Branky, body, bankroty

10. února 2014, 00:00 - Tomáš Plhoň
10. února 2014, 00:00

Jen několika slavným českým hokejistům se vyplatila výměna ledové plochy za podnikatelskou arénu

Tak jako při každé zimní olympiádě i letos, zatímco sportovci bojují o medaile v ruském Soči, rezonuje v Česku jedno konkrétní slovo - Nagano. Zlato olympijských hokejistů v roce 1998 se stalo tak silnou vzpomínkou, že je pro vnímání olympijské myšlenky v Česku přímo symptomatická. K tehdejšímu úspěchu se vracejí pravidelně komentátoři, fanoušci i sportovci samotní.

Jenže Nagano se odehrálo před 16 lety.

Řada hokejistů odešla na odpočinek a nechala zlatem ověnčenou sportovní kariéru daleko za sebou. A co dělají všichni ti zlatí hoši dnes? Bez velkého překvapení se často dali na podnikání. Týdeník Euro se pokusil zmapovat byznys slavných hokejistů a zjistil, že jen málokterým z nich výměna dresu za bílé límečky prospěla. V některých případech se dá mluvit o katastrofách. Najdou se však mezi nimi i poměrně úspěšní byznysmeni.

Lepší než na burze Vzhledem skromná, ale rozměry velkolepá stavba sousedící s obchodním centrem Letňany si rozhodně nemůže stěžovat na nedostatek návštěvníků. Zimní stadion Ice arena platí za poměrně rušné místo. Na dvou ledových plochách trénuje několik hokejových družstev, která na stadionu sídlí. Kromě nich si je pravidelně pronajímají rekreační hokejisté. Jedna z hal slouží také k veřejnému bruslení. Mimoto najdete v Letňanech fitness i restauraci. O tom, komu prosperující hokejový byznys patří, jste se mohli přesvědčit první únorovou sobotu. V rámci speciální akce tu byla vystavena zlatá medaile z Nagana a hokejový dres českého národního týmu se jménem obránce Františka Kučery. „Když jsme s tím nápadem přišli, všichni si klepali na čelo,“ říká 46letý bývalý hokejista s tím, že na rozhovor nemá moc času; jeden z jeho hráčů se právě zranil a on ho coby majitel haly veze do nemocnice. S nápadem na stavbu Ice areny původně přišel jeho bratr krátce poté, co se Kučera vrátil ověnčený zlatem z Nagana. Se stavbou se začalo v roce 2001 a Kučera na ni dal většinu peněz, které si vydělal svým angažmá v NHL. „Věděl jsem, jaká situace v Praze je. Stadionů je málo, ale rekreačních družstev je tu spousta a nemají kde hrát. Mezitím sice vyrostla Sazka arena, ale pro ni bychom stěží byli konkurenti. Zkrátka věděli jsme, že by to mohlo fungovat,“ vzpomíná Kučera.

Dnes má jeho letňanský byznys pravidelný obrat v desítkách milionů korun. Je ziskový a přiměřeně zadlužený. Do budoucna se počítá i s dalšími investicemi. „Určitě chceme rozšířit zázemí. Také přemýšlíme o další ledové ploše. Místo tu na ni je a chlazení by ji utáhlo. Ale nejdřív chceme splatit závazek, který máme,“ vysvětluje Kučera. V hodnocení svého úspěchu je skromný. Nebyl prý třeba žádný velký ekonomický um ani znalosti, stačilo věřit původnímu plánu a pak při realizaci zatnout zuby. „Ekonomická studie vzala brzy zasvé. Náklady rostly a občas jsem pochyboval, jestli to za ten stres stojí. Dnes toho nelitujeme. Určitě je to lepší než mít peníze někde po burzách,“ věří Kučera.

Byznysový comeback Pokud se někoho zeptáte na jména „hochů z Nagana“, bude určitě mezi prvními jmenovanými. Pro svoji slávu si jméno Dominika Haška žije svým životem, zvlášť v souvislosti s bulvárem. Ten se nezabýval jen jeho osobní životem, ale také neúspěšným pokusem o podnikání. Značka Dominator, která zaštiťovala sportovní oblečení, po deseti letech zanikla a zůstane pravděpodobně zapomenuta. Na schůzku však Hašek přichází s úsměvem na tváři a plný energie.

„Na začátku jsme v té firmě byli čtyři majitelé, na konci jsem zůstal jen já. Za těch deset let nebyl ani jediný rok profitabilní. Když jsem se vrátil z Ameriky, usoudil jsem po pár týdnech, že bych tu firmu sám dokázal dostat z červených čísel,“ vzpomíná Hašek na svou prohranou bitvu v řadách byznysu. Neúspěch bere sportovně. Podle něj byla zkrátka konkurence lepší a zároveň se dopustil několika chyb. To ho ale rozhodně neodrazuje od dalších pokusů. Na tenký led podnikání se Dominik Hašek chystá znovu vrátit. A to velmi brzy.

„Chceme to spustit v první půlce letošního roku. Nechci se už soustředit přímo na sportovce, i když si myslím, že sportovci by náš produkt mohli mít rádi,“ prozrazuje Hašek s tím, že více ke svým plánům zatím neřekne. Jen naznačí, že půjde o něco podobného jako v případě Dominatora. „Baví mě to, budovat něco od začátku. Člověk nemůže pořád jen hrát golf a jezdit na kole,“ říká.

Jak zjistíme z informací v obchodním rejstříku, nedávno si založil společnost s názvem DM Life společně s říčanským podnikatelem Michalem Zapletalem. Na vývoj další kariéry „dominátora“ si ale zatím budeme muset ještě počkat.

Od branky k bankrotu Oproti tomu na výsledek podnikání druhého gólmana ověnčeného olympijským zlatem čekat zřejmě nemusíme. „Říkejte mi sládek,“ prohlašoval entuziasticky Roman Čechmánek ještě v půli loňského roku, když se ho novináři ptali na jeho nový zlínský pivovar.

V éře Nagana nebyl dvakrát známým hokejistou, ostatně na led se během olympiády podíval jen jednou. Proslavil se až později, hlavně díky úspěchům na světových šampionátech. Že by měla i jeho podnikatelská kariéra podobně plynulý vzestup, je však nepravděpodobné. „Pan Čechmánek je typickým příkladem člověka, který svým podnikáním přivede ostatní lidi k problémům. V současnosti dluží asi sedm milionů korun. Nevím, jestli opravdu nemá peníze, ale faktury za práce neplatí. Ještě s tím bude mít velké problémy,“ říká Zdeněk Havel, který na výstavbě hokejistova minipivovaru dělal stavbyvedoucího.

Problémy, o kterých mluví, už bývalý brankář dávno má. V listopadu loňského roku byl na jeho jméno totiž podán insolvenční návrh, přihlášku k soudu dalo už devět věřitelů. Ekonomické výsledky pivovaru, který vařil pivo značky Lev (bronzovou desítku, stříbrnou jedenáctku a zlatou dvanáctku), jsou výmluvné samy o sobě. Za rok 2011 prodělal 15 tisíc, o rok později už byl ve ztrátě čtvrt milionu korun. K dnešnímu dni je základní kapitál jeho společnosti v záporných číslech.

„Události okolo pivovaru ještě budou mít svou dohru. Na pana Čechmánka je nyní podáno trestní oznámení a celou věc vyšetřuje policie,“ informuje Havel. Krajské ředitelství policie ve Zlíně se zdráhá informaci potvrdit, naznačuje ale, že na trestním oznámení bude část pravdy. „Skutečně evidujeme trestní oznámení, které se mimo jiné týká i výstavby onoho podnikatelského objektu. Vše zatím prověřujeme jako podezření ze spáchání trestného činu podvodu. Do této chvíle však nikdo nebyl obviněn, a proto vám nemohu poskytnout bližší informace,“ odpovídá Petr Jaroš, tiskový mluvčí zlínské policie.

Samotného hokejistu se do uzávěrky nepodařilo zkontaktovat. Jeho telefonní číslo se zdá odpojené. Telefon nezvedala ani jeho asistentka. Psi z Buffala Některé hokejové legendy zůstaly po ukončení své kariéry v NHL ve Spojených státech. A svůj byznys čile rozvíjejí tam. I když v případě Richarda Šmehlíka, někdejšího hokejového obránce, by se stejně tak dalo mluvit o koníčku. Na okraji Buffala, kde hrál bezmála deset let, si založil psí hotel. „Vždycky mě to táhlo ke zvířatům. Jednu sezonu jsem se zranil, nehrál jsem, a tak jsem měl čas, nějak jsem se do toho pustil,“ řekl Hospodářským novinám, když před rokem navštívil Česko kvůli setkání se svými olympijskými spoluhráči.

Šmehlík zaměstnává asi 16 lidí. Podle amerického obchodního rejstříku dosahuje tržeb okolo jednoho až 2,5 milionu dolarů ročně.

O psy se v jeho hotelu nejen starají, ale pomáhají i s jejich cvičením, například tamějším policejním sborům. Hotel prý dokáže pojmout až 170 psů najednou.

Oproti Šmehlíkovi se řada dalších sportovců nejraději drží toho, čemu rozumí nejlépe, a sice sportu. Známé je angažmá Jaromíra Jágra v kladenském hokejovém klubu. I když v tomto případě nejde o výdělečný byznys, ale spíš o mecenášství. V současnosti pravděpodobně nejznámější český hokejista se stal spolumajitelem Rytířů Kladno před třemi lety, kdy měl klub vážné finanční potíže. Peníze mu však posílal už léta předtím. Klub totiž 17 let řídil jeho otec Jaromír Jágr starší, mimo jiné majitel jedné z největších kladenských firem Energie s obratem přes 1,5 miliardy. Oběma Jágrům však přispěchala na pomoc i městská radnice. Stala se spolumajitelem klubu a na jeho běh přispívá 30 milionů korun ročně. Z poslední výroční zprávy za rok 2012 se zdá patrné, že Jágrovi se spolu s městskou podporou daří klub finančně oživit.

I když má stále záporný vlastní kapitál (téměř dva miliony v minusu) a dluží 24 milionů, za celý rok vykázal v rámci hokejové branže solidní zisk okolo šesti milionů.

Záchrana na poslední chvíli Jaromír Jágr není jediný s podobně altruistickým přístupem k zadluženým hokejovým klubům. Útočník Martin Straka kapitálově vstoupil do své mateřské Plzně už v roce 2009. Tehdy se stal vlastníkem 70procentního podílu a převzal všechny dluhy ve výši 18 milionů korun. Na poslední chvíli tak klub zachránil před vlivem známého podnikatele Romana Jurečka z ODS. Ten klubu tehdy nabízel 15 milionů korun půjčky z městské firmy Plzeňské teplárenské, za niž měli dle příkazu městské radnice ručit představitelé hokejového managementu.

Kromě toho je Straka i příležitostným hoteliérem. Jeho společnost Straka 82 vlastní v centru Plzně luxusní Hotel U Zvonu. „Spíš tam jen dohlížím, na řízení není čas,“ prohlásil hokejista, který nedávno slavil titul v hokejové extralize. Svou investici by si ale měl raději dobře hlídat. Hotel každoročně prodělává několik milionů a má dlouhodobé závazky v hodnotě 60 milionů korun.

Ještě vážnější problémy má jeho kolega, útočník Petr Dopita. Ten patřil mezi vůbec první hráče, kteří majetkově vstoupili do klubů, kde v Česku zahájili kariéru. Dopita odkoupil za neznámou cenu 91procentní podíl olomouckého hokeje s tím, že ho dostane z první ligy do extraligy. To se mu dodnes nepodařilo. Co hůř, Dopitův management se příliš neshoduje s občanským sdružením HC Olomouc. To nedávno upozornilo policii na dvě zakázky z roku 2010, které měly být údajně předražené. Vyšší cenu mělo zaplatit město Olomouc, které Dopitův hokej podporuje. Policie však nic neprokázala a případ odložila loni v létě.

Málokterým hokejistům výměna dresu za bílé límečky prospěla. V některých případech se dá mluvit o katastrofách. Některé hokejové legendy zůstaly po ukončení své kariéry v NHL ve Spojených státech a svůj byznys čile rozvíjejí tam.

O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče