Černá magie funguje

18. listopadu 2013, 00:00 - Tomáš Nídr
18. listopadu 2013, 00:00

Nollywood předběhl Ameriku v počtu ročně vyráběných snímků. Nyní se snaží srovnat krok v kvalitě

Ti dva chlapíci na obrazovce ukrutně přehrávají. Hádají se o ženu, kterou oba milují, a ještě o kufr bankovek, který se do jejich osudů nějak zapletl. Koulejí na sebe očima, div jim nevypadnou z důlků. Řvou tak, že jim nabíhají žíly na čele. Nakonec dojde na pěstní souboj. Sokové kolem sebe krouží, směšně šermují rukama.

Pak se jeden odhodlává k výpadu, což si divák odvodí z toho, že půl minuty se jeho paže točí jak vrtule větrníku pro výrobu elektřiny.

Evropský návštěvník levné ugandské restaurace, kde běží příběh z DVD během oběda, se nad tím neumětelským počinem pobaveně pousměje jako nad nejhorším filmařským ztvárněním rvačky všech dob.

Jen do té doby, než se rozhlédne po jídelně. Všichni strávníci mají zrak přikovaný k obrazovce. Při bouřlivé televizní výměně názorů zapomenou žvýkat a u trapně jednoduchých vtipů, které připomínají dobu němé grotesky, se na plné kolo řehtají. Tak vypadá naprosto spokojené publikum. Nepodmanil si ho Hollywood, nýbrž Nollywood.

Díla pod vedením režisérů ze západoafrické Nigérie na Oscary rozhodně pomýšlet nemohou. V kvalitě zdejší kumštýři za americkou produkcí výrazně zaostávají, zato v kvantitě už ji přebili před čtyřmi lety. V roce 2009 UNESCO vydalo zprávu, kde tuto zemi známou náboženskými a etnickými problémy označilo za globálně druhého největšího výrobce filmů. Tehdy zhotovila 872 děl. Amerika jen 485 a vítězný Bollywood z Indie 1091. Jiné odhady ovšem hovoří o tom, že jich Nigérie ročně vypustí do oběhu až dva tisíce. Tisíckrát levněji než v USA Přesná čísla o vyrobených snímcích nejsou k mání, protože v republice neexistují žádná studia v americkém slova smyslu. Každý film se dělá na koleně. Natáčí se maximálně týden v co nejmenším počtu prostředí, často jen na jednu kameru. Herci se svoje repliky učí až na placu a zhusta improvizují. Jednotlivé sekvence se natočí jednou dvakrát a jede se dál. Na nahrávání více záběrů není čas.

Za odflinknutou prací je nízký rozpočet, který umělecké ambice drží při zemi. Většinou si produkce musejí vystačit s patnácti tisíci dolarů, takže se nedají točit žádná kostýmní dramata. Nejdražší nollywoodské kousky vyjdou na 100 tisíc dolarů, snímek Gravitace s Georgem Clooneym a Sandrou Bullockovou, který se právě promítá i v českých kinech a který patří k favoritům na Oscara, měl rozpočet 100 milionů. Tisíckrát více.

Přesto je Nollywood fenomén, a navíc ziskový. Odhady ročních výdělků se pohybují mezi 200 až 500 miliony dolarů. A to znamená, že filmy jsou pro Nigérii druhým nejvýdělečnějším exportem po ropě. Říká se, že v zemi více lidí než filmařský průmysl zaměstnává pouze vláda. Přitom distribuce probíhá úplně jinak než v případě americké konkurence, od níž si odvodil jméno.

Na kontinentě najdete minimum kin, které jsou pro Hollywood základem výdělku před tím, než se dílo začne distribuovat na discích a než se prodá k odvysílání placeným a poté i ostatním stanicím. V Africe místo toho mají i na vesnicích takzvané videohalls. Třeba v ugandském Buikwe je to dřevěná bouda, v níž jsou místo plátna dvě televize s úhlopříčkou jako do panelákového obýváku, místo polstrovaných sklápěcích sedaček obyčejné dřevěné lavice, místo dvojitých vchodových dveří těžký závěs, místo popcornu si diváci k rušivému chroupání kupují nasekanou cukrovou třtinu. A vstupné je stokrát levnější než v Česku.

Film se pouští z DVD. Právě prostřednictvím těchto nosičů (dříve videokazet) proběhla nollywoodská expanze. Tvůrci v Lagosu a dalších ekonomických centrech Afriky vypustí do prodeje svůj produkt v 50 tisících kopií a doufají, že se jich během dvou týdnů, kterým v branži říkají „doba páření“, prodá co nejvíce. Později už příliš nevydělají, protože tržiště po celém teritoriu zaplaví načerno vyrobené kopie. Navíc se na fanoušky povalí desítky dalších nových snímků od konkurence. Největší hity kvůli nemilosrdné soutěži dnes mohou prodat maximálně 200 tisíc kopií. Na piráty si všichni stěžují, ale bez jejich činnosti, která dostala videokazety všude, kde mají dostatečně výkonný solární panel, by nejspíše panafrický trh nevznikl.

Prázdné videokazety z Tchaj-wanu Na počátku rozmachu nigerijské kinematografie byla náhoda. Kenneth Nnebue z města Onitsha se v roce 1992 nemohl zbavit své obří zásoby prázdných videokazet z Tchaj-wanu, a tak dal narychlo dohromady štáb a vytvořil drama Život v poutech. Historka o muži, který zabil pro peníze svoji manželku a poté je pronásledován jejím duchem, přinesla snový úspěch. Prodalo se na půl milionu videokazet, Nnebue se zbavil zásob a Nollywood byl na světě.

Ne že by do té doby v nejpočetnějším africkém státě nevznikaly žádné filmy. Bylo jich však jen pár desítek ročně a snažili se je dělat profesionálové. K průlomu pomohla skutečnost, že v devadesátých letech výrazně poklesly ceny techniky a digitální záznam byl pomocí počítačových programů mnohem snáze upravovatelný než snímky natočené postaru. Na natáčení se vrhly tisíce amatérů, kteří v oboru měli nulové zkušenosti. A přes tristní úroveň scénářů, hereckých výkonů, střihu či zvuku dobyli Nigérii, poté celý region a díky černošské diaspoře expandují do všech koutů planety.

Zatímco Hollywood je nepřekonatelný ve svých trikových pastvách pro oči a Bollywood hraje prim ve zpěvavých romancích, nollywoodskou specialitou jsou dramatické příběhy z africké současnosti, kde hlavní roli hraje magie, kletby a zlá kouzla. Filmaři vyprávějí o problémech společnosti, která z tradicionalistického uspořádání přeskakuje do moderní doby.

Afričany těžko může chytit za srdce Americká krása, kde své (z hlediska obyvatele nejchudšího kontinentu směšné) potíže řeší blahobytná středostavovská rodinka. Místo toho je zaujme vyprávění o chudém nigerijském mladíkovi, který nemůže sehnat peníze, aby podle tradice před svatbou zaplatil „odstupné“ rodině své nastávající z vyšších kruhů, a tak se obrátí o pomoc k šamanovi, aby nepřející rodiče odstranil z cesty. Velkou roli ve filmech hraje náboženství, které tamní lidé berou daleko vážněji než Evropané.

Síla biblického slova většinou překoná veškerou moc černé magie, za kterou je viník po zásluze potrestán. Pokud tedy neprohlédne a neobrátí se sám k Bohu. Ostatně samotné snímky končí provoláním věčné slávy Všemohoucímu.

Ponigerijštění Afriky Produkty Nollywoodu, které jsou zhruba z poloviny natočeny v angličtině (ostatní jsou určeny pro domácí trh v lokálních jazycích), se prodávají po celé Africe. Dominují i ve frankofonní části, jejíž tvůrci byli dříve kvůli své občasné účasti na festivalech považováni za profesionálně vyspělejší. Uměleckými ambicemi, v nichž je finančně podporovala francouzská ambasáda, byli však příliš vzdáleni vkusu masového diváka.

Nollywoodské filmy pro distribuci do bývalých kolonií Paříže bývají narychlo předabovány jednou či dvěma osobami. Překládají se i do portugalštiny a velkých domorodých jazyků jako lingala či svahilština. Levnější titulkování je v regionu, kde dobrou polovinu potenciálních diváků tvoří analfabeti, nesmysl. Nigerijské filmy mají takovou kulturní dominanci, že se začíná mluvit o kulturní kolonizaci zbytku Afriky. Mládež na její druhé straně přebírá v angličtině nigerijský přízvuk a používá slova, která byla specifická pro tuto zemi. Vliv mají i v oblasti módy. Keňská média se bavila nad tím, že nedávný premiér Keni Raila Odinga přišel do parlamentu ve volném oděvu, který je v Lagosu běžným oblečením, avšak na východě se nenosí.

Moralisté rozlet této kinematografie ve škodlivosti srovnávají s virem HIV a upozorňují na morální zhoubnost předvádění rituálů vúdú, které na obrazovce oslepují rivaly v lásce a nevěrným manželům zkracují přirození. Jiní však mluví o hrdosti, kterou republikám na jih od Sahary Nollywood dal. Jeho úspěch ztělesňuje současný ekonomický růst kontinentu, který se přes války v řadě států a ekonomické problémy Evropy drží na vellight mi slušných pěti procentech. Názorně předvedl, že věc vyrobená v Africe pro jiné Afričany může mít úspěch. Když to jde ve filmu, tak proč to nedělat i v jiných oblastech hospodářství? „Pohyblivé obrázky“ navíc mohou pozměnit vnímání světadílu, který často i jeho obyvatelé vidí jako místo hladu, chudoby, válek, diktátorů a jiných tragédií. Najednou v televizi spatří, že i u Guinejského zálivu žijí bohatí lidé (ti v tamních opusech vystupují mnohem častěji než v realitě daleko početnější chudí rolníci), a o zemi si vytvoří jiný dojem. Jak v reportáži britského časopisu The Economist říká jeden z nejznámějších režisérů Lancelot Idowu: „Nollywood je hlasem Afriky, odpovědí na CNN.“ Stahováním proti pirátství Ghaňany, Liberijce, ale třeba i Jihoafričany štve, že nigerijští filmaři zabrali panafrický trh a jim nezbývá než paběrkovat na ohraničeném národním písečku. Jejich prodeje jsou sotva pětinové, a navíc musejí témata přizpůsobovat stylu a tématům Nollywoodu, na které si divák zvykl.

Americké hvězdy stříbrného plátna ztratily na zářivosti, stejně jako zabijáci z oblíbených hongkongských akčních slátanin. Nahradili je nigerijští herci a postupně získávají na proslulosti. V zemi už existují i takové celebrity, o nichž se mluví pouze kvůli hloubce jejich dekoltu. Když prezident Sierry Leone zaplatil divě Genevieve Nnajiové, aby se s ním účastnila jeho předvolební kampaně, nemusel se o návštěvnost svých mítinků bát.

Lokální hvězdičky navíc umí Nollywood šikovně podchytávat. Když se například chystá trhák, se kterým chce kromě Nigérie vyrukovat ve stejný čas i v Nairobi, angažují producenti do jedné z hlavních rolí keňského herce. Do Lagosu, který má v africké kinematografii výhradní postavení jako Los Angeles v té západní, se stahují neznámí kumštýři celého kontinentu, kteří doufají, že se na ně usměje štěstí.

Jenže Nollywoodu to nestačí a chce být světový. Spěje k tomu mílovými kroky. Nejlepší snímky z nabídky šíří celodenním vysíláním po Africe, Blízkém východě a části Evropy placený kanál MultiChoice. Obrovinzerce skou nabídku ke stažení nabízí server iRoko, který založil ve Velké Británii žijící Nigerijec Jason Njoku. V loňském rozhovoru pro časopis BBC Focus on Africa se chlubil tím, že měsíčně jeho stránku navštíví čtyři miliony lidí.

Stahování starších filmů je zadarmo, jen za ty aktuální se platí a část poplatku skončí v kapse autorů snímku. Videotéka je však důležitá především pro diasporu, které nahrazuje kontakt s rodnou zemí. Navzdory rychlému rozmachu digitálních technologií totiž většina Afričanů pod Saharou nemá přístup k internetu (navíc příliš pomalému pro stahování velkých objemů dat). „Moje matka přišla do Spojeného království už v 60. letech a vyrostla na britských telenovelách, přesto poslední léta sleduje jen Nollywood z pirátských kopií,“ popisoval v rozhovoru Njoku, jak dostal nápad distribuovat filmy modernější, a hlavně právně čistou cestou.

Hodně štěstí V Kalifornii existuje Nollywood Foundation zaštítěná Dannym Gloverem, hercem známým například z akční série Smrtonosná zbraň, která finančně podporuje vybrané projekty. Velká studia investující do bollywoodských bijáků se opatrně rozhlížejí, jak se by se dalo vydělat také na africkém trhu. Dokonce i prezident republiky Goodluck Jonathan pochopil velký ekonomický potenciál, který se ve filmu skrývá, a v roce 2010 schválil fond s 200 miliony dolarů, který dotuje vybrané projekty, aby štáby kvůli omezeným zdrojům nemusely šidit kvalitu.

Jedním z prvních, kdo na čtvrtmilionový grant dosáhl, byl nigerijský režisér Tony Abulu, který žije v newyorském Harlemu. To mu umožnilo natočit příběh o americkém onkologovi, který svého nevyléčitelně nemocného pacienta zachrání podáním jakéhosi tajného medikamentu z lagoského tržiště a pak je za vědecky neprověřený postup z nemocnice vyhozen. Díky podpoře si Abulu mohl dovolit natáčet v Africe i Spojených státech a obsadit do hlavní role hollywoodského herce Isaiaha Washingtona spolu s největšími ženskými hvězdami z Nigérie.

Nemusel se ani dopouštět klasických triků, kterými produkce šetří náklady při výrobě filmů z lepší společnosti. Například párek si u stolu objedná šampaňské, ale láhev se z úsporných důvodů na plátně vůbec neobjeví. Nemusel se spokojit pouze s jednou digitální kamerou a herci dostali dostatek času na nastudování replik.

Na takové vychytávky obyčejně při kvapné práci v lagoských ulicích není čas. Štáb tam při delším natáčení na jednom místě musí platit místním gangům, na pár drobných si přijdou také kolemjdoucí za to, že nepřekážejí v záběru. Jenže pokud z nigerijských filmů zmizejí všechny ty nedokonalosti, bude to ještě Nollywood?

Na piráty si všichni stěžují, ale bez jejich činnosti, která dostala videokazety všude, kde je po ruce dostatečně výkonný solární panel, by nejspíše panafrický trh nevznikl. 200 až 500 mil. USD Odhadované roční zisky nigerijských filmařů jsou vysoké hlavně díky nízkým nákladům na výrobu snímků.

O autorovi| Tomáš Nídr, spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče