Bodrý důchodce dobývá Hrad

06. srpna 2012, 00:00 - Pavla Kreuzigerová
06. srpna 2012, 00:00

Preference Miloše Zemana výrazně rostou. Usedne na Hradě i druhý z architektů opoziční smlouvy?

Přímé prezidentské volbě už nikdo a nic nestojí v cestě. Václav Klaus sice loni samotné úvahy o jejím zavedení označil za „fatální chybu a omyl“, ale prováděcí zákon o přímé volbě prezidenta nakonec minulý týden přece jen podepsal. O osobě Klausova nástupce tak občané rozhodnou v dvoukolové volbě v průběhu ledna příštího roku.

Půl roku před volbami sice ještě není jasné ani to, kdo všechno se chystá kandidovat, ale průzkumy veřejného mínění už naznačují, kdo by se mohl střetnout v rozhodujícím druhém kole. Donedávna nasvědčovaly klání mezi předsedou poslední české úřednické vlády Janem Fischerem a ekonomem Janem Švejnarem.

Z červencových šetření výzkumné agentury Factum Invenio ale vyplynulo, že rozhodovat by se mohlo mezi Fischerem (22,2 procenta hlasů) a expremiérem a donedávna „důchodcem z Vysočiny“ Milošem Zemanem (18,2). Bývalý předseda ČSSD totiž ve srovnání s posledními průzkumy z března výrazně posílil. Nejenže předběhl Švejnara, ale také stáhl Fischerův náskok. Může za to jen expremiérova intenzivní kampaň, nebo má nárůst jeho preferencí i jiné, hlubší příčiny?

Široká podpora Jedno prvenství si Zeman už připsal: je prvním ze zájemců o prezidentské křeslo, který pro svou účast v prezidentské volbě získal potřebných 50 tisíc podpisů. A stačilo mu na to pouhých 31 dní. Jeho kandidaturu navíc podepsala i desítka senátorů, které k tomu vyzval jejich ještě minulý týden sociálnědemokratický kolega Vladimír Dryml. Netajil se přitom tím, že při shánění podpisů uspěl nejen mezi svými spolustraníky. Jména podepsaných Dryml, který ČSSD opustil po čtrnácti letech, zveřejnil teprve minulý týden. Jde o čtyři senátory sociální demokracie (Jaroslav Palas, Pavel Lebeda, Jaroslav Sykáček a Miroslav Krejča), dva komunisty, dva členy horní komory Parlamentu zvolené za hnutí Severočeši a bývalého občanského demokrata Petra Pakostu.

Podpora z různých pozic a táborů, které se Zemanovi dostává, je překvapivá. V rámci sociální demokracie svědčí o nejednotnosti a pnutí i o nevýraznosti vlastního prezidentského kandidáta Jiřího Dienstbiera.

Pro Zemana se navíc vyslovil i Václav Klaus, jeho někdejší politický sok. V 90. letech se spolu pravidelně střetávali, aby si posléze díky takzvané „opoziční smlouvě“, jíž byli oba architekty, rozdělili sféry politického i ekonomického vlivu. „Miloše Zemana považuji za významnou osobnost české politiky, s čímž jsem se nikdy netajil. Jeho prezidentskou kandidaturu považuji za logické vyústění jeho politické i životní dráhy. O prezidentskou kandidaturu by se podle mého názoru měli ucházet lidé, kteří pro naši zemi něco vykonali. Miloš Zeman mezi ně patří,“ uvedl Klaus v květnovém rozhovoru pro MF Dnes.

Zdá se, že Klausovo přitakání Zemanově kandidatuře si část jeho potenciálních voličů interpretovala jako polibek smrti. „Když se podíváme na vývoj podpory Miloše Zemana, je patrné, že právě po výroku pana prezidenta se její růst na měsíc zastavil. Nevím, jestli je to jen shoda okolností, nebo zda to nějak věcně souvisí,“ říká Jan Herzmann, ředitel Factum Invenio.

Pořádně jim zatopit Z podpory, které se Zemanovi dostává od strany, již před lety opustil, je evidentní, že část sociálnědemokratických politiků trpí jistou nostalgií po časech, kdy v jejím čele stál. Vedení strany navíc vyčítají, že se se Zemanem rozešli ve zlém. „ČSSD měla výjimečnou šanci uzavřít jednu ze svých negativních kapitol minulosti a podpořit Zemana ve funkci prezidenta,“ myslí si Dryml, pro kterého byl stranou nominovaný kandidát nepřijatelný. „Životní dráha Miloše Zemana a Jiřího Dienstbiera a jejich přínos pro občany této země je jako porovnávat univerzitního profesora s absolventem základní školy. Je to velký problém, protože hlava státu má být dostatečně vyzrálá s rozsáhlými životními zkušenostmi,“ shrnuje Dryml, podle kterého je Dienstbier nejen nezkušený, ale i netrpělivý a neskromný. Kolik příznivců mezi politiky sociální demokracie si už Zeman stačil získat, není jasné. S rostoucími preferencemi, jichž ve výzkumech dosahuje, ale patrně začne přibývat i těch, kteří neodolají nabídce kandidovat v blížících se krajských volbách za Stranu práv občanů – Zemanovců (SPOZ), jíž je Zeman čestným předsedou.

Zatím zůstávají jen dva – senátoři Jiřina Rippelová a Vladimír Dryml, kteří svou kandidaturu již oznámili. Zhrzený prezidentský kandidát, kterého v roce 2003 zradila vlastní strana, když ho v klání o prezidentské křeslo nepodpořila, tak má šanci konečně ve volbě uspět. Sociální demokracii, kterou kdysi dostal z politické periferie na politické výsluní, může kromě toho po letech ukázat svou sílu, a navíc jí pořádně „zatopit“.

Ostatně touha vypořádat se se stranou a odčinit tím své zatím nepřekonané trauma, je podle některých politologů hlavním důvodem, proč se Zeman znovu uchází o Hrad. Svědčí o tom i slova, jež nedávno pronesl na adresu sociálnědemokratických politiků, kteří zvažují vstup do jeho strany. „Nejde o přeběhlictví, ale o přestup od sociální demokracie k sociální demokracii,“ pronesl.

„SPOZ je čistší, lepší, zodpovědnější sociální demokracie, která nemá zapotřebí přetahovat politiky z jiných stran. Pokud je ale někdo nespokojen uvnitř vlastní strany, má stejné politické názory a ztotožňuje se s naším programem, není důvod jeho vstupu do SPOZ bránit,“ vzkázal Zeman týdeníku Euro, který se jej ptal, jak rozumět těmto slovům. Čistší, korupčními aférami předních politiků nezatížená strana, která má navíc v čele politického matadora, jehož zkušenostem, inteligenci ani rétorickým schopnostem nemohou současní představitelé sociální demokracie konkurovat, začíná být pro ČSSD nepříjemným soupeřem. Podaří-li se o tom přesvědčit většinu levicových voličů a významnější část sociálnědemokratických politiků, bude mít dosud nejsilnější česká levicová politická strana zaděláno na problémy. Nemluvě pak o situaci, kdy by Miloš Zeman zvítězil v prezidentské volbě a pozice jeho strany by se stala ještě významnější. Vyloučit pak nelze ani přeskupení sil v levicové části politického spektra.

Nestranický a čistý Slova o „čistší“ sociální demokracii může Zeman směle pronášet zejména díky příliš krátké politické paměti voličů i části politiků. „Éra opoziční smlouvy skončila před více než deseti lety. Právě z toho důvodu je dnes ‚obraz‘ Miloše Zemana lepší, než reálně odpovídalo době ‚politicky aktivního‘ Zemana,“ vysvětluje sociolog Daniel Kunštát. Podobný mechanismus, tedy rozpor mezi obrazem ex post a jako by zapomenutou realitou minulého politického angažmá, je podle něj možné vidět i u Václava Klause.

Přestože byl Zeman nedílnou součástí jak stranické politiky, tak i nechvalně proslulého období opoziční smlouvy, je vnímán v zásadě jako nestranický kandidát. „Byl spjat s tím nejhorším, čím česká politika v posledních letech trpí – korupce, klientelismus, používání nečistých metod vůči oponentům. Mnozí jeho příznivci jej přesto vnímají jako kandidáta, který není diskreditován skandály minulých let, neboť si jen málokdo pamatuje, jaké poměry za Zemana panovaly. A už vůbec si nevzpomene, že právě tehdy byla situace z hlediska politické kultury patrně ještě horší než kdykoli jindy poté,“ dodává Kunštát.

Kromě „čistoty“ a „nestranickosti“ patří mezi hlavní důvody Zemanova současného úspěchu i fakt, že podle obecného mínění je jedním z běžných občanů a v politice nezbohatl.

Navíc je výborným ,lidovým bavičem‘, který vždy najde správný bonmot. V neposlední řadě mu nahrává i fakt, že jde o levicového kandidáta. „Část levicově orientovaných voličů si zřejmě myslí, že jako prezident ‚to natře‘ současné pravicové vládě,“ vysvětluje Herzmann.

Velkou obezřetnost by ale měly budit kontakty, které Zeman udržuje. Mezi jeho „nejbližší“ patří Miroslav Šlouf, Zdeněk Zbytek a Martin Nejedlý. Zakladatelé sdružení Přátelé Miloše Zemana dnes financují stranu „zemanovců“ a také se v ní osobně angažují. Šlouf je předsedou pražské organizace a Nejedlý je místopředsedou strany na celostátní úrovni.

Všichni tři zároveň pracují či obchodují s ruskými firmami. V případě Šloufa a Nejedlého je to Lukoil – první pro něj pracuje, druhý je šéfem jeho pražské pobočky. Zbytek v Rusku podniká a podle zprávy, uniklé z BIS v roce 2009 do médií, pořádá v Praze večírky, na nichž se vyskytují i ruští špioni.

Zemanovi přátelé se také chystají přispět mu na prezidentskou kampaň. Nejedlý dokonce nevyloučil ani příspěvek Lukoilu. Nedůvěřivý volič se tak musí chtě nechtě ptát, zda by případný budoucí prezident náhodou nevycházel příliš vstříc ruským zájmům. l

Dva jasní favorité

Prezidentský volební model k 25. 7. 2012

Jan Ficher 22,2 %

Miloš Zeman 18,2 %

Jan Švejnar 12,2 %

Jiří Dienstbier 8,2 %

Tomio Okamura 6,9 %

Karel Schwarzenberg 6,6 %

Jana Bobošíková 6,4 %

Přemysl Sobotka 4,3 %

Zuzana Roithová 3,7 %

Zdeněk Tůma 3,2 %

Jiná osobnost 8,1 %

pramen: Factum Invenio

Zeman je prvním ze zájemců o prezidentské křeslo, který pro svou účast v prezidentské volbě získal potřebných 50 tisíc podpisů

O autorovi| Pavla Kreuzigerová, kreuzigerova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče