Bývalo to i horší

06. ledna 2014, 00:00 - Pavel Páral
06. ledna 2014, 00:00

Čeká nás rok s nezkušenými ministry oplývajícími nepříliš dobrými nápady a s byznysem, který má z těch nápadů oprávněný strach

Rok 2014 začal v Česku velkou ránou na palestinské ambasádě v Suchdole.

A není vyloučeno, že těch ran – byť, doufejme, v trochu jiném slova smyslu – bude v průběhu roku přibývat. Přesto věříme, že první přímo zvolený prezident skutečně jmenuje v dohledné době nepřímo zvoleného premiéra Sobotku a začne fungovat vláda s politickým mandátem, i když by si autor těchto řádků dovedl představit ve Strakovce lepší partu. Pokud by Zemanovo kočkování se Sobotkou mělo skončit nějakou ústavní žalobou, byla by to další pěkná pecka, která by na rozdíl od té suchdolské mohla mít na život v naší zemi docela konkrétní a citelný dopad. Ale nejde zdaleka jen o nevyzpytatelnou politickou scénu.

Česká ekonomika má tentokrát nakročeno opravdu k lepšímu roku, byť o tom zatím více svědčí tloustnoucí knihy zakázek v průmyslových, zejména exportních podnicích než data statistiků. Aby bylo znát, že je už opravdu líp, stačilo by vlastně mít stabilizované úřady, které nebudou činit žádná rozhodnutí zasahující do toho samovolného ozdravného procesu, jímž země prochází. Prostě hlavně to neškrábat a bude to dobré. Samozřejmě pouze v případě, že nepřijde nějaká rána z Evropy, která sice sama sebe přesvědčuje, že je z nejhoršího venku, ale ve skutečnosti to nejhorší jen tak ledabyle zametla pod koberec.

Je pochopitelně dost nejisté, zda může být Sobotkův kabinet zrovna vládou, která „nebude škrábat“, co se hojí. Naslibováno je kdeco kdekomu. A třeba ve zdravotnictví je zjevné, že to bude stát hodně peněz. Ani miliardy, které se tam napumpují, nebudou stačit na čím dál větší deficity v hospodaření pojišťoven, zejména VZP.

Optimismus v průmyslových podnicích i příznivý výsledek loňského hospodaření veřejných financí budou navíc svádět k dalšímu utrácení. Místo finanční ústavy, která se objevila už v programovém prohlášení minulé vlády, ale skončila pod stolem, se bude zase diskutovat o nových daních, jejichž případné zavedení bude pro oživující českou ekonomiku ničivé. Babišovo hnutí se sice vyšším daním pro podniky brání, ale čert ví, za co bude ochoten nový politický subjekt vyhandlovat své staré sliby. Nejvíc starostí s daňovou tvořivostí tak budou mít určitě banky, protože nová bankovní daň má asi největší podporu, nebo spíš odpor proti ní je nejslabší. Andrej Babiš totiž žádnou banku nevlastní. Nutno dodat: zatím.

Ovšem právě bankovní daň může mít poměrně silné negativní účinky na ekonomiku, pokud bude zavedena v časovém souběhu s novými požadavky na kapitálovou přiměřenost bank. Dopad na dostupnost úvěrů by byl určitě citelný a postihl by zejména malé a střední firmy. To ale Babiše také moc netrápí. Je celkem jasné, že zejména socialisté budou chtít v letošním roce předvést, jak umějí utrácet peníze ve prospěch oněch pověstných „obyčejných lidí“, i proto, že nás čekají troje volby. Na začátku léta do Evropského parlamentu a na podzim do obecních zastupitelstev a třetiny Senátu. Sobotkova pozice v čele ČSSD je po loňském mizerném volebním výsledku opravdu vratká a rozehnání Haškova puče může mít jen krátkodobý stabilizační efekt. Okamžik účtování ještě nepochybně přijde. A to by určitě znamenalo pád vlády a sestavování nové, což pod kuratelou prezidenta Zemana je pro každého socialistu tak trochu očistec.

Vize, že ministři, kteří po boji s prezidentem nastoupí do úřadu, ho budou opouštět, sotva se v něm rozkoukají, ale také není nic, co by této zemi mohlo pomoci ke světlým zítřkům. Pravděpodobnost, že se tak stane, není však vůbec mizivá. Soudržnost koalice bude limitována nejen vývojem v ČSSD, ale i tím, co se bude dít v Babišově partě politických zelenáčů. Někteří z nich jsou evidentně hodně špatně řiditelné rakety.

Když to tak sečteme a podtrhneme, čeká nás další rok s nestabilní státní správou, ministry často teprve sbírajícími potřebné manažerské znalosti, koalicí produkující množství nepříliš dobrých nápadů a podnikovou sférou, kde to bude sice o dost lepší než loni, ale se spoustou strachu z oněch ne moc chytrých nápadů. Státní sektor pak nepochybně postihnou další personální čistky. Nutno však dodat, že už jsme párkrát vstupovali do nového roku s větším pesimismem. l

O autorovi| Pavel Páral • paralp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče