny.

„Pracujeme na tom dlouho a již se blížíme k cíli. Dojde k tomu v roce 2013 a jsme na to velice hrdí. Mohli bychom rychle realizovat nějakou montáž, ovšem půjde o něco širšího, protože chceme, aby to bylo něco významnějšího. V této souvislosti investujeme přes 100 milionů dolarů,“ uvedl v prosinci Cook. Přitom naznačil, že se má jednat o partnerský projekt. Pravděpodobně by šlo o tchajwanskou firmu Foxconn, největšího výrobce elektronických komponentů na světě. Ten má závody různě po světě a pouze v Číně zaměstnává přibližně milion lidí.

I deník Digitimes přišel před nedávnem s informací, která má potvrdit částečný návrat výroby Applu do Spojených států. Foxconn, jenž se v posledních letech proslavil díky spolupráci s firmou Apple, plánuje v USA další expanzi. Údajně se uvažuje o nových závodech v Los Angeles nebo Detroitu. Není pochyb o tom, že v závodech nacházejících se ve Spojených státech by měl Apple lepší dohled nad tamními pracovními podmínkami, než je tomu v Číně. Hlavně by však vytvořením nových pracovních míst podpořil americkou ekonomiku.

americká obchodní bitva Z pohledu zahraničních podnikatelů začíná Čína ztrácet na atraktivitě. Jedním z hlavních důvodů je růst mzdových nákladů. Říše středu přestává být po letech automaticky považována za místo, kde lze levně a bez problémů vyrábět téměř cokoli. Čísla hovoří jasně.

Zatímco ještě v roce 2000 se tamní průměrný plat ve výrobě pohyboval kolem 0,5 dolaru za hodinu, loni to bylo v průměru již 3,5 dolaru. Například mzdy dělníků ve firmě Foxconn stouply za toto období o celých 40 procent a zřejmě i nadále porostou.

Není divu, že některá pracovní místa, jež byla v důsledku globalizace přesunuta před lety do Číny, se začínají pomalu vracet jak do Spojených států, tak částečně i do Evropy.

Potvrzuje to i analýza vypracovaná loni konzultační společností Boston Consulting Group (BCG). Podle dokumentu by v důsledku tohoto jevu mohly pouze v USA do roku 2020 vzniknout až tři miliony pracovních příležitostí. BCG se domnívá, že nová místa se vytvoří díky „návratu výrobní aktivity, kterou západní firmy za poslední desetiletí přesouvaly hlavně do Číny“. BCG odhaduje, že nastupující trend by mohl Spojeným státům pomoci snížit obchodní deficit. Ten za rok 2012 činil 290,6 miliardy dolarů. Zlepšit by se měla rovněž obchodní bilance mezi USA a Čínou, která je politicky ožehavým tématem. Spojené státy totiž dlouhodobě z Číny dovážejí víc zboží, než ho do Číny vyvážejí. Washington a Peking rozděluje i hodnota čínské měny. USA považují čínský jüan za uměle podhodnocený a obviňují Peking, že tak získává nespravedlivou obchodní výhodu.

Díky reformám, ale především také díky přílivu zahraničního kapitálu a následnému exportu rostla čínská ekonomika mezi lety 1978 až 2010 v průměru o 9,6 procenta ročně.

Dnes je druhou největší ekonomikou světa. Nicméně již pociťuje pokles poptávky po zboží vyvolaný recesí v USA a v eurozóně.

Loni vzrostla ekonomika Číny o 7,8 procenta, což byl nejpomalejší růst od roku 1999. V posledním čtvrtletí loňského roku se jí sice podařilo zastavit zpomalování růstu, které trvalo sedm čtvrtletí, a hrubý domácí produkt se zvýšil o 7,9 procenta. Světová banka však v polovině ledna snížila odhad růstu čínské ekonomiky pro letošní rok na 8,4 procenta z předchozích 8,6 procenta.

Výrobní haly ožívají Rostoucí mzdové náklady v Číně, kterým ovšem neodpovídá růst produktivity práce, však nejsou jedinými důvody částečného návratu výroby zpět na starý kontinent a do USA. Produkci v Číně prodražují i nové zákony o tarifech, daních a dalších benefitech, na které mají tamní zaměstnanci nárok. Čínské úřady také začínají čím dál více naléhat na dodržování pravidel ekologičtější výroby, což s sebou přináší pro některé firmy dodatečné náklady. K tomu je nutno přičíst zdražování ropy a s tím související zvyšování cen za dopravu.

Také situace na druhé straně břehu se změnila. Střední a nižší vrstvy Američanů zdecimovaných krizí si dnes mnohem více váží práce, a to i ve výrobě. Jsou ochotni nastoupit do zaměstnání i za horších platových podmínek, než tomu bylo před několika lety.

Mezi lety 1998 až 2010 se počet pracovních míst ve výrobě ve Spojených státech snížil až o 35 procent. V průběhu globalizace všeobecně převládal názor, že se v USA kromě tolik žádaných hamburgerů skoro nic jiného produkovat nevyplatí. Existovala řada odvětví průmyslu, v nichž se výrobky s označením „Made in USA“ pomalu stávaly raritou.

Přitom v dobách největší slávy zaměstnávala například společnost General Electric v průmyslovém parku v Louisville kolem 23 tisíc lidí. Před více než deseti lety byl závod uzavřen a výroba přesunuta do zahraničí. Nedávno však firma vrátila výrobu praček a bojlerů z Číny zpět domů. Původní výrobní haly opět ožily. Loni v březnu generální ředitel GE Jeffrey Immelt v článku pro Harvard Business Review oznámil, že firma plánuje vytvoření tisícovky pracovních míst v závodě v Louisville.

Podobně tomu je i v případě společnosti Whirlpool. Nejoblíbenější americké mixéry značky KitchenAid, které v posledních šesti letech vznikaly na jihu Číny v Chuej-čou, se nově vyrábějí v Greenvillu, ve státě Ohio.

V dalším městečku Clyde, jež se nachází na území toho samého státu, se zase znovu obnovila produkce praček Whirlpool, která v minulosti živila předešlé americké generace. Výroba se do Ohia pro změnu vrátila z Mexika.

Za podobnými kroky není až tak hospodářský patriotismus, jako spíše jednodušší matematika. I když nutno zdůraznit, že některé podniky, které vrátily výrobu zpět do Spojených států, dostaly významnou státní dotaci. Návrat výroby do USA pomáhá realizovat společnost Reshoring Initiative. Podle jejích výpočtů až 60 procent z výroby a veškerých prací, jež byly kdysi přesunuty do zemí s lacinou pracovní silou, se dnes již dá efektivně realizovat ve Spojených státech.

Dalším faktorem, který k tomu přispívá, je skutečnost, že zákazníci jsou čím dál náročnější. Domácí firmy mají přitom výhodu. Na jejich požadavky týkající se množství, rychlosti doručení, případně speciálních úprav mohou reagovat mnohem flexibilněji. Výroba přesunutá do Číny totiž často znamená dlouhý a komplikovaný dodavatelský řetězec a s tím spojené složité plánování zásobování. Přeplněné sklady přitom často znemožňují efektivnější dodávky šité přímo na míru.

Velké stěhování nebude Odborníci však upozorňují, že i přes poslední pozitivní trendy nelze předpokládat, že by se většina pracovních míst náročných na manuální výrobu, a přitom slabě placených vrátila zpět do rozvinutých zemí. Centrum globální průmyslové výroby se v průběhu posledních století měnilo hned třikrát. A nikdy se již produkce nevrátila v plném rozsahu na původní místo. V polovině 19. století to byl starý kontinent, především Velká Británie, Německo a Francie. Po Evropě nastoupily ještě před první světovou válkou Spojené státy, odkud se „továrny“ začaly počátkem 60. let minulého století stěhovat do Asie. Právě zde se zrodili společně s Japonskem známí asijští tygři takzvané první vlny, jako Hongkong, Singapur, Tchaj-wan a Jižní Korea. Poslední velký přesun průmyslové výroby souvisí se změnami zahájenými po roce 1979 v Číně. I když k dalším novým hráčům nutno zařadit i Indii, Brazílii a Rusko.

V případě nenáročných produktů řeší zdražování výroby v Číně některé zahraniční společnosti přesunem k levnějším asijským sousedům. Co se týče textilu, může to být Bangladéš, Kambodža, Vietnam. Odborníci zdůrazňují, že návrat do Evropy a do USA se bude zřejmě týkat pouze modernějších technologií vyžadujících znalosti, zručnost a preciznost. I to však může přinést další inovace a potenciálně i významnější restart domácí výroby.

Nikdo nečeká, že by se do Spojených států vrátily všechny pracovní příležitosti. Na tom nic nezmění ani prezident Obama

O autorovi| DÁŠA HYKLOVÁ, hyklova©mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče