Bondovka v azbuce

17. února 2014, 00:00 - Daniel Deyl
17. února 2014, 00:00

Příběh kazašského bankéře Abljazova má vše: ukradené miliardy, tajné služby, blond sexbomby, mezinárodní zápletku, a dokonce i českou stopu

Jelena Tyščenková vypadala skvěle.

V modrém kalhotovém kostýmu, s téměř 180 centimetry a blond vlasy do půli zad by byla onoho odpoledne 22. července za hvězdu v každé společnosti, která by dokázala její přítomnost zaplatit – což, jak zjistíme, není legrace. Jelena však mířila k londýnskému vrchnímu soudu, jehož hlavní pozornost byla upřena jinam: ke kazašskému bankéři Muchtaru Abljazovovi, podezřelému z miliardové zpronevěry peněz banky BTA, kterou do roku 2009 vedl.

Soud skončil a Jelena nasedla kolem šesté hodiny do taxíku. Ujel s ní dva kilometry k její rezidenci v Cornhill Street v samém srdci londýnské City. Tam se chvilku zdržela a pak mávla na další taxík, který ji odvezl na letiště Heathrow; právě včas, aby stihla let do francouzské Nice. Tam ji další taxík odvezl domů.

Bylo už po půlnoci, ale její program ještě u konce nebyl. Doma si oblékla minisukni a boty na vysokých podpatcích. Sedla za volant mercedesu a odjela 130 kilometrů po Azurovém pobřeží směrem k západu, do městečka Miramar. Zajela k výstavné vile Neptune. Byla očekávána: vrata se otevřela, jen co k nim dorazila. To bylo těsně po třetí hodině ráno.

Kolem poledne Jelena z vily odjela. Netušila, že každý její krok byl pečlivě sledován. Už po několik dnů jí byl v patách tým soukromých izraelských detektivů z firmy Gadot.

Soukromá očka najal jistý Pavel Prosjankin, jenž po Abljazovovi převzal vedení banky BTA a měl zhruba šest miliard dobrých důvodů si se svým předchůdcem pohovořit. Detektivové proto nechali oslnivou krásku běžet. Nezajímalo je, že odjela do Nice a rovnou nasedla na letadlo do Moskvy; v popisu jejich práce bylo počkat u Neptuna. Trvalo další tři dny, do pátku 26. července, než obyvatel vily vyšel na světlo boží. Odjel do jiné pěkně luxusní vily v Saint-Basile, asi deset kilometrů od Cannes. Večer za ním znovu přijela Tyščenková a strávila tam noc na sobotu.

Když dopoledne odjela, jejímu hostiteli Muchtaru Abljazovovi zbývaly tři dny svobody. Soukromá očka si už tou dobou byla jista, že mají tu čest s tím, koho hledají. Předali zprávu Prosjankinovi do Kazachstánu, který uvědomil francouzské úřady. Ty už pak měly jen vyslyšet ukrajinské výzvy podané prostřednictvím Interpolu a Abljazova zatknout.

Učinily tak v noci na posledního července – a ve velkém stylu. Do vily po jedné hodině ráno vtrhlo hned 16 elitních policistů za asistence vrtulníku; vědělo se, že Abljazov si vydržuje partu hrdlořezů, jíž říká osobní ochranka. Předpoklad však byl mylný: 50letý kazašský dobrodruh byl ve vile sám a nekladl žádný odpor.

Výhodný azyl Od té doby vedou právníci spor o to, komu a jestli vůbec Francouzi Abljazova vydají.

Zájem o něho mají nejen Ukrajinci, nýbrž i Rusové, a především Kazaši. Posledně jmenované straně stojí v cestě skutečnost, že nemá s Paříží podepsanou smlouvu o vydávání stíhaných osob; soud řekl, že vydání přichází v úvahu buď do Ruska, nebo na Ukrajinu.

Co Abljazova nejspíš čeká v Kazachstánu, nepřímo ilustruje výrok francouzského soudce, jenž vyjádřil obavy, že Rusko či Ukrajina budou jen přestupní stanicí na exbankéřově cestě do rodné země. Když se musíte bát toho, že v ruském kriminále nezůstanete, je zjevné, že legrace končí. I proto Abljazov požádal ve Francii o politický azyl. Kdyby nic jiného, dosáhl tím odkladu, protože francouzské úřady každou takovou žádost přezkoumávají ze zákona tři měsíce.

Daleko zajímavější než právní tahanice po Abljazovově dramatickém odhalení a zatčení však jsou události, jež tomu předcházely. Obě strany, Abljazov i kazašské úřady, je vykládají zcela jinak.

Vystudovaný teoretický fyzik Abljazov se v druhé polovině 90. let stal jedním z oblíbenců režimu prezidenta Nursultana Abiševiče Nazarbajeva. V roce 1997 byl jmenován ředitelem státního energetického podniku KEGOC, o rok později už byl ministrem energetiky, průmyslu a obchodu. To mu bylo 35 let. Zhruba v téže době koupil akcie finančního ústavu Bank Turan Alem, předchůdce dnešní BTA, a zanedlouho jej ovládl celý.

Až sem se Abljazovov a vyšetřovatelé shodují, o následujících událostech už to ale neplatí. V roce 2001 spolu s několika kolegy z byznysu i politiky založil a začal financovat hnutí Demokratická volba Kazachstánu, jež ostře kritizovalo Nazarbajevův režim pro jeho zkorumpovanost. Amnesty International a někteří poslanci Evropského parlamentu proto dnes s jistou dávkou věrohodnosti tvrdí, že hon na něho je politicky motivovaný.

Prezident nebyl potěšen. Dal všechny špičky hnutí včetně Abljazova zavřít na dva až pět let. Po deseti měsících, to už se psal rok 2003, jim nabídl milost výměnou za slib, že už se nebudou do politiky míchat.

Někteří milost odmítli, jiní ji přijali a slib dodrželi. Někdo přijal a nedodržel, jako například Abljazovův kolega Altynbek Sarsenbajev; v roce 2006 se stal obětí nikdy nevyřešené vraždy.

I Abljazov milosti využil a vrhl se do svého bankovního podnikání – dál však, jak sám říká, financoval opozici. Prezident Nazarbajev se cítil „zrazen podruhé“, citovalo Rádio Svobodná Evropa Jevgenije Žovtise, šéfa neziskové organizace Kazašské mezinárodní kanceláře pro lidská práva a právní stát.

Tunel Astana–Londýn V roce 2009 kazašské úřady objevily díru v hospodaření banky BTA zvíci šesti miliard dolarů. Abljazov coby výkonný ředitel podle nich postupoval poměrně přímočaře: zakládal fiktivní společnosti, kterým poskytoval vysoké úvěry.

Tuto verzi podporují tvrzení ruských a ukrajinských úřadů. Ty Abljazova stíhají také, většinou za skutky, jež by odpovídaly obvinění kazašskému – že prostě banku vytuneloval.

Nakolik se zakládá na pravdě, dosud nevíme, ale hodně je doplňuje i britský kus skládačky.

Britům zprvu vadilo, že když u nich Abljazov původně žádal o azyl a soudce po něm chtěl, aby doložil výši pohledávek, jež u něho Kazaši mají, uprchlík zjevně lhal. Když kvůli tomu pak dostal 22 měsíců za pohrdání soudem, utekl ze země.

Během následného vyšetřování v roce 2010 Britové zaregistrovali tehdy dva roky starý převod 295 milionů dolarů z banky BTA do londýnské firmy Drey Associates. Tu řídil Šalim Šalabajev, mladší bratr Abljazovovy manželky Almy Šalabajevové. Britové jej nechali sledovat a zjistili, že Šalim s jedním pomocníkem fyzicky odvezli krabice dokumentů z pronajatého skladu do firmy Eastbridge Capital. Vyšlo najevo, že oním pomocníkem je Šalimův bratr Syrym a že oba jsou ve vedení Eastbridge. Ani Drey Associates, ani Eastbridge se nevěnovaly žádnému sledovatelnému byznysu. Při následném zátahu policisté našli dokumenty svědčící „velmi jednoznačně v Abljazovův neprospěch“, citoval policisty deník Daily Telegraph.

Další stopy vedou po celé Evropě. Španělská vláda se v listopadu 2013 rozhodla vydat letos v červnu do Kazachstánu jistého Alexandra Pavlova, muže, jenž šéfoval Abljazovově obávané ochrance. Pavlov seděl ve španělské vazbě od prosince roku 2012, což může vysvětlovat nepřítomnost jeho strážců ve Francii loni v létě.

V italské politice zase na konci května 2013 vyvolal skandál ministr vnitra Angelino Alfano. Po domluvě Nazarbajeva s tehdejším italským premiérem Silviem Berlusconim neformálně povolil týmu soukromých – pro změnu kazašských – detektivů, aby v římském bytě zatkli, bez pardonu naložili do soukromého letadla a zpět do vlasti poslali Abljazovovu manželku Almu s šestiletou dcerkou. V prosinci jim Kazaši povolili vrátit se, zřejmě aby pomohli své žádosti o vydání bankéře samotného.

Další stopa vede do Česka, konkrétně do Karlových Var. Tam se uchýlila někdejší Abljazovova asistentka Taťjana Paraskevičová s dcerou Marií (snad někdy v roce 2012, píše časopis Business New Europe). Důvodem bylo, že ji od roku 2001 otravovaly úřady, aby jim dala nějaké důkazy proti bývalému šéfovi. Nejprve v Kazachstánu a poté v Moskvě, kde jí vyhrožoval vyšetřovatel Nikolaj Budilo, jeden z těch, kteří se podíleli na dnes již proslulé vraždě právníka Sergeje Magnického. Nakonec přijela policie, tentokrát česká, i do Karlových Var; podle Business New Europe byla ještě v říjnu loňského roku Paraskevičová „kdesi v českém vězení“.

A také víme, jak získal odhodlaný kazašský bankéř Prosjankin tip na sledování Tyščenkové. Z pramene nejlogičtějšího: předal mu jej Sergej Tyščenko, ukrajinský oligarcha a bývalý manžel oné blonďaté krásky (která mezitím sama skončila za mřížemi). Když mu na jaře roku 2013 oznámila, že se chce rozvést, nechal jí odposlouchávat telefon. l •

O Abljazova mají zájem nejen Ukrajinci, nýbrž i Rusové, a především Kazaši. Obsazení kazašského dramatu Muchtar Abljazov zatčený bývalý šéf kazašské banky BTA Alma Šalabajeva bankéřova manželka Šalim a Syrym Šalabajevové bankéřovi švagři, jednatelé nastrčené londýnské investiční společnosti Eastbridge Capital Pavel Prosjankin někdejší ruský investiční bankéř,

současný šéf banky BTA Nursultan Nazarbajev prezident Kazachstánu Angelino Alfano bývalý italský ministr vnitra Sergej Tyščenko ukrajinský oligarcha kazašského původu Jelena Tyščenková ukrajinská právnička, jeho bývalá manželka a Abljazovova milenka Taťjana Paraskevičová někdejší Abljazovova asistentka v BTA

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče