Bankovní kocovina

02. dubna 2013, 00:00 - Tomáš Plhoň
02. dubna 2013, 00:00

Udržet kapitál na Kypru bude téměř nemožné. Úspěšných příkladů z historie je minimum

Vlastně je dost smutné, že se ostrov, u jehož břehů se zrodila bájná Afrodita, vydává cestou řecké ekonomické záhuby. Už přes dva tisíce let Kypr není součástí Řecka. Chceme-li zajít do detailů, naposledy spolu tvořily jeden stát ve 12. století, kdy byly obě země součástí Byzantské říše. I přes společné kulturní základy jde však o dvě různé země, dvě různé společnosti a dvě docela odlišné – byť propojené – cesty na ekonomické dno. V případě Kypru mluvíme o cestě plné nešťastných okolností, osudových náhod a samozřejmě také dramatických chyb. Kam ostrovní stát dovedou, by zatím neodhadli ani delfští věštci.

Přísná omezení Když minulý čtvrtek do budovy kyperské centrální banky v Nikósii dorazil nakládní automobil pro zásobu bankovek a mincí, působilo to jako záběry z postapokalyptického filmu. Podle svědectví v reportážích se nad hlavami nervózních Kypřanů vznášely helikoptéry, do ulic vyrazily posílené policejní hlídky a před bankovními pobočkami se houfovaly davy zákazníků. Agentura Reuters uvedla svědectví několika bankéřů, kteří předchozí den vypověděli, že se bojí o život. Na Kypru právě skončily téměř dvoutýdenní (mimochodem jedny z nejdelších v moderních dějinách) bankovní prázdniny a svět s obavami sleduje, co se bude dít.

První a nejaktuálnější hrozba se naštěstí nenaplnila. Kypřané zachovali chladnou hlavu a nevzali banky útokem, čímž odvrátili definitivní rozpad celého tamějšího bankovního sektoru. „Čekali jsme mnohem víc lidí.

Naštěstí si většina vybrala jen nejnutnější hotovost na dnešní den. Zákazníci reagovali fantasticky,“ sdělil agentuře Bloomberg Argyros Eraclides, manažer pobočky Bank of Cyprus, největší kyperské banky.

Omezení bankovního styku jsou přitom poměrně přísná. Pokud byste žili na Kypru, nesměli byste si denně z účtu vybrat více než 300 eur, vůbec byste nemohli disponovat úsporami na termínovaných vkladech a v celé zemi by vám nikdo neproplatil šeky. Zároveň byste nemohli posílat žádné peníze do zahraničí v objemu vyšším než 5000 eur měsíčně. Tím se dostáváme k dalšímu velkému otazníku, který spolu s řadou jiných visí nad kyperskou krizí – a to jsou dopady na ekonomiku řecké části ostrova jako takové.

V první řadě je otázka, zda se vůbec podaří peníze uvnitř ekonomiky uhlídat. Jak podotkl list The Financial Times, ekonomické studie zatím příliš mnoho úspěšných příkladů omezení bankovního styku nepřinesly. De facto lze jmenovat jen jeden doopravdy pozitivní případ, kdy prokazatelně pomohlo celé ekonomice, a to v Malajsii roku 1998. Ani srovnatelný příklad z poslední doby, Island, není zrovna pozitivní. Omezení platebního styku, která tam mimochodem platí dodnes a zřejmě ještě dlouho budou, vyhnala ze země investice, ale zamezit zároveň vyprázdnění bankovních kont nedokázala. Nastala hra kočky s myší mezi bohatými majiteli účtů a vládou, kterou druhá strana nemohla vyhrát. Kypr je navíc unikátní příklad, protože jde o zavedení bankovních restrikcí uvnitř monetární unie, kde uhlídat pohyb peněz bude ještě mnohem složitější.

Konec kyperské značky To je ale pochopitelně jen jedna bitva v zoufalém boji, který teď Kypr čeká. Už jen řešení, jaké bylo na cestě k záchraně kyperských bank přijato, bude pro ostrovní ekonomiku takřka smrtelnou ranou. Odepsání vkladů v druhé největší bance Laiki až do výše 80 procent a obrání majitelů bankovních dluhopisů a akcionářů o jejich peníze nevyhnutelně ukončí pověst středozemního ostrova coby offshorové destinace. Bohatí Rusové odteď jen těžko budou zakládat firmy a účty právě tady. Jak už si stihla všimnout řada komentátorů, pro Kypr bude hodně složité hledat jiný vývozní artikl. V současnosti tvoří 80 procent HDP právě služby, z nichž valnou většinu přidané hodnoty můžeme vystopovat právě do bank. Mimo to země exportuje ještě sýrové výrobky a stavební materiály. Na tom se oživení postaví těžko.

Otázkou také bude, jak se současná vláda i ty budoucí vyrovnají s rostoucím zadlužením.

Díky záchrannému balíčku od mezinárodních věřitelů – tedy Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu – sice Nikósie získá půjčku ve výši deseti miliard eur, ale současně s tím automaticky vzroste zadlužení země na 140 procent HDP. Jen pro srovnání, stejných čísel dosahovalo Řecko v roce 2010, kdy se začalo hovořit o jeho krachu. Od investorů si Kypr půjčit nemůže. Už dva roky je odříznutý od finančních trhů, protože úroky, které investoři za dluhopisy požadovali, byly příliš vysoké (tehdy okolo 15 procent). Co naplat, že čísla jasně hovoří o tom, že ufinancovat dluh nebude pro zemi nadále problém. Celkový vládní dluh dosahuje „jen“ asi 15 miliard eur, z toho devět miliard v dluhopisech. Po sanaci bankovního sektoru tedy žádné drastické číslo. Vysvětlujte to ale trhům.

Třaskavá munice I když ten příběh už zazněl mnohokrát, hodí se připomenout, co se na Kypru skutečně stalo. Novinové titulky jsou totiž v první řadě zavalené nekonkrétními výkřiky typu „příliš velký bankovní sektor“. Nebo ještě hůře, jak předvedla Mladá fronta Dnes, sváděním viny na komunistického exprezidenta (Demetris Christofias předal úřad na začátku roku).

Kypr totiž neměl žádné do nebe volající vládní či sociální výdaje. V poměru k výkonu ekonomiky utrácel kyperský stát zhruba jako Česká republika, mírně nad 40 procent HDP. Podíváme-li se na vývoj kyperského hospodářství v posledních letech, zjistíme, že i přes své napojení na krachující Řecko si ostrovní země vedla docela dobře. Skutečné problémy se začaly projevovat až před rokem a půl a měly více příčin.

V létě 2011, krátce po červencovém výbuchu muničního skladu, který vyřadil největší elektrárnu na ostrově, přišlo „protikrizové“ opatření Evropské bankovní agentury.

To všem bankám v EU přikazovalo zvýšit základní kapitál. Mimoto se hodí říct, že stejná agentura současně prováděla zátěžové testy bank a o těch kyperských prohlásila, že jsou naprosto v pořádku. Banky ovšem musely výrazně navýšit rezervy a pro většinu z nich to nebyl problém – až na jednu. Ano, hádáte správně. Šlo o takzvanou Marfin Popular Bank, později Cyprus Popular Bank nebo také Laiki. Ten samý finanční ústav, který vláda nechala minulý týden zkrachovat a vkladatele obrat o většinu jejich peněz.

Předvolební morálka Když se dnes hovoří o systémových vadách kyperského bankovnictví, přehlíží se, že šlo v první řadě jen o jednu banku. Agentura Reuters už přitom o Laiki loni vydala fascinující reportáž, která odhaluje velmi vážná podezření ohledně jejího hospodaření. Zakladatelem a donedávna také ředitelem banky je jeden z nejbohatších Řeků, Andreas Vgenopoulos.

Ten na Kypru umístil nejen centrum finančního domu, ale celé své investiční skupiny Marfin Investment Group (zkratka MIG bývá v Řecku zaměňována za posměšné „money is gone“). Zmíněná skupina má v portfoliu nemovitosti a podniky na území Řecka a existuje důvodné podezření, že Vgenopoulos využíval banku k výhodnému financování svých aktivit na domácí půdě.

Řecký magnát s obviněním samozřejmě nesouhlasí, prohlašuje se za obětního beránka a s vládou se nyní soudí. Aby také ne, když přišel o veškerý majetek v krachující bance. Dodejme ale, že dle statistik kyperské centrální banky mohly za třetinu chybějícího kapitálu v bance její investice a úvěry v Řecku. Zbytek byly řecké vládní dluhopisy, jejichž hodnota rapidně klesla, a také kyperské vládní dluhopisy.

Ohledně posledně jmenovaných cenných papírů můžeme zmínit zajímavý fakt. Zatímco řecké (stejně jako španělské, italské a irské) dluhopisy Evropská centrální banka přijímala jako zástavu za půjčky, u těch kyperských podobný krok odmítla. De facto tak znemožnila bankám, aby se zbavily zátěže nekvalitních aktiv.

V případě Kypru se vůbec evropští představitelé snaží tvářit jako velké morální vzory, které trestají prohnilý kapitál. Nic proti tomu, nechat padnout banku, která zcela prokazatelně špatně řídila vlastní rizika, a to za přihlížení kyperských kontrolních orgánů. To je eticky jistě v pořádku. Jenže Berlínu a Bruselu se podobně mravokárně postupuje mnohem hůř, má-li být terčem například obdobná banka v Řecku nebo ve Španělsku, jejíž pád by ohrozil také německé střadatele.

Zajímavě to vyjádřil bývalý guvernér kyperské centrální banky Athanasios Orphanides (který má jistě máslo na hlavě také) v rozhovoru pro týdeník The Economist: „To, co dělá celou tuto epizodu tak odpornou, je politika. Některé vlády, aby hájily své vlastní politické zájmy, rozhodly ve prospěch řešení, které Kypr bezprostředně ohrožuje.“ Inu, v Berlíně budou za pár měsíců volby.

Když se dnes hovoří o systémových vadách kyperského bankovnictví, přehlíží se, že šlo v první řadě jen o jednu banku.

O autorovi| Tomáš Plhoň, plhon@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče