Čekání na vítr a na první ledničku

11. února 2013, 00:00 - DÁŠA HYKLOVÁ
11. února 2013, 00:00

Peking se v minulých týdnech dusil smogem. Čína potřebuje stále více energie a většina pochází z uhlí

Poslední týdny před příchodem čínského nového roku si obyvatelé Pekingu, podobně jako zbytek země, obvykle užívají. Plánují rodinné oslavy, těší se na návštěvy příbuzných, blížící se volné dny. Běhají po nákupech, zásoby jídla a pití musejí vydržet po dobu takzvaného zlatého týdne, kdy budou obchody zavřené. Pořizují si také nové polštáře, peřiny, pyžama a další oblečení. Tradice velí přivítat nový lunární rok čistě a pokud možno v novém.

Letošní přípravy na rok Hada však neměly zcela tradiční průběh. Pekiňané se do obchodů moc nehrnuli. Cyklistické pruhy byly poloprázdné, parky jindy plné cvičících důchodců osiřely. Podobně jako dětská hřišťátka. Důvod byl zcela zjevný. Stačilo ráno rozhrnout závěsy a podívat se z okna. Peking zažíval od poloviny ledna dny, kdy nebylo vidět dále než na sto metrů. Obsah zdraví škodlivých látek v ovzduší vysoce překračoval úroveň stanovenou Světovou zdravotnickou organizací (WHO). Město zahalil žlutohnědý smog. Lidé zkracovali pobyt venku na nejkratší nutnou dobu. A také nakupovali jiné produkty. Pro novoroční oslavy zcela netypické. Na dračku šly ochranné roušky na tvář, odolnější masky s filtrem, domácí čističky vzduchu, vitaminy. V případě těch, kteří si to mohli dovolit, také letenky na dovolenou za lepším a čistším vzduchem.

Monitorovací zařízení na střeše ambasády Přitom Peking by mohl být díky zeleni, historickým památkám a také moderní architektuře ideálním místem pro bydlení v Číně. Kvůli znečištění životního prostředí však patří, alespoň mezi cizinci, k těm méně oblíbeným. Mezinárodní organizace řadí Peking mezi nejznečištěnější města na světě. Z pětibodové stupnice (přičemž čím vyšší známka, tím horší) v rámci indexu vhodnosti pro život vypracovaného Economist Intelligence Unit dosáhl loni pouhých 4,5 bodu. Ze sedmdesáti hodnocených světových měst dopadlo hůře jenom indické Dillí, Mumbaj, pákistánské Karáčí, Dháka v Bangladéši, senegalský Dakar a egyptská Káhira.

Mnozí sportovní fanoušci zřejmě pamatují krásné modré nebe nad Pekingem v průběhu letních olympijských her v roce 2008. Lokální a také centrální vláda tehdy vyvinuly obrovské úsilí, aby bylo dosaženo kýženého stavu. V zájmu dokonalého obrazu před světem se omezila doprava ve městě, dokonce se odstavil i chod řady továren. Podobná opatření však byla pouze dočasná. Sportovci a turisté z Pekingu odjeli a život se brzy vrátil do starých kolejí. Dvacet milionů tamních obyvatel začal opět trápit smog a špatná viditelnost.

Podle statistiky je tam výskyt rakoviny plic na vzestupu. Velvyslanectví Spojených států v Pekingu měří emisi frakcí tuhých znečišťujících látek přístrojem umístěným na střeše ambasády. Prostřednictvím Twitteru také každou hodinu zveřejňuje takzvané hodnoty PM 2,5 (index prachových částic v ovzduší menších než 2,5 mikrometru). Mnozí cizinci pobývající v hlavním městě Číny tato data permanentně sledují a podle jejich kolísajících hodnot si také plánují denní aktivity. Loni v létě si však Američané kvůli svému monitorování vysloužili od čínských představitelů kritiku. Peking si sice uvědomuje alarmující stav životního prostředí v hlavním městě a také v jiných částech Číny, věci chce však řešit po svém. A hlavně je chce mít pod kontrolou. Podobné aktivity chápe jako vměšování do vnitřních záležitostí země.

Co je špatně s čínským vzduchem?

Letos v lednu začal Peking zveřejňovat výsledky vlastního monitorování ovzduší.

A Číňané se nestačili divit. Například 12. ledna dosáhla úroveň znečištění hodnoty 400 PM 2,5. Velvyslanectví USA v ten den naměřilo dokonce 800 PM 2,5. Přitom podle WHO by v ovzduší nemělo poletovat více než 25 mikrogramů těchto pevných mikročástic na krychlový metr. Již překročení hranice nad sto lze považovat za zdraví škodlivé a v případě hodnot nad 300 by neměli staří lidé, nemocní a děti vůbec vycházet na ulici. Částice menší než 2,5 mikrometru patří totiž podle vědců k nejnebezpečnějším. Lze je přirovnat k tichému zabijákovi. Člověk před nimi neuteče. I když lidé nevětrají, pronikají do jejich bytů a kanceláří těmi nejužšími štěrbinami. A následně hluboko do plic.

Pekingské nemocnice zaznamenaly v průběhu ledna nárůst pacientů s onemocněními dýchacích cest. Zhoršující se situaci již úřady nemohly ignorovat. Peking vyhlásil v polovině ledna druhý nejvyšší stupeň ohrožení. Přibližně 30 procent vládních aut dostalo zákaz výjezdu do ulic, přes padesát podniků muselo omezit vypouštění škodlivých látek do ovzduší, a to nejméně o 30 procent. Řada stavenišť zastavila kvůli omezení šíření prachu práce. Dokonce i oficiální stranický deník Žen-min ž’-pao v lednu otiskl článek s titulkem: Co je špatně s naším vzduchem?

Důvodů je více, jedním z hlavních je uhlí. Malé prachové částice unikají do vzduchu právě při jeho spalování. Momentálně spotřebuje Čína stejné množství uhlí jako zbytek světa dohromady. Škodlivý prach vzniká také při pálení dřeva nebo odpadů, při samotné těžbě uhlí, kamene či štěrku. Jeho významným zdrojem jsou i automobily, zvláště ty s dieselovými motory bez katalyzátorů, jejichž výfukové plyny obsahují saze vznikající nedokonalým spalováním nafty. Na Peking připadá přibližně pět milionů aut, každým rokem přibývají statisíce dalších. Prachové částice produkují i stavby, kterých bylo v posledních dvou desetiletích v hlavním městě bezpočet.

V průběhu zimních měsíců se stav ovzduší v Pekingu kvůli spalování uhlí pro vytápění pravidelně zhoršuje. K poslední krizi přispělo i počasí. V hlavním městě řadu dnů nefoukal vítr a kvůli tomu se látky znečišťující životní prostředí hromadily a nerozptylovaly se. Ze zadržování smogu nad městem bývají viněny také pekingské mrakodrapy, které tvoří hradbu zabraňující přirozenějšímu pohybu vzduchu. Pekiňané tak spíše než na příchod Hada čekali v posledních týdnech na pořádný vítr. Alarmující čísla Životní prostředí v Číně bylo dlouhou dobu zanedbáváno v zájmu ekonomického růstu. Přispělo k tomu neefektivní využívání energie, špatné technologické postupy, ale i nízké povědomí lidí o ochraně přírody. To vše se podepsalo na znečištění ovzduší, ale i tamní půdy a nakonec i na zdraví samotných obyvatel. V roce 2008 čínské úřady poprvé oficiálně přiznaly, že Čína vypouští do atmosféry stejné množství skleníkových plynů jako tehdy největší znečišťovatel ovzduší Spojené státy. Pokud by se však přepočítalo množství emisí CO2 na jednoho obyvatele, 1,3miliardová Čína je na tom pořád lépe než 300milionové Spojené státy.

Podle státní televizní stanice CCTV stálo v roce 2012 znečištěné ovzduší čínskou vládu přibližně 90 miliard dolarů. Studie zveřejněná v prosinci uvádí, že pouze v loňském roce zemřelo ve čtyřech největších čínských městech na následky toxického ovzduší více než 8500 osob.

Ministr ochrany životního prostředí Čou Šeng-sien byl po nedávném vládním jednání nucen konstatovat, že „znečištění životního prostředí v zemi je velmi vážné“. Čína se chce letos zaměřit na zlepšení situace. Jak ukázal lednový smog v Pekingu, ta se totiž stává neúnosnou. „Úkolem Číny je snižovat emise. Ekonomický růst přispěl k jejich zvýšenému množství.

Emise oxidů dusíku z vozidel stále roste. Kvalita ovzduší v 70 procentech čínských měst nedosahuje státního standardu vztahujícího se na kvalitu ovzduší. Podzemní vody ve více než polovině čínských měst jsou velmi znečištěné. Jejich rozbor odhalil, že 57 procent spadá do kategorie znečištěných, případně dokonce extrémně znečištěných. Kvalita životního prostředí neustále klesá,“ uvedl ministr koncem ledna. Podle nejnovějšího plánu ministerstva ochrany životního prostředí hodlá Čína letos snížit emise oxidu siřičitého o 2,5 procenta, chemickou spotřebu kyslíku o dvě procenta a emise oxidů dusíku o tři procenta ve srovnání s rokem 2012. Úřad také vyhodnotí monitorování kvality ovzduší, které má zajišťovat 496 stanic rozmístěných v 74 čínských městech.

Fotovoltaika a turbíny to nevyřeší Do výstavby čistších energetických zdrojů hodlá Čína investovat do roku 2020 kolem pěti bilionů jüanů (přes 15 bilionů korun).

Čína má dnes aktivní čtyři nukleární elektrárny s 16 reaktory o celkové kapacitě přibližně 13 gigawattů. Dalších 26 reaktorů je ve výstavbě. Jaderné elektrárny v Číně však dnes produkují všeho všudy pouze 1,8 procenta energie vyrobené v zemi. Do roku 2020 by to mělo vzrůst na šest až sedm procent. Přitom průměr ve světě představuje 14 procent.

Čína staví i hydroelektrárny. Podíl zdrojů, které nebudou využívat fosilní paliva, by měl v nejbližších několika letech stoupnout na celkové produkci energie z nynějších osmi na 11 procent.

Obnovitelné energie mají v Číně zelenou.

Nicméně prozatím z nich profitují spíše šikovní byznysmeni a jejich firmy než životní prostředí. Čína potřebuje čím dál více energie a přibližně 70 procent jejího objemu vzniká v tepelných elektrárnách spalujících uhlí. Ani tisíce nových větrných turbín a fotovoltaických elektráren tento poměr výrazně nezmění. K tomu nutno vzít v úvahu další důvod. Čína vlastní společně s USA dohromady 44 procent světových rezerv uhlí. Bylo by naivní se domnívat, že by se chtěl jeden z nich využívání tohoto laciného a spolehlivého zdroje v nejbližších letech vzdát.

Podobně jako se nechtějí vzdát svého snu stovky milionů Číňanů. Léta tvrdě pracují a touží žít ve větším komfortu. Jeho součástí se například ve městech stává i klimatizace zatěžující životní prostředí. Chtějí si také konečně pořídit své první auto. Zatímco na venkově se najdou i tací, kteří stále čekají na svoji první ledničku.

Životní prostředí v Číně bylo dlouhou dobu zanedbáváno v zájmu ekonomického růstu. Přispělo k tomu i neefektivní využívání energie.

O autorovi| DÁŠA HYKLOVÁ, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče