Bitva o pohledávku vrcholí

13. srpna 2012, 00:00 - Petra Pelantová
13. srpna 2012, 00:00

Švýcarský soud zamítl už druhou žalobu proti Česku. Ministerstvo financí získalo ve sporu o jugoslávský dluh další trumf

Pozice ministerstva financí ve sporu o vlastnictví více než dvoumiliardové pohledávky za zeměmi bývalé Jugoslávie se výrazně zlepšila. Švýcarský soud totiž zamítl žalobu, kterou proti Česku podaly společnosti Rondex Finance a Raffels.

S prodejem části pohledávky nesouhlasily země bývalé Jugoslávie coby dlužníci

První firmě navíc uložil zaplatit kauci šedesát tisíc švýcarských franků, jinak by nemohla v soudních tahanicích pokračovat. Tím se komplikují šance této společnosti na to, aby od ministerstva získala tučné odstupné za vzdání se svých práv na část jugoslávského dluhu.

„Je to pro nás pozitivní, dává nám to dobrou vyjednávací pozici,“ řekl týdeníku Euro náměstek ministra financí Tomáš Zídek, pod kterého agenda spadá. Poslední jednání mezi resortem financí a firmami s neznámými vlastníky, které si zmiňovanou pohledávku nárokují, proběhlo minulý měsíc. A Česko přišlo s novou nabídkou na mimosoudní vyrovnání. Pohledávka za hubičku O co ve sporu vlastně jde? Propletené vztahy podivných firem a státních úředníků začaly už v roce 1999. Tehdy se společnost Raffels dohodla s ministerstvem financí, že pomůže zprostředkovat likvidaci jugoslávské pohledávky, jejíž hodnota v současné době přesahuje 2,5 miliardy korun. Čtvrtinu dluhu později koupila společnost Rondex Finance se sídlem na Britských Panenských ostrovech. Za společnosti Rondex i Raffels přitom na ministerstvu celou dobu vyjednává jeden člověk, Čechošvýcar Bohumír Hrabal.

Za čtvrtinovou pohledávku, jejíž hodnota i s úroky přesahovala 600 milionů korun, Rondex zaplatil pouhých 12,7 milionu korun. „Možná bylo tehdy mírně zneužito argumentu, že to tam je pod dozorem a po válce a že jugoslávská pohledávka nemá žádnou cenu. Proto ji postoupili za směšný peníz. Proč ale neprodali celou pohledávku, tomu lze těžko rozumět,“ říká nyní Zídek.

Podle něj bylo na začátku tisíciletí běžné, že se podobné pohledávky postupovaly za směšný peníz. „Z toho také vyplynulo soudní stíhání lidí, kteří u toho tehdy byli. Jugoslávského dluhu se ale zatím žádné stíhání netýká, protože to není uzavřené a hlavně zatím nevznikla žádná škoda,“ říká.

Fax, nebo kupní smlouva?

Poté, co v roce 2000 Rondex kupuje čtvrtinu dluhu, si Raffels domlouvá s MF opci na nákup zbytku pohledávky. Zájem o něj projevila v roce 2003 faxovou zprávou, k dalšímu jednání ale nedošlo. Až v roce 2008 podal Raffels u soudu v Herisau žalobu, kde tvrdí, že zbylá část pohledávky je její, nebo že smlouva uzavřena nebyla (žaloba obsahovala obě varianty). A kupní smlouva byla prý uzavřena onou faxovou zprávou.

Resort financí také zvažoval, že napadne platnost prodeje 25 procent jugoslávské pohledávky. S prodejem zmiňované části dluhu totiž nesouhlasily země bývalé Jugoslávie, což by potom prodej stavělo do rozporu s mezinárodním právem. Jakmile to ale zjistil Rondex, okamžitě podal žalobu, ve které žádá náhradu škody v případě, že postoupení pětadvaceti procent pohledávky v roce 2000 nebylo platné. Loni v listopadu tuto žalobu soud zamítl a uložil společnosti Rondex zaplatit České republice šedesát tisíc franků.

Rondex nezaplatil a podal druhou žalobu u okresního soudu v Curychu. Soud řekl, že dokud Rondex nezaplatí zmiňovaných šedesát tisíc franků, spor nemůže pokračovat. Byť byly důvodem zamítnutí formální chyby.

Rondex do dnešního dne nezaplatil a ve Švýcarsku jsou nyní soudní prázdniny. „Naši právníci vyzvou ještě jednou během těchto soudních prázdnin právní zastoupení Rondexu, aby zaplatili. Pokud se nebude nic dít, tak připravujeme právní analýzu, co by znamenala exekuce. Je ale otázkou, zda firma vůbec má nějaká aktiva,“ poznamenal Zídek.

Bez práv Úplně zpochybnit platnost prodeje čtvrtiny dluhu se ministerstvo zatím neodvažuje. „Musíme zvážit pro a proti. Smlouva (o prodeji čtvrtiny dluhu společnosti Rondex – pozn. red.) je bohužel sepsána tak nešťastně, že my jako stát jsme se vzdali většiny práv. A kdybychom teď po deseti letech řekli, že postoupení pohledávky je neplatné, oni by mohli reálně žádat náhradu škody. Proto podávali tu žalobu,“ vysvětluje Zídek.

Kdo stojí za oběma společnostmi, není jasné. Podle informací týdeníku Euro by ale mělo jít o bohaté americké finančníky. I Zídek připouští, že zřejmě nejde o Čechy. „Snažíme se domluvit. Varianta mimosoudního vyrovnání je stále ve hře,“ říká. V červenci byl na ministerstvu Hrabal, který jedná za Rondex i Raffels. „Nabídli jsme mu, že zaplatíme částku, kterou oni tehdy zaplatili za čtvrtinu dluhu, plus ušlé úroky. Pokud by Rondex tuto variantu neakceptoval, jsme připraveni vyplácet jim 25 procent z toho, co vymůžeme,“ popisuje Zídek poslední návrh svého ministerstva.

V minulosti měl Rondex nesrovnatelně vyšší požadavky na mimosoudní vyrovnání. Ministerstvo financí ale odmítá ustupovat. Zvláště teď, kdy se vyjednávací pozice státu vylepšila. Eskorta z Kostariky V době, kdy ministerstvo začalo spolupracovat s firmou Raffels, spadala agenda pod tehdejšího náměstka Jana Mládka. Ten nyní coby aktivní politik (ČSSD) nechce kauzu komentovat s odkazem na to, že vše měl na starost jeho podřízený Aleš Šatánek – někdejší šéf sekce mezinárodněprávních vztahů. Mládek ho přitom krátce po prodeji čtvrtiny jugoslávského dluhu Rondexu odvolal. Agendu po Šatánkovy převzal Ladislav Zelinka, který se později stal náměstkem. Zmiňovanou faxovou korespondenci, ve které měla v roce 2003 firma Raffels koupit zbytek dluhu, už ale vyřizoval Zelinkův podřízený Karel Ponocný. Toho Zelinka v roce 2000 do úřadu přetáhl z ČSOB.

Ponocný se po svém příchodu na ministerstvo pustil do řešení peruánské pohledávky. Předstíral její vymáhání, i když peníze už dávno ležely v tichosti na účtu u ČSOB. Jihoameričané totiž dluh splatili už na konci devadesátých let. Ponocný ovšem vrátil státu jen malou část a zbytek si se svým komplicem rozdělil. Česko přišlo zhruba o 43 milionů korun. V roce 2007 za to soud Ponocného poslal na sedm let do vězení. Ponocný byl však zadržen až o tři roky později v Kostarice na základě mezinárodního zatykače. V roce 2011 ho policejní eskorta přivezla do Česka a letos v květnu byl pravomocně odsouzen k sedmi letům ve vězení a k náhradě škody.

Peruánský dluh ale dopadl také na Zelinku, v roce 2005 musel z ministerstva financí odejít. Vyšetřování mu ale nic neprokázalo. Nyní pracuje v soukromé sféře a nechce se ke kauze vyjadřovat. l •

Těžké dělení Jugoslávská pohledávka se týká zejména plateb za výstavbu, která podpořila tamní průmysl a infrastrukturu. Státy bývalé Jugoslávie sice pohledávku ve výši přesahující 2,5 miliardy korun uznávají, ovšem zatím se nedokážou shodnout, kolik který stát zaplatí.

O autorovi| Petra Pelantová, pelantova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče