Čekáme na manželskou krizi

21. ledna 2013, 00:00 - Vadim Fojtík
21. ledna 2013, 00:00

Vyspělé státy EU dostaly trhy střední a východní Evropy bez jediného výstřelu, tvrdí majitel a šéf Juty

Permanentní bojiště, kde nelze očekávat žádné slitování. Tak to dle majitele společnosti Juta Jiřího Hlavatého vypadá v oboru, ve kterém jeho firma podniká. „O každou zakázku musíte tvrdě bojovat. Jako generální ředitel jsem ten, kdo je neustále v první linii,“ tvrdí. Zatím se mu to daří, jen za loňský rok firmě vzrostly tržby zhruba o 0,6 miliardy korun.

* Před tímto rozhovorem jsme spolu dvakrát hovořili telefonicky, pokaždé jste ostře kritizoval způsob, kterým proudí do Česka unijní finance. Proč?

Česko získává z rozpočtu Evropské unie víc peněz, než do něj odvádí. Na první pohled to sice vypadá dobře, ale mám příklad z oblasti našeho podnikání. Juta kromě jiného vyrábí síťovinu Juta Net, která se v zemědělství používá na balení sena, trávy nebo slámy. Patříme mezi přední producenty v EU, ale bohužel Česká republika je doslova zaplavena dovozem stejného zboží z Unie. A právě za peníze, které do Česka přijdou z Bruselu, si tuzemský zemědělec koupí síťovinu vyrobenou v Itálii, Německu nebo Belgii. A můžeme pokračovat. Pokud chcete síťovinu používat, musíte si k tomu koupit stroje, vázací lisy. Jejich předními výrobci jsou firmy ze „starých členských zemí“ EU. Hotové balíky se pak balí do speciální fólie, která je opět z produkce některé ze západních zemí Unie. Když tedy vezmete jen tyto tři výrobky, tak finance, které přitečou do České republiky z Bruselu, se prostřednictvím nákupů českých zemědělců opět vracejí zpátky privátním firmám, západním členům EU. Nevím, zda již někdo spočítal, kolik z těch peněz se tímto způsobem zase vrací zpět, protože v ČR z těchto dotací nezůstane nic.

* Dotýká se tato situace konkrétně Juty?

I když je Juta přední evropský výrobce síťoviny, máme obrovský problém s tím, jak přesvědčit domácí zemědělce, aby si ji kupovali. Přitom je minimálně stejně kvalitní jako ta dovážená, za lepší cenu a se špičkovým servisem. Jak to udělat, aby ty samé peníze, které zemědělec dostane z Bruselu formou dotace, použil v České republice? S tím souvisí i další věc. Nikde jsem se nesetkal s tím, že by čeští vládní představitelé, potažmo premiér, alespoň občas vypustili v rámci svých prohlášení větu: „Podporujme české výrobce, značku Made in Czech.“ Nechápu, proč se místo označení Klasa nepoužívá právě Made in Czech. Český trh je tak malý, že se 70 procent výroby musí vyvážet. Právě venku jste pod velkým konkurenčním tlakem, že si nemůžete dovolit udělat nekvalitní výrobky, protože to hlavní testování není český, ale vyspělý západní trh.

* V kuloárech se hovoří o tom, že systém EU je nastaven tak, aby vyhovoval především starším, vyspělejším členům Unie…

To je na delší diskusi, ale když to zobecním, tak vyspělé země EU dostaly trhy střední a východní Evropy bez jediného výstřelu. Podle mě to bylo geniálně vymyšlené. Vy nám dáte jedno procento HDP, my vám k tomu něco přidáme a vrátíme zpět.

K tomu si připravíte soubor nějakých programů. Pak vám je ještě schválíme, protože takové programy pro nás taky nesmějí být moc konkurenční. Pozor na tuhle eventualitu, stále se ještě nemůžeme zúčastnit některých programů, jsou zablokované a k některým technologiím nás nepustí ani po 15 letech.

Pokud si chcete takovou technologii pořídit, musíte ji celou zaplatit ze svého. A to z toho důvodu, že když by se měla podporovat z některého z fondů, mohla by jim tady vyrůst vážná konkurence. Pro ně je samozřejmě mnohem lepší, když my budeme budovat fitness centra, golfová hřiště nebo cyklostezky, o kterých si myslím, že je to to poslední, co stát potřebuje.

* Co podle vás Česká republika potřebuje?

Máme hrady, zámky, památky, což je samozřejmě bezvadné, ale dějiny se opakují a historie je historie. ČR byla vyspělá průmyslová země a dodnes se stále dává za příklad první republika. Proč? Protože jsme v tomto období dosáhli vyšší ekonomické úrovně než Rakousko a další státy v regionu. A díky čemu? Kulturním památkám? Ne. Odpověď je jasná, díky vyspělému průmyslu, který je velkým tvůrcem hodnot. Přitom děláme všechno proto, abychom jeho rozvoj spíš potlačili.

* Můžete být konkrétnější?

Mám na mysli třeba budování umělých trávníků pro fotbalové kluby, města a podobně. V rámci Českomoravského fotbalového svazu existuje Komise pro stadiony a hrací plochy. Tu tvoří i dovozci umělých trávníků do republiky a ti vás do tohoto byznysu nechtějí vůbec pustit. Samozřejmě že s tím bojujeme, ale je to o dotacích, penězích a obrovské lobby těch, kteří jsou v těchto obchodech zaháčkovaní. Například FK Jablonec rekonstruoval hřiště s umělým trávníkem, který dodal a položil německý výrobce. Máte tady další příklad, kdy dotace z ministerstva školství jdou do ekonomicky „slabého“ Německa. Juta přitom jen do Německa dodala desítky velkých fotbalových hřišť. Prodáváme i do jiných zemí, mimo jiné Libanonu či Anglie. Před časem jsme tu měli na návštěvě i kupce ze Švédska. Ptali se nás, jak jsme na tom v České republice. A já jim odpověděl, že to máme doma těžké, je tu pět dovozců, kteří nás ničí, protože mají všude vybudované kontakty. Vůbec takové situaci nerozuměli. Říkali mi: „Když jdeme nakupovat u nás, koukáme na to, aby byl na výrobku nápis Made in Sweden.“

* Není spíš problém, že jste narazil na obor, který funguje podobně jako politika, tedy ovládají jej sportovní bafuňáři?

Zájem politika je být blízko toho, kde se rozdělují peníze, a udělat všechno pro to, být zvolen a poté zvolen znovu. To je jeho priorita. Přál bych si, aby nám přinášeli pocit bezpečí, a to se neděje.

* Zpracováváte především umělé hmoty, má to s textilním průmyslem ještě vůbec něco společného?

Určitě, a hodně. Firma má stále stovky tkalcovských stavů, pletacích strojů, jen na nich nepleteme trička z bavlny, ale třeba síťovinu. Obecně řečeno, jsou to přibližně stejné pletací stroje, pouze používáme jiný materiál. Řadu let jsem řešil, zda mám, nebo ne měnit název podniku. Už jsem byl připravený třeba na jména Juta Plast, ale nakonec jsme to nechali, jak to je. Název Juta totiž s původní přírodní jutou nemá už vůbec nic společného.

* Jak velkou část produkce Juta exportuje?

Kolem osmdesáti procent a tenhle poměr bude zachovaný i v nejbližších letech. Stále se hovoří o tom, jak potřebujeme Německo, protože tam vyvážíme nejvíce produkce. Proboha, co je to za řeči? Já to naopak vidím tak, že Německo potřebuje českou pracovní sílu. Nikdy by u nás neinvestovali a nekupovali zboží, kdyby to pro ně nebylo výhodné. Proč od vás obchodník kupuje zboží? Protože máte dobrou kvalitu, servis a cenu. Nic jiného neexistuje, to si pamatujte. První je kvalita, druhý servis a teprve třetí cena, přesně v tomhle pořadí. Seriózní obchodník chce mít nohy na stole, kupovat od vás zboží a celý rok o vás neslyšet. Jakmile je první zádrhel, musí sundat nohy ze stolu a začít jej řešit, v tom okamžiku je na vás rozezlený.

* Máte vlastní vývoj, nebo jen kupujete stroje, které chrlí tuny síťoviny a dalších výrobků týdně?

Dnes je nejjednodušší postavit výrobní halu a koupit stroj. Co už je ale mnohem těžší, je pochopit výrobní zařízení tak, abyste na něm uměl vyrábět a dělat ty nejkvalitnější výrobky s co největší efektivitou a minimální obsluhou. Zařízení si koupíte, nainstalujete a pak už jeho výrobce do fabriky nepustíte. Stroj si přizpůsobíte vlastní technologii, a to je vaše výrobní tajemství. Děláte vše pro to, aby se ho nedozvěděl výrobce stroje. V opačném případě by začal své zařízení dodávat takto upravené, čímž by vám okamžitě vznikla nová konkurence. Ona vznikne stejně, ale ne tak rychle. K tomu musíte mít lidi, kteří mají nejen potřebné vzdělání a znalosti, ale i něco navíc. Špičkový technik, který skvěle zvládá stroj, ale není schopen komunikovat se spolupracovníky, mi je k ničemu.

* Ještě jste neodpověděl na otázku, zda máte vlastní vývoj…

S našimi inženýry jsme si například postavili stroj za 150 milionů korun na výrobu osmimetrových fólií, který je druhým nejmodernějším na světě. Máme speciální závod, kde si vyrábíme většinu náhradních dílů. Nejsme v byznysu, kde se vydělávají takové marže, abychom si mohli dovolit náhradní díly nakupovat. Musíme proto podstupovat náročnou řídicí práci a mít vše ve vlastních rukou, protože každá z těchto firem, co nám dodává náhradní díly, generuje velice slušný zisk, který my postupně shromažďujeme.

* Postihla vás ekonomická krize?

Máme všude pohledávky a neustále se to horší. Aktuální výše pohledávek vůči zákazníkům přesahuje miliardu korun. Z toho až 200 milionů je po lhůtě splatnosti. Vymáháme je různými cestami, prostřednictvím právníků, přesvědčováním a podobně. Razím heslo, kdo dluh způsobil, ať si jej kouká vyřídit. Když obchodníkovi zůstanou viset u odběratele v zahraničí nějaké peníze, ať sedne do auta a bez nich se zpátky nevrací.

* Máte kvůli tak vysokým pohledávkám problémy s cash flow, musí si Juta půjčovat peníze u bank?

Banky mají velký zájem o Jutu. My si ale půjčovat nemusíme, a hlavně nechceme. Souvisí to i s mojí výchovou, asi jsem jiná generace. I když jsme měli doma koberec s dírami, tak se nový nekoupil, dokud se na něj nenašetřilo. Stejně tak vedu i svoji firmu, už se nezměním. Nechci nic riskovat. Firma je stále v černých číslech, jen tak na okraj, nevím, proč by v nich nemohl být i stát. Často je to velké dilema, když nemáte finanční prostředky na nějaký projekt, a přijdete tak o šanci vydělat v budoucnu slušné peníze. Ale znovu opakuji, jsem v tomhle ohledu velmi konzervativní, i když se říká, kdo nehraje, nevyhraje.

* Jak jste se do Juty vůbec dostal?

Firmu jsem přebíral jako generální ředitel v roce 1989, zhruba se čtyřmi tisíci zaměstnanci a osmisetmilionovým obratem. V roce 2011 v Jutě pracovalo dva tisíce lidí a obrat dosáhl zhruba pěti miliard korun. V loňském roce jsme se vyšplhali na 5,6 miliardy korun. V tomto růstu nejsou zahrnuty žádné akvizice, vše se odehrává v našich stávajících závodech.

* Jenže ne všechny vaše ekonomické ukazatele rostou, třeba v roce 2011 meziročně klesl firemní zisk…

Jste na bojišti, kde žádné slitování nemůžete očekávat. Právě se ziskem jsou problémy, i když to dnes beru jako přirozenou věc. Kvůli stále rostoucí konkurenci a větší nadvýrobě klesají marže. To není nic neobvyklého. Důležité je neztratit zákazníky a udržet podíl na trzích. Někdy to jsou maličkosti, co ovlivní velké věci.

* Který produkt se nejvíc podílí na firemních tržbách?

Podstřešní membrány dělají až čtvrtinu obratu. Potřebujete je hlavně v okamžiku, kdy vám na střeše praskne taška nebo ji odfoukne vítr. Membrána zabraňuje tomu, aby do střešní konstrukce natekla voda.

* Být čtvrtinou tržeb závislý na stavebnictví, kde se situace nevyvíjí v posledních letech moc příznivě, to asi není důvod k nějakým velkým oslavám…

V obou hlavních oblastech našeho podnikání, tedy produkci výrobků pro zemědělství a stavebnictví, je dnes drsná konkurence. O každou zakázku musíme tvrdě bojovat. Jako generální ředitel jsem ten, kdo je neustále v první linii. Jiná možnost ani není, pokud chcete přesvědčit lidi o tom, že jejich práce má smysl a že se vyplatí být neustále aktivní. Musíte být v jejich čele a riskovat. Ukázat, že se nebojíte a že taky někdy propadnete.

* Takže se nezavřete na chalupě a nezačnete tomu říkat strategické plánování?

Vůbec ne. Navíc si myslím, že těžko budeme hledat jiného ředitele pro společnost, které patří čtrnáct fabrik, pracuje pro ni 2000 lidí, a přitom se obejde bez sekretářky nebo poradců jako já. V centrále je pouze recepce, která mi vyřizuje telefony. Naše firma také nikdy neměla nějaké uskupení expertů, kteří by nám radili, nikdy jsme si nenajímali někoho, kdo by nám připravil zázračnou marketingovou studii, která by nám poradila, jak se více prosadit na trzích. Marže v oboru jsou dnes na takové úrovni, že nám to ani neumožňují.

* Na jaké úrovni jsou aktuální marže v porovnání s obdobím třeba před pěti lety?

Spadly na polovičku. I kvůli tomu, že jsme nechtěli pustit území, které jsme předtím jako vojsko dobyli. Samozřejmě, tohle je o velké diskusi, ne pro mě, ale třeba mezi ekonomy. I když si myslím, že zrovna ekonomové nejsou pro firmu dvakrát zapotřebí, mnohem důležitější je hledat cesty, jak peníze ušetřit, protože to je dnes jediná možnost, jak se peníze dají vydělat.

* Můžete to nějak víc vysvětlit?

Čí jsou finance, které vyděláváme a dostaneme ve výplatě? Toho ekonoma? On je vydělal? Ne, to nám zaplatili zákazníci za důvěru v naše zboží, že si ho vybrali, byli s ním spokojení a zaplatili. A my jsme je použili pro zaměstnance, na energii a režii, kterou máme s výrobou, a na daně pro stát. Stále jsou to ale peníze od zákazníka, a když je utrácíte, tak za co? Za rozvoj firmy, vývoj, nápady a modernizaci. A kdo má s těmito impulzy přijít? Velice často prodejní manažeři, kteří říkají: „Tenhle výrobek nám chybí, tady bychom mohli prodat, tady by byla šance na větší marže nebo objemy.“ Dáte na lidi z trhu, na jejich intuici a odhad. Nechci podceňovat ničí práci, ale pomalu se dostáváme do oblasti vzdělanosti a úrovně školství. Máte tu hromady ekonomů a všeho možného, ale my potřebujeme zcela jinou strukturu vzdělání. I z toho důvodu je pro mě rozhodující, aby lidi uměli matematiku, počítat bez kalkulačky a v hrubých číslech. Zatím jsme na to neměli sílu, ale je pravděpodobné, že zřídíme učebnu pro zaměstnance, kde je budeme všeobecně vzdělávat.

* Myslíte něco na způsob povinné četby pro zaměstnance?

Ano, přečtěte si tuto knížku, je vás tu sto a přesně takový počet jsme jich koupili. Stále řeším problém, jak to udělat, aby mi zaměstnanci víc rozuměli a víc mě i chápali. A teď nemluvím o manažerech firmy, ale o těch ostatních, zhruba 1850 zaměstnancích. Jak je více získat na svoji stranu. Na poradách a schůzkách jim neustále vysvětluji, jak se mají chovat na pracovišti, jak dbát na to, aby výrobek, který opouští fabriku, byl v pořádku. Protože pokud není, tak vám jej zákazník vrátí i s dodatkem: „Už mě v životě nekontaktujte.“ Jak to udělat, aby pochopili, že to není nařízení, ale nutnost pro další přežití továrny, že s tím souvisí všeobecné vzdělání, které mnohdy zaměstnancům chybí .

* Je to docela legrační představa, jak chodíte u tabule s ukazovátkem a vzděláváte své zaměstnance…

Já ne. Moje představa je taková, že budou přednášet třeba manažeři, kteří již v životě něco dokázali, mají selský rozum a vidí věci mnohem jednodušeji, než se nám snaží sdělovat média, čímž nám jenom komplikují život. Stejně tak tam mohou přednášet lékaři, třeba o správném životním stylu nebo prevenci. A pak se můžeme dostat i k jiným tématům, do oblasti půjček, ale třeba i k fungování odborů.

* Proč zrovna odbory, máte s nimi ve firmě nějaké problémy?

Ne. S odbory pracuji zhruba 24 let. Jen říkám, že jsou hodně zaostalé. Vezměte si, jak rychle se vyvíjí společnost, medicína, komunikační technologie a podobně, a odbory zůstávají stále stejné, zkostnatělé.

* A jak by měly fungovat?

Vždy jsem tvrdil a tvrdím stále, že dobrého zaměstnance si chrání sám zaměstnavatel a pro odbory pak zbývá chránit lajdáky. Řízení firmy je postavené na neustálém hledání lepších zaměstnanců. Je to hodně zjednodušené tvrzení. Jen se ptám, když odbory chtějí pomáhat, proč to nedělají jako já? Svolám 200 lidí ve fabrice a vysvětluji jim: ‚Proč si půjčujete peníze nebo nakupujete nesmysly?‘ Každý den mám na stole exekuce, chodí za mnou a brečí, co mají dělat. Tohle je přece to úžasné téma pro odbory a dalším trhákem mohou být třeba bankovní poplatky. Stejně tak by mohly pomáhat zaměstnancům, aby se lépe orientovali v současné době. Něco ve stylu: ‚Nevěřte všemu, co čtete v novinách, nevěřte reklamám. Nakupujte s rozmyslem.‘

* To jsou potíže zaměstnanců, jaké jsou ty vaše?

Náš problém, a mnoha dalších firem v České republice, je v tom, že konkurujeme objemem výroby a nízkou cenou lidské práce. Osobně se trápím nízkými mzdami, které jsou u nás v průměru 22 000 Kč. Samozřejmě, v budoucnu chceme víc konkurovat unikátností. Jsem ale v tomhle ohledu realista. Moc nevěřím tomu, že tu něco geniálního vymyslíme a ochráníme patenty. V našem případě bude jedinečnost spočívat hlavně ve 200procentním servisu a kvalitě naší produkce.

* V čem nejvíc české firmy zaostávají?

České firmy vstoupily na zahraniční trhy pozdě, protože tyto trhy byly obsazeny manželskými vztahy mezi dodavatelem a odběratelem. Jejich rodiny se vzájemně navštěvují, jezdí spolu na dovolenou, hrají golf. Těžko s tím něco uděláte, i když nabízíte nižší cenu a lepší kvalitu. Odběratel maximálně svému dodavateli řekne: „Slev mi ze sto na devadesát pět, protože Juta mi nabízí zboží za devadesát.“

* Je možné takový vztah prolomit?

Čekáme na manželskou krizi, jakmile k ní dojde, tak na zákazníka doslova vlétneme. Po krizi v mnoha případech dochází k rozvodu, a to je pro nás to nejbáječnější. Všechny výrobky, které máme v našem portfoliu, jsou stoprocentně konkurenceschopné, to garantuji. Můžu říci, že ve většině případů ani vyspělé západní země Evropy nedělají nic lepšího, ale jsou tam stále tyto manželské vztahy. Pak je tu i další problém, na Českou republiku se stále pohlíží jako na východní zemi, řadí nás do stejné kategorie jako Rumuny a Bulhary. Od toho je odvozen i postoj některých odběratelů: „Tedy pokud od vás něco koupím, tak za tuto cenu a zaplatím vám za půl roku.“ To jsou pak smutné případy.

Jiří Hlavatý (64) • Do Juty přišel hned po absolvování Vysoké školy strojní v Liberci, v podniku pracuje nyní již přes čtyřicet let. • Před rokem 1989 pracoval v podnikovém ředitelství Juty jako řadový technický pracovník. • V roce 1992, kdy vznikla akciová společnost Juta a byla privatizována v rámci první vlny kuponové privatizace, zůstal jejím generálním ředitelem, kterým se stal roku 1989. • S dalšími členy managementu v roce 1998 založil společnost Jutaplast, která koupila 78 procent akcií Juty v ceně téměř 600 milionů korun, v roce 1999 se společnosti Jutaplast a Juta sloučily. • V letech 2001 a 2002 Hlavatý odkoupil podíly zbývajících větších akcionářů a ovládl kolem 94 procent majetku Juty, později svůj podíl v Jutě posílil, od roku 2005 je jejím stoprocentním vlastníkem. Nesetkal jsem se s tím, že by čeští vládní představitelé, potažmo premiér, alespoň občas vypustili v rámci svých prohlášení větu: „Podporujme české výrobce, značku Made in Czech“ Zájem politika je být blízko toho, kde se rozdělují peníze, a udělat všechno pro to, být zvolen a poté zvolen znovu Německo potřebuje českou pracovní sílu. Nikdy by u nás neinvestovali a nekupovali zboží, kdyby to pro ně nebylo výhodné

O autorovi| Vadim Fojtík fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče