Čekání na zázrak

27. ledna 2014, 00:00 - Petr Holec
27. ledna 2014, 00:00

Zdecimovaná ODS si zvolila novým předsedou Petra Fialu, nezkušeného politika bez znalosti vlastní strany

Že je s ODS něco špatně, bylo patrné už v baru olomouckého hotelu Clarion, kde se volební kongres konal. Ve vzduchu neviselo tradiční drama souboje, napětí ani očekávání, spíš naopak: jako by se sem lidé sjeli na pohřeb, kterého se všichni bojí.

Večer před zahájením sněmu se sice někteří delegáti nalévali pivem, vínem i kořalkou, alkohol však působil spíš jako sedativum než povzbuzovač nálady. Jediné optimistické tváře patřily mladým lidem, kteří se do hotelového baru občas přelili z vedlejšího maturitního plesu.

Kandidát na předsedu ODS Edvard Kožušník, jenž stejně jako všichni ostatní věděl, že se šéfem ODS nikdy nestane, dopředu vysvětloval, že ODS už moc nevěří a že chce na sjezdu pouze říct své. A vzhledem k tomu, že straně sliboval „osm hladových let“, málokdo toužil ho slyšet. Svou kandidaturou vlastně jen zhmotnil trpký žert Jana Zahradila, dalšího europoslance ODS a staronového prvního místopředsedy. Ten před loňskými sněmovními volbami údajně prohlásil, že pokud strana dostane méně než osm procent, může na jejího šéfa kandidovat kdokoli.

Miroslava Němcová, další kandidátka na nejvyšší post, se v baru jen mihla. U ní ovšem málokdo dopředu s jistotou věděl, jestli opravdu kandiduje, a její jméno dokonce chybělo i mezi předsednickými kandidáty na webu ODS.

Petr Fiala, favorit předsednické volby s aurou spasitele, jenž do ODS vstoupil teprve nedávno, byl pro jistotu úplně neviditelný.

O dobrou náladu se tak staral hlavně exministr obrany a někdejší místopředseda ODS Alexandr Vondra, jenž svou partajní budoucnost prohrál s takovou bravurou a rychlostí, že ho trumfne snad jen Martin Kuba. Rozvalen v křesle si dobře užíval pití i sám sebe a delegáty kolem zkoušel z konzervativnosti. Vondrův test pravověrného konzervativce stojí na třech klíčových otázkách: jíš maso, kouříš a jsi heterosexuál? Výsledky strana zatím nezveřejnila.

Hodina nula Kongres ODS se měl původně vrátit na místo činu v pražském hotelu Clarion. Tam se v roce 2008 utkal o nejvyšší partajní post Mirek Topolánek s Pavlem Bémem a dodnes z toho zbyla vzpomínka na vrchol politické dekadence: bar plný kmotrů, velmi úsporně oděné hostesky, stoly prohnuté pod luxusním jídlem, rušičky mobilů na pokojích a noc plná podrazů. Jenže po loňském volebním fiasku, kdy získala necelých osm procent hlasů, neměla ODS na Prahu peníze – snad nejvýmluvnější důkaz úpadku strany, jež právě z Prahy vyhrávala volby. Volební sjezd se proto přesunul do olomouckého Clarionu.

„Kongres ODS se vrací tam, kde byla ODS založena,“ inzerovala olomoucký sjezd sama ODS. I někteří straníci cynicky vtipkovali, že se ODS nyní vrací tam, kde byla založena, aby tam i skončila. Důvodem je žalostný stav strany, a to politický, ekonomický i personální. Na 7,7 procenta, která získala v loňských sněmovních volbách, se ODS volným pádem zřítila z rekordního pětatřicetiprocentního volebního zisku v roce 2006.

Partaj zvyklá na početný placený aparát i nákladné volební kampaně teď za mandáty inkasuje podobné peníze jako bavič Tomio Okamura. Přitom právě peníze, nebo aspoň jejich vidina, ve stranách drží mnohé politiky. Zvlášť v ODS uvyklé moci. O nic lépe na tom ovšem strana není ani personálně. Na otázku, proč se všichni tak upínají k Fialovi, mi několik delegátů upřímně odpovědělo: protože nikoho jiného nemáme. Personální bídu a mizerné vztahy v partaji jen podtrhlo nepozvání všech předchozích předsedů ODS na kongres.

„Opravdu jsme v zoufalé situaci,“ potvrdil den před sjezdem Radim Holeček, poslanec a místopředseda ústecké ODS. „Nepotřebujeme teď extra charismatického lídra. Potřebujeme někoho, kdo nás z této situace vyvede. Všichni se upínají ke kongresu jako k hodině nula. Až podle jeho výsledku se rozhodnou, jestli dál zaplatí členské příspěvky.“ Na důkaz, že ve straně skutečně nejsou peníze, dodal, že do Olomouce vyrazili společně dvěma auty a bydleli v penzionu na kraji města.

Jen jeden muž až do poslední chvíle nechápal, že dlouho oddalovaný radikální řez v ODS skutečně nastal: Martin Kuba. Úřadující předseda strany, jenž z jihočeské organizace vyštval mnohé oblíbené starosty, kteří pak ODS porazili v místních volbách, je tak neoblíbeným politikem, že ho voliči coby lídra kandidátky neposlali ani do sněmovny.

Přesto do poslední chvíle kandidoval na místopředsedu a se sobě vlastní zarputilostí, jež zatemňuje oči i soudnost, chrlil články o nutnosti očisty ODS. Pořád nechápal, že se ODS musí očistit i od něj.

„Museli jsme na něj vyvinout velký tlak, aby to vzdal. Někteří straníci na něj i křičeli,“ popsal vyhrocenou situaci člen pražské ODS.

Problémem bylo i to, že si Kubu za místopředsedu údajně přál i politicky nezkušený Fiala; ten se chtěl opřít o jeho manažerskou pracovitost. „Fiala je profesor, ne praktik. Nejdřív ho vytáhli v Brně, až ho strana nakonec dotlačila ke kandidatuře a udělala z něj mesiáše a la Nečas,“ říká člen pražské ODS. Neobvykle profesorsky Fiala zdůvodnil i svou kandidaturu: řekl, že ve straně cítí „horizontální“ i „vertikální“ podporu. Skvělá řečnická figura do předvolebních debat s voliči.

Profesor nás vyvede Volební sobotu zahájil již zmíněný Kuba zprávou o stavu strany. Opět v tom byla kubovsky příznačná ironie. V podstatě přednesl správnou analýzu pádu dlouhodobě nejúspěšnější české strany na hranici volitelnosti; od přenechání pravicové agendy a klíčových ministerstev Miroslavu Kalouskovi a jeho TOP 09 přes prezidentské fiasko s Přemyslem Sobotkou a partajní propojení s byznysem až po ostudný pád Nečase kvůli milence Janě Nagyové, dnes Nečasové. Jen měl tuto zprávu přednést někdo, kdo nepatří k hlavním spoluviníkům toho všeho.

„Jsem člověk, který většinu svého profesního života něco řídí,“ řekl poté v kandidátském projevu na předsedu Fiala, profesor politologie. „Úspěšně opakovaně jsem prošel mnoha různými volbami. Umím lidi přesvědčit a nebojím se výzev a rizik. Proč do toho jdu? Protože vím, že věci můžeme změnit, jen když jsme sami aktivní. ODS se znovu musí dostat do formy!“ Fiala nezačal svou řeč nejlépe. Mluvil tempem jedno slovo za minutu, takže jsem v sále zaslechl, že není lídr, ale uspávač. Reálně mu hrozila paralela s Tomášem Chalupou, mistrem patetických gest a pětiminutových dramatických odmlk, jež baví internet.

Poté však profesor chytil správné tempo, rytmus i řečnickou sebejistotu a mohl si dovolit i humor. Seděl jsem vedle delegátů a viděl, jak se s Fialou postupně začínají upřímně smát a emotivně s ním souznějí. Pocit zmaru se během několika minut změnil v iluzi naděje. Fiala přesně vystihl, co delegáti chtějí slyšet: že konečně přišel někdo, kdo je z fatálního nebezpečí vyvede do nejistého bezpečí.

Když domluvil, zněl sálem bouřlivý potlesk, poté dokonce ovace vestoje. O novém předsedovi ODS bylo rozhodnuto.

Edův štěkot a konec paní Mirky Europoslanec Kožušník, v éře Mirka Topolánka žhavý kandidát na roli Marka Dalíka, zvolil opačnou strategii. Místo naděje servíroval v koňských dávkách noční můry. Navíc to dělal pomocí těch nejhorších rétorických klišé, která ještě ke všemu v kulometných dávkách štěkal z malých papírků, od nichž nedokázal odtrhnout oči. Někteří delegáti se proto radši odebrali na pivo. „Co proboha dělá pět let v europarlamentu?“ reagoval na jeho projev jeden z delegátů, „to se tam za ty peníze nenaučil ani mluvit?“ Kožušník se formou i obsahem projevu přiblížil neslavnému vystoupení Davida Vodrážky, které jej navždy poslalo do politického zapomnění.

Jako poslední o svou budoucnost bojovala Němcová. Ještě před třemi měsíci kandidátka ODS na premiérku nezískala nominaci na předsedkyni ani od vlastní krajské organizace, což je nejhorší potupa. Nepomohla jí ani oblíbenost u voličů. V Olomouci přišel její okamžik pravdy a ta, jak mi řekl jeden delegát, zněla: jediné, co kdy udělala, je, že je žena a že vždy zůstala. Její kandidátský projev byl orgiemi smutku, sebelítosti a především doufání, že ostatní ocení její zásluhy. „Nemám nominaci ani od své vlastní organizace,“ řekla Němcová, „ale věřím, že mě všichni znáte.“

Znali. Fiala drtivě vyhrál, z 540 hlasů získal 437. Při vyhlašování výsledku jsem stál nedaleko Němcové. Fialovi téměř nezatleskala, jenom tam zhrzeně, s nepřítomným pohledem stála. Záhy popustila své lítosti uzdu a začala si novinářům stěžovat, že stranu zachvátila panika a že za své oběti čekala větší vděčnost. Politika a vděčnost? Jako by žena, jíž byla vždy taktika i strategie cizí, politiku nikdy nepochopila.

Stejně jako ve svém projevu propásla správný moment skončit, prováhala následně i vhodný čas na ochod z vedení ODS se ctí.

A co dál?

„Doufám, že to členy ODS nakopne a že zůstanou,“ komentoval volbu Fialy předsedou Holeček. „Dobré,“ přizvukoval Miloš Pochobradský, místopředseda náchodské ODS. V mnoha ohledech to byl ale divný kongres, od roku 2010 už třetí krizový. Po dlouhé době nepředcházely volbě předsedy (na rozdíl od volby místopředsedů, kde se tradičně pokusily domluvit čtyři nejsilnější krajské organizace) žádné zákulisní dohody. Platila jediná – že volba bude spontánní. I proto nejen Holeček zaznamenal menší zájem členů strany jet na kongres; kromě popravy několika známých tváří se tentokrát nerozdělovaly žádné prebendy.

Současně však nešlo ani o politické klání, tedy tradiční souboj politických vizí. Volbě nepředcházela politická diskuse, jakým směrem se má strana ubírat. Předsedou ODS se prostě stal ten, kdo v delegátech momentálně vyvolal dojem, že právě on vyvede stranu z krize. „Zoufalá situace plodí zoufalé řešení,“ popsal to lapidárně jeden z delegátů. Zoufalé proto, že Fiala je nezkušený a nevyzkoušený politik; ve straně nešel zezdola nahoru, ale rovnou skočil nejvýš, takže stranu nezná zevnitř. Ani v rámci kongresového zoufalství nikdo nepředstíral, že jde o rozeného lídra typu Klause či Topolánka. „Teď prostě uvidíme, jak dopadnou eurovolby a komunální volby,“ shrnul povolební situaci ODS Holeček.

„Zoufalá situace plodí zoufalé řešení,“ charakterizoval zvolení Petra Fialy šéfem ODS jeden z delegátů sjezdu. Partaj zvyklá na početný placený aparát i nákladné volební kampaně teď za mandáty inkasuje podobné peníze jako bavič Tomio Okamura. Přitom právě peníze ve stranách drží mnohé politiky. Martin Kuba nepochopil, že se ODS musí očistit i od něj, a se sobě vlastní zarputilostí znovu kandidoval na místopředsedu strany.

O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče