Čekání na důchod, nebo vlastní iniciativa?

22. dubna 2013, 00:00 - Petr Břicháč
22. dubna 2013, 00:00

Pro většinu lidí je investování velkou neznámou a riskovat moc nechtějí. Pro ty jsou vhodné penzijní fondy životního cyklu

Spoření na důchod. Velmi často probírané téma v mnoha rodinách, u stolu v hospodě, v televizi i v odborných médiích. A téměř bez rozdílu věku, protože se od překročení dospělosti týká každého. Bohužel je mnoho takových, kteří se domnívají, že není co řešit.

Samozřejmě možnost zůstat u starého systému čekání na „zasloužený“ důchod od státu tu je stále. Zatím. Podle aktuální důchodové reformy se tento způsob jmenuje první pilíř. Také už dnes běžné penzijní připojištění vyvolává v mnoha lidech iluzi dobrého zabezpečení na stáří a jejich víra, že až půjdou do důchodu, stát ještě bude mít nějaké peníze, aby jim z nich mohl dát důchod, a že nějaké drobné dostanou od penzijního fondu, je obdivuhodná. Tato varianta, které se v důchodové reformě říká třetí pilíř, má dnes smysl pro lidi krátce před důchodem, kteří už by si jinou cestou dostatečnou finanční rezervu nestihli vytvořit.

Stále velmi diskutovanou variantou je druhý pilíř důchodové reformy, do kterého je možné dobrovolně vstoupit od 1. ledna 2013, ale pozor, není možno z něj vystoupit. Jeho princip je známý: tři procenta z dosavadních odvodů na sociální pojištění a dvě procenta ze své hrubé mzdy vložíte na vlastní účet, tedy nikoli přímo státu. Ve stáří vám pojišťovna bude vyplácet pravidelný důchod ke státnímu důchodu, a to buď formou doživotní penze, nebo formou penze na 20 let. Jenže velkým problémem je neexistující konsenzus politických stran v této otázce: víme, že reforma se přinejmenším změní, nebo se zruší úplně. A co bude s vloženými penězi? Kde je jistota, že je střadatelé bez ztráty dostanou zpět a zhodnocené?

Pro mě jistější cestou je zodpovědné finanční plánování budoucnosti a spoléhání se na sebe, tedy na vlastní spoření na důchod formou osobního investování bez zásahu státu. Bezpečných a zároveň schůdných cest je několik. Na začátku je třeba si uvědomit, že začít spořit na důchod je třeba co nejdřív. Optimálně hned, jakmile začnu vydělávat. Kolik? Optimálně mezi třemi až pěti procenty platu. Pak už záleží na znalostech, zkušenostech a rizikovém profilu investora.

Pro většinu lidí je investování velkou neznámou a riskovat rozhodně moc nechtějí. Pro ty jsou vhodné takzvané fondy životního cyklu. Jedná se o přednastavené programy, které respektují životní cyklus člověka. Ten lze rozdělit z investičního pohledu na dvě období. Období vytváření úspor a později jejich ochrany a dalšího zhodnocení. Fondy životního cyklu tak v průběhu času automaticky přesouvají kapitál z rizikovějších akcií do bezpečnějších dluhopisových a peněžních aktiv. V době vytváření úspor, tj. dostatečně vzdáleného od důchodového věku investuje fond spíše do akciových instrumentů s větším zhodnocením a čím více se blíží konec investičního období, tím větší je podíl konzervativnějších instrumentů. Tato realokace aktiv a přizpůsobení portfolia dle horizontu je hlavní výhodou tohoto způsobu spoření na stáří.

Další výhodou je možnost minimální investice, třeba už od 500 korun měsíčně. Přičemž i s takto malou částkou se člověk dostane do širokého portfolia investic, takže diverzifikace je dostatečná a hlavně za normálních okolností s 500 korun nedosažitelná. Na dlouhodobém horizontu se pak projevuje i síla složeného úročení. A nespornou výhodou je také bezpečnost těchto fondů. Díky přísnému oddělení majetku správce fondu od majetku fondu jako takového, klient nenese riziko správce a v případě jeho problémů se to nijak nedotýká majetku ve fondu. Většinou při problémech správce dojde k prodeji fondu a převodu pod jiného správce. Při dodržení časového horizontu fondu životního cyklu se jedná o celkem bezpečnou investici. Určité riziko hrozí pouze v případě, že se klient rozhodne „fond“ prodat před určeným rokem.

Ti, kteří dávají přednost rychlejšímu zisku, rádi vědí o svých investicích vše podrobně a chtějí je aktivně ovlivňovat, může tento způsob zhodnocení financí připadat nudný a spíše se pustí do přímého investování. Většinou se jedná o zkušenější investory s většími časovými možnostmi a nižší averzí k riziku.

Ti mohou investovat například přímo do akcií vybraných firem, do komodit, kde je velký potenciál například v zemědělských komoditách, ve vodě, nových technologiích či distributorech plynu. Ale i zde platí, že s blížící se penzí je dobré přejít od rizikovějších akcií a akciových fondů ke konzervativnějším investicím tak, abyste svůj našetřený důchod neztratili v době, kdy jdou trhy dolů.

O autorovi| Petr Břicháč • ředitel Securities Trading, LBBW Bank

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče