Bez komerce, zato s méně škodami

04. listopadu 2013, 00:00 -
04. listopadu 2013, 00:00

Národní parky Výkon mysliveckého práva na území čtyř národních parků v České republice se od zbytku území značně liší. První rozdíl je v tom, že na bezmála 120 tisících hektarů právo myslivosti provádějí jednotlivé správy národních parků. Pouze okrajové části bývají pronajaty mysliveckým sdružením. Například na Šumavě je šest honiteb ve vlastnictví správy parku o průměrné výměře deset tisíc hektarů, jedna honitba patří Pozemkovému fondu ČR, jedna městu Kašperské Hory a jedna je společenstevní. „Hranice honiteb nekopírují vždy hranici národního parku, to je dáno vlastnictvím honebních pozemků při tvorbě honiteb. Pokud je celá nebo větší část honitby na území parku, vykonává státní správu myslivosti ministerstvo životního prostředí. Pokud je celá nebo větší část mimo park, vykonává státní správu myslivosti ministerstvo zemědělství,“ vysvětluje Adam Jirsa z Národního parku Šumava.

Druhou odlišností je, že prioritou není hospodářský užitek, ale především zájmy přírody. „Snažíme se, aby péče o zvěř směřovala k dosažení rovnováhy mezi všemi ekosystémy, které se na území národního parku vyskytují,“ řekl týdeníku Euro Petr Vančura, náměstek ředitele zodpovědný za oblast péče o les v Národním parku Podyjí. Radek Drahný, mluvčí Krkonošského národního parku, jeho slova doplňuje: „Každoročně jsou zpracovány plány lovu a stejně tak plány péče o zvěř, a to s důrazem na péči o životaschopné populace ohrožených druhů původně žijících živočichů, například tetřívka obecného či jeřábka lesního.“

Na území parků se tedy loví, ale nikoli na komerčním základě. „V honitbě Správy Národního parku Podyjí je zcela vyloučen poplatkový lov všech druhů lovné zvěře,“ vysvětluje Petr Vančura.

V parcích se proto většinou neloví některé druhy, které jsou jinde běžně terčem myslivců.

V Podyjí je to třeba bažant, kachna, zajíc nebo kuna. Naproti tomu se důsledně regulují druhy, které jsou v Česku nepůvodní, jako třeba muflon obecný, jelen sika, daněk skvrnitý, psík mývalovitý či norek americký.

Úlovky správ národních parků se většinou prodávají firmám, které zvítězily ve výběrových řízeních, obvykle na dobu jednoho roku. „Část ulovené zvěře prodáváme přímo drobným spotřebitelům,“ říká Vančura z Podyjí. A někdy vlastním pracovníkům. „Zaměstnanec si může koupit za režijní cenu maximálně deset kilogramů zvěřiny za rok,“ vysvětluje Radek Drahný z Krkonošského národního parku. „Převážná část je odprodaná firmě Eurowild za vysoutěženou cenu,“ dodává Drahný.

Ani národním parkům se nevyhýbají škody způsobené zvěří, nedosahují však výše jako v běžných honitbách. Například ředitel Národního parku Podyjí Tomáš Rothröckl odhaduje škody na maximálně desítky tisíc korun. „Výjimečné byly pouze roky 2006 a 2007,“ dodává. V roce 2007 se totiž celkové škody přiblížily částce půl milionu korun. l

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče