Česko, genetický rekordman

28. července 2014, 00:00 - Petr Weikert
28. července 2014, 00:00

V produkci GMO plodin patří Češi ke skromným premiantům. Většina modifikované úrody končí jako krmivo

Nad poli u obce Skuhrov na Berounsku začíná žhnout dopolední slunce. Lehký vítr naklání stvoly kukuřice. Kývou se stejně jako ty na druhém poli za silnicí.

Mají i stejného majitele, farmu Vladimíra Linharta. Přesto je jedno pole úplně jiné než to druhé. Na jednom z nich roste geneticky modifikovaná (GMO) kukuřice s vědeckým označením Mon 810.

Pole jako pole Farmář Vladimír Linhart osel geneticky upravenou kukuřici na 60 hektarech a patří k letošním 18 tuzemským pěstitelům, kteří Česko řadí mezi první tři evropské země s největší plochou osetou GMO plodinami.

Důvod, proč už několik let plodinu pěstuje, je prozaický. „Začal jsem asi před osmi lety poté, co mi kukuřici napadl zavíječ. Plodina chytla kvůli vlivu škůdce plíseň, ale já ji musel přesto sklidit a zkrmit, protože jsem neměl jinou možnost. Skot ale potom onemocněl a farma se dostala do velkých potíží,“ vypráví.

S modifikovanou kukuřicí už potíže nemá. Rostlina si se škůdcem poradí sama, protože dokáže produkovat látky, které ho spolehlivě zahubí. „Používám ji výhradně pro své potřeby. Na siláž, posléze na krmení a nepozoruji nic zvláštního. Musím vyplňovat hlášení, kde jsou otázky například ohledně výskytu plevelu v poli s GMO kukuřicí, výskytu zvěře a dalších podobných věcí. Odpovídám, že všechno je úplně stejné jako na polích, kde modifikovanou kukuřici nemám,“ popisuje Linhart.

Jediná drobná změna je, že kukuřice dozrává ve správném čase. Naopak, pokud klasickou kukuřici napadne škůdce, dozraje, respektive doschne o několik dní předčasně.

Kvůli ochranným opatřením například osévá Vladimír Linhart na kraj polí s GMO kukuřicí i konvenční plodinu. To proto, aby zavíječ nezískal rezistenci vůči látkám v GMO.

Osivo upravené kukuřice je o 20 až 30 procent dražší než klasické, rozdíl ale smažou dodatečné náklady. „Musel bych koupit postřik, zaplatit naftu a pracovní sílu. Postřik má navíc jen 60procentní účinnost. Aplikuje se do vzrostlé kukuřice, zemědělskou technikou bych ji tedy poničil,“ vypočítává Linhart.

Mléko, které vyprodukují krávy nakrmené směsí s malým podílem GMO kukuřice, mlékárny vykupují stejně jako každé jiné. Nijak ho neodlišují ani neoznačují. Ani kupující si informaci na obalech nepřečtou. Označení platí jen v případě, že je potravina přímo vyrobená z GMO plodiny. I tak jsou evropské, a tím i české normy pro GMO produkty přísnější než třeba ve Spojených státech nebo zemích Jižní Ameriky. „Já osobně nevěřím, že by měly špatný vliv. Pokud to srovnám s postřiky a veškerou jinou chemií, která v potravinách je, jsem u GMO v klidu. Nikdo za ty roky neprokázal negativní vliv,“ říká Vladimír Linhart.

Ministerstvo zemědělství si před pár lety nechalo zpracovat průzkum, kde upravená kukuřice končí. Podle ohlasu pěstitelů ji většina používá jako Vladimír Linhart, také ji ale dodávají na výrobu bioplynu a biolihu. V potravinářství se přímo nepoužívá. Jako přísada do krmiv končí i dovážená GMO sója, v Česku stejně jako v celé Evropské unii se smí pěstovat pouze geneticky upravená kukuřice.

Kromě sóji z dovozu mohou zákazníci narazit i na sójový olej nebo asijské výrobky s podílem GMO bavlny. Údaje si ale vždy přečtou na obalech. Vědecké testy pak probíhají u brambor, lnu, pšenice nebo slivoní.

Evropský bojkot Velká část zemí evropské osmadvacítky se ke geneticky upraveným plodinám staví zády.

Česko je proto v podílu oseté plochy už několik let na třetím místě za Španělskem a Portugalskem. „Ve světě podíl plochy modifikovaných rostlin roste, avšak v Evropské unii stagnuje či klesá. Nejinak tomu je i v České republice,“ uvedl mluvčí ministerstva zemědělství Hynek Jordán. „V letošním roce plocha geneticky modifikované kukuřice dosáhla 1754 hektarů, což je o 806 hektarů méně než vloni.“

Za hlavní důvody poklesu zájmu o pěstování geneticky upravených plodin v Česku považují pěstitelé podle ministerstva zemědělství především administrativní zátěž, dodržování přísných pravidel a dražší cenu osiva.

Pro srovnání – Portugalci vloni vyseli skoro 137 tisíc hektarů GMO kukuřice. Největšími světovými producenty GMO plodin jsou ovšem USA, Kanada, Brazílie a Argentina.

V těchto zemích přerostlo pěstování upravených plodin na rozdíl od Česka v nadnárodní korporátní byznys. Mezi největší producenty patří nadnárodní americká společnost Monsanto, jejíž portfolio sahá od agrochemie až po farmaceutika.

Některé GMO plodiny pěstuje na světě dokonce výhradně Monsanto. Firma též sponzoruje kampaně amerických politiků a byla odsouzena za úplatkářství 140 indonéských politiků, kteří pro ni měli prosazovat pěstování jejích produktů. Firma čelila také potížím kvůli dohodám s rolníky, kterým dodávala své herbicidy a oni současně pěstovali „sebevražedné“ plodiny, jejichž semena byla upravena tak, aby byla sterilní a nemnožila se.

Odpůrci GMO plodin se obávají jejich dopadů na zdraví s ohledem na některé studie, které připisují toxinům obsaženým v těchto potravinách vyšší výskyt leukemie a dalších typů rakoviny. Hnutí Greenpeace rovněž upozorňuje na to, že geneticky modifikované organismy se mohou šířit křížením s přirozenými, kontaminovat je a způsobit nejen zdravotní problémy budoucím generacím.

Když v roce 2009 zakazovalo pěstování kukuřice sousední Německo, tehdejší spolková ministryně zemědělství Ilse Aignerová neargumentovala nebezpečím pro lidi, ale pro životní prostředí. Odvolávala se na odborné studie, podle nichž se při používání geneticky upravené kukuřice zvýšil na polích úhyn larev hmyzu, zvláště slunéček.

Zlatá česká pšenice Česko zastává podle ministerstva zemědělství spíše liberálnější přístup, byť v rámci přísných evropských pravidel. A domácím vědcům, konkrétně týmu profesora Jaroslava Doležela z Ústavu experimentální botaniky Akademie věd ČR, se podařilo být u důležiMonsanto tého objevu. Vyvinul takzvanou chromozomovou strategii, díky níž se daří odhalovat genetický plán pšenice. Text o dědičných informacích pšenice už publikoval prestižní vědecký časopis Science. Podepsán pod ním je tým vědců sdružených v Mezinárodním konsorciu pro sekvenování genomu pšenice (IWGSC), kam patří právě i české hlavy. Konsorcium chce do roku 2017 přečíst genetickou strukturu pšenice kompletně.

Přečíst kód pšenice trvá vědcům déle, protože je daleko složitější než u kukuřice. Pšenice má 21 chromozomů, kompletní informace kukuřice by se vešla do dvou z nich. Vědci u pšenice zatím publikovali úplnou sekvenci prvního chromozomu.

Po přečtení bude možné vyšlechtit odrůdy, které budou lépe odolávat suchu nebo chorobám.

Obilí by teoreticky bylo možné naprogramovat tak, aby dozrávalo v klimaticky vhodné době, a ne třeba v období častých dešťů. Pomocí úprav lze dosáhnout i větších výnosů. V důsledku mohou změny napomoci pěstovat plodinu i na dosud nevhodných místech, kde mají lidé nedostatek potravin.

Součástí toho všeho ale nejspíš bude i byznys korporací typu Monsanto.

Český zemědělský gigant Agrofert ministra Andreje Babiše se zatím do GMO byznysu nepustil. Firma sice vedla jednání se společností Monsanto ohledně nových odrůd řepky, pokud by ji ale chtěla pěstovat, nesměla by být geneticky modifikovaná, protože to české zákony nedovolují. Nové odrůdy by však Agrofertu přišly vhod. Jestliže se Evropa odkloní od trendu podpory biopaliv, bude firma potřebovat využití pro své zpracovatelské podniky. Právě vylepšené potravinářské odrůdy by mohly být řešením, nemusí jít ale zákonitě o GMO, a podle legislativy ani nemůže. Genetická politika Geneticky modifikované plodiny mají v Česku ještě jeden význam, a to politický. Boj proti GMO si vybral jako své téma kandidát na europoslance Radek John z Věcí veřejných.

Před volbami na Václavském náměstí nechal kvůli tomu umístit vaničky s polonahými modelkami. Potřené červenou barvou měly představovat modifikované maso a lákat kolemjdoucí pro podpisy pod petici. John chtěl přimět vládu zakázat GMO a označovat i produkty ze zvířat krmených upravenými plodinami. Petice ovšem, stejně jako Johnova kandidatura, nenašla příliš velkou podporu.

Problematikou se ale budou zřejmě na podzim zabývat europoslanci. Až dosud je povolování GMO řízeno celoevropsky, do budoucna by však tomu tak být nemuselo.

Ministři životního prostředí osmadvacítky v polovině června podpořili snahu, aby kompetenci převzaly národní vlády. Mezi nimi i český zástupce Richard Brabec z Babišova ANO 2011. Definitivní souhlas musí dát až europarlament. Vzhledem k tomu, že nikdo z ministrů nebyl proti (26 bylo pro a dva se zdrželi), je pravděpodobné, že iniciativu vzešlou z řeckého předsednictví europoslanci podpoří.

Proti už se v Česku postavili zástupci další bývalé vládní strany – zelení. Je to dobrá zpráva pro Monsanto – GMO nemá v Česku silné odpůrce.

Opatrná Evropa

Pěstování GMO kukuřice ve vybraných zemích Evropské unie (ha)

2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Španělsko 53 200 53 670 75 148 79 269 76 057 76 575 97 325 116 306 136 962

Portugalsko 780 1 250 4 500 4 851 5 094 4 868 7 723 9 278 8 171

Česko 150 1 290 5 000 8 380 6 480 4 677 5 091 3 053 2 561

Polsko 0 100 320 3 000 3 000 3 000 3 900 4 000 0

Slovensko 0 30 900 1 900 875 1 248 760 189 100

Rumunsko 0 0 350 7 146 3 244 822 588 217 834

Francie 500 5 000 21 147 0 0 0 0 0 0

Německo 340 950 2 685 3 171 0 0 0 0 0

Celkem 54 970 62 290 110 050 107 717 94 750 91 190 115 387 133 043 148 628

Zdroj: Ministerstvo zemědělství ČR

v datech

1901 John Francis Queeny založil chemičku (za pomoci kapitálu od svého zaměstnavatele Coca-Coly) a dal jí dívčí příjmení své manželky – Monsanto. Prvním jejím důležitým výrobkem bylo necukrové sladidlo sacharin.

1910–1920 Tržby poprvé překračují milion dolarů; firma se stává největším světovým výrobcem aspirinu (původním výrobcem byl německý Bayer).

1920–1930 Firma se pouští do výroby kyseliny sírové, fenolu a dalších průmyslových chemikálií; těsně před černým pátkem vstupuje na burzu.

1930–1940 Chemička DeKalb AgResearch Corporation (dnes součást Monsanta) začíná prodávat semena první „hybridní“, šlechtěné kukuřice, jež zvláštním křížením dosahuje větších hektarových výnosů; Monsanto se mezitím pouští do výroby mýdel, prášků na praní a plastů.

1940–1950 Monsanto se angažuje v Projektu Manhattan při výrobě první atomové zbraně; souběžně začíná vyvíjet chemikálie později známé jako DDT a Agent Orange. 1950–1960 Monsanto zahajuje výrobu polyuretanů a polystyrenu; akvizicí firmy Lion Oil se angažuje ve výrobě ropných hnojiv; v Silicon Valley zakládá dceřinou firmu Monsanto Electronics, jež vyrábí ultračistý křemík.

1968 Firma se stává prvním komerčním výrobcem diodových svítidel (LED).

1969 Konkurenční firma Searle (dnes součást Monsanta) náhodou objevuje aspartam, sladidlo 180krát sladší než cukr a s prakticky nulovým kalorickým obsahem; o jeho dopadu na lidské zdraví se v USA dosud vedou soudní spory.

1976 Monsanto uvádí na trh herbicid Roundup, jenž je dodnes jednou z nejvýznamnějších součástí produktového portfolia firmy; během pěti let se prodává ve 115 zemích světa a Monsanto je jedničkou na trhu s herbicidy.

1977 Americký ministr spravedlnosti Samuel Skinner, jehož úřad firmu vyšetřuje v nejméně čtyřech nezávislých případech, opouští svoje křeslo a hned se stává generálním ředitelem Monsanta.

1980–1990 Firma je nucena přiznat negativní dopady svých výrobků na životní prostředí, platí desítky milionů na pokutách a odškodném (například pro válečné veterány z Vietnamu, kteří přišli do styku s Agentem Orange).

O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče