Brexit - úplně jiné kafe

15. června, 00:00 - Miroslav Zámečník
15. června, 00:00

Emocionální rozhodování s ekonomickými dopady Možná naposled, ale tentokrát ještě rozhodně ovlivní dvě hlavní anglosaské země během půl roku světové dějiny. Brexit není radostná perspektiva, ale opravdu velká volba přijde v listopadu a v Americe, odkud může vzlétnout matka všech černých můr v podobě Donalda Trumpa v Bílém domě.

Už teď udělal z Republikánské strany a jejích někdejších hodnot ubohé trosky, ato jsem si kdysi říkal, že bych je volil.

Nemusíte mít Ameriku rádi, ale vzhledem k její váze asi nikdo nebude zpochybňovat základní fakt, že brexit bude mít evropské dopady, zatímco Trump jako americký prezident bude mít dopady globální - nepředvídatelné, ale každopádně řádově větší pro politický a ekonomický vývoj ve světě. Já mám Ameriku rád, ale už dávno to není osobní, je to vzpomínka a racionální úvaha zároveň. Brexit je pro mne teď a tady úplně jiné kafe.

Když máte hodně vysokou sázku ve hře, je neskonale napínavější sledovat výsledek.

Krátce po 23. červnu budu vědět, jestli v Londýně bude jenom jeden můj syn, nebo oba. Jeden tam už pracuje, druhý čeká na výsledek přijímacích zkoušek.

Britské referendum o setrvání, či naopak vystoupení z Evropské unie tak rázem dostává ryze osobní dimenzi. Takže samozřejmě budu držet palce, aby Británie v Unii zůstala.

Jean Pisani-Ferry ve svém dnešním příspěvku velmi dobře vystihuje podstatu problému. Británie bude rozhodovat nikoli na základě ekonomického kalkulu, ale pod vlivem spíše emocionálního znechucení statem quo. Mimochodem stejně jako Američané hlasující pro Trumpa.

Cinklé předpoklady

Ekonomické přínosy přístupu na největší světový trh zboží a služeb s více než půl miliardy spotřebitelů, což je EU, jsou natolik průkazné, že najít ekonomický scénář, který by dokazoval, jak bude Británie bez jařma evropských regulací prosperovat ajak si polepší, zavání velmi cinklými předpoklady. A t o dokonce i v postindustriální zemi, jejíž klíčovou kompetencí jsou profesionální a finanční služby.

Obchodní vyjednávání o přístupu na trh bývají velmi tvrdá, a kdo má tržní sílu, dovede zobchodovat i „prázdnou koncesi“, tedy vyměnit něco, co vás nebolí, ale protistranu zajímá, za něco, co je naopak zajímavé pro vás. Je mimo jakoukoli diskusi, že vyjednávací pozici bude mít Británie horší, protože bude vycházet ze šestkrát nižšího podílu na světovém HDP než současná Unie. Jistěže jde udělat to, co svého času udělalo Estonsko, které svůj trh zboží jednostranně otevřelo, aby zlevnilo dovoz. Už ale vidím britský průmysl a zemědělství, jak se o tuhle strategii hlásí. Budou žádat o kompenzace, to si pište.

Takže ani úspora v netto transferech do společného rozpočtu (0,4 procenta HDP) slibovaná zastánci brexitu se nijak podstatně nemůže snížit, pokud si bude Británie chtít uchovat přístup na trh Unie (což bude) a zároveň kompenzovat újmy z případné jednostranné liberalizace postiženým oborům. Přínosy? Zapomeňte

Migrace pracovní síly z ostatních zemí Unie je obrovským tématem zastánců brexitu a některé aspekty autor Makra v podstatě chápal (čerpání vyšších britských dávek na děti, jež přistěhovalci z Unie mají doma) a doporučoval v této věci ustoupit a tím tenzi oslabit. Nicméně fiskálně ani ekonomicky Británie jako země na volném pohybu pracovní síly v rámci Unie rozhodně nezchudla. Saldo podle všech propočtů bylo a j e kladné, což samozřejmě neznamená, že ve hře nebyli jak vítězové, tak ti, kteří se s konkurencí na trhu utkávali a přijímali ji úkorně jako hrozbu.

Ať hledám, jak hledám, nedovedu najít přínosy brexitu v oblastech, které rozhodují o hospodářském růstu. V mezinárodním obchodu to rozhodně není, tím jsem si naprosto jist. Na trhu práce to není, viz výše. V investicích to také není, proč investovat do země, která si nezlepšila přístup na svůj hlavní trh s 50 procenty podílu na celkovém exportu? V míře regulace možná, ale makroekonomicky v podstatě snepatrným pozitivním potenciálním dopadem. Jednak to, co představuje největší brzdy růstu, je ryze domácího původu (namátkou regulace bytové výstavby), jednak Britové také umějí „gold-plating“, tedy vyšperkovat regulace z Bruselu dalším přitvrzením, ato včetně finančního sektoru, kde všichni vidí jednu z hlavních komparativních výhod Londýna jako finančního centra.

Opuštění pomalu rostoucí ajistěže utrápené Evropy z vás neudělá ekonomické dynamo, protože geografie a geopolitika zůstanou stejné. Ostatně nic nebránilo snahám o diverzifikaci ani dosud, kromě gravitační síly.

Nevěříte? Britský vývoz do Spojených států (jedničky) je nepatrně vyšší než do Německa (dvojky), dovoz z Německa (jasné jedničky) je víc než dvojnásobný než z Ameriky (čtyřky). Komu to nestačí, měl by vzít v potaz, že do prťavého, čtyřapůlmilionového Irska, které z Unie neodejde, vyváží Británie více než do Číny, Indie a Brazílie dohromady.

Kontraproduktivní výhrůžky

Ano, mám na setrvání Británie v Unii velmi osobní zájem, ale právě proto mi přijde naprosto idiotské v podstatě vyhrožovat Britům tím, že když „chybně rozhodnou“, ponesou ekonomické konsekvence a přístup na trh se zhorší a klíčoví hráči v Unii jim to „osladí“. Když už z žádného jiného důvodu, tak proto, aby postavili ostatní případné disidenty „do latě“. Je to tak strašně kontraproduktivní - vydírání nikdy není dobrá strategie, zvlášť když se snažíte ovlivnit někoho, kdo primárně hodlá provést emocionální, hodnotovou volbu. Jediné, co se vám podaří, je počty přívrženců brexitu zvýšit. V tomhle oddělení dřou mnozí „Evropané“ jako tažní koně.

Trpělivé ekonomické argumenty samozřejmě mají svoji váhu, ale nemusejí plnit účel, zvlášť ne, když pocházejí od „establishmentu“, jemuž a priori nevěříte.

Co zbývá? V angličtině jsem si zapamatoval jenom dva verše, 50 procent z nich se na referendum 23. června hodí: „What is going to happen, you cannot avoid. Poise for grace.“ Tak jako jindy budu i tentokrát doufat v to nejlepší a připravovat se na to nejhorší. Důvěřivé smlouvání s osudem byla vždycky moje parádní disciplína.

Očekávané dopady vystoupení z Unie na britské hospodářství

Centre for Economic Policy Research (CEPR):

Institute of Economic Affairs (IEA):

Open Europe:

Centre for Economic Performance, London School of Economics (LSE):

Oxford Economics: Opuštění pomalu rostoucí a jistěže utrápené Evropy z vás neudělá ekonomické dynamo, protože geografie a geopolitika zůstanou stejné.

Očekávané dopady vystoupení z Unie na britské hospodářství

Mezinárodní měnový fond (MMF): „docela zlé až velmi, velmi zlé'

MMF bude publikovat svoji studii v týdnu před referendem, ale šéfka MMF Christine Lagardeová už dala médiím malou ochutnávku když řekla, že dopady vystoupení z EU na britskou ekonomiku by byly v pásmu „docela zlé až velmi, velmi zlé“. j

OECD: - 3 %

V případě brexitu bude HDP v roce 2020 L_ o tři procentní body nižší než v případě setrvání; v přepočtu na domácnost jde o minus 2200 liber, do roku 2030 v optimistické variantě -2,7 procenta HDP, v negativní až -7,5 procenta HDP (pět tisíc liber na domácnost). j—

Bank of England: růst o 2 % letos a 2,3 % v příštím roce v případě setrvání

V květnu avizoval guvernér britské centrální banky Mark Carney, že brexit by mohl potenciálně uvrhnout Británii do technické recese (pokles HDP dvě čtvrtletí po sobě), zatímco v případě setrvání počítá prognóza s růstem o 2 procenta letos a 2,3 procenta v příštím roce.

PwC: - 3 až - 5,5

V roce 2020 nižší úroveň HDP L oproti setrvání o 3 až 5,5 procenta

O autorovi| Miroslav Zámečník, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče