Balkánský nezmar

18. května 2015, 00:00 - Petr Holec
18. května 2015, 00:00

Luka Lu nabízí bosensko-srbskou kuchyni, a přesto v centru Prahy přežila

Co čekat od restaurace chlubící se na svých webových stránkách fotkou věčného rozdavače radosti Karla Gotta ve své nejlepší bavičské póze známé z Televarieté?

Stejně nasládlé menu jako slavíkův tenor? Estrádní dekadenci? Lehký kýč v mezích zákona? Stabilní kvalitu nikdy nevybočující z průměru?

Hned po vstupu do malostranské bosenskosrbské restaurace Luka Lu dostanete odpověď. K balkánskému regionu trocha kýče prostě patří a nikomu to evidentně nevadí. Zatímco řada restaurací v okolí už dávno zavřela, Luka Lu na Malé Straně zdomácněla. Na barvách ani dekoracích včetně těch nejmenších majitelé evidentně nešetřili, takže na zdech i nábytku najdete víc barev než na mistrových veselých obrazech. Navíc teplou atmosféru venkova zde, v centru metropole, uměle navozují i červené taškové stříšky se skutečnými i falešnými okenicemi.

I proto vás logicky napadne, že imitace balkonku s opravdovými křesílky, kytkami a falešnými namalovanými dveřmi je trochu zbytečná, venkovská serenáda už je kompletní. Pak ale cestou na WC zjistíte, že v Luka Lu si prostě rádi hrají. Dveře pánské toalety zdobí ženský portrét a dveře té dámské pro změnu tenista Novak Djokovič, zatímco nad jedním z pisoárů někdo nelenil a coby dekoraci sem pověsil zarámované dámské kalhotky.

Samozřejmě nic proti folkloru a lidovému smyslu pro humor. Jen mají v Luka Lu štěstí, že na jejich pánské WC omylem nezavítala nějaká politicky korektní a genderově hodně vyvážená eurokomisařka.

Hodně dlouhé menu O menu restaurace lze spolehlivě říct, že není úplně nejkratší. Kromě přehledné denní nabídky mají stálý jídelní lístek obsahující víc než padesát položek včetně specialit z grilu, ryb, plodů moře, polévek, salátů, předkrmů, rizot a těstovin, které ještě rozšiřuje speciální víkendové menu. Udržet podobně velkorysou nabídku v top kvalitě vyžaduje celou armádu kuchařů.

Levně se v Luka Lu naobědváte: denní menu je typicky balkánské, což si zaslouží pochvalu. Nechybějí na něm jídla jako sarajevské čevapčiči, mix domácích klobás na grilu nebo pečené papriky plněné smetanovým sýrem, která u Jadranu umějí nejlépe.

Ceny na „večerním“ menu naopak směřují výš: třeba jehněčí pečené tradičním balkánským způsobem zde stojí 365 korun a steak z grilu 325 korun.

Podnik, jehož jméno česky znamená Přístav Lu, provozuje sarajevská rodina Djoremových, která zde podle svých vlastních slov „pěstuje kulinářskou tradici jedné země, která už bohužel neexistuje - Jugoslávie -, a druhé, bez níž by evropská tabule byla o mnoho chudší - Itálie“. Přes relativní podobnost i zeměpisnou blízkost není snadné tyto dvě gastronomie spojit: zatímco Itálie stojí na jednoduchosti, lehkosti a olivovém oleji, hlásí se Bosna i Srbsko k balkánsko-turecké tradici těžší smetany a různých dresinků. Přesně z toho důvodu jsem coby milovník Itálie radši vynechal linguiny paní Tanji s hovězím masem, zeleninou a dresinkem z denního menu a vybral v balkánské restauraci typicky balkánské jídlo: sarajevské čevapčiči se smetanovým dresinkem s jarní cibulkou. Ještě před ním jsem však ze stálého menu objednal pečené papriky naložené v oleji s česnekem a petrželkou a lososový tatarák.

A k oběma předkrmům samozřejmě i sklenku bílého vína.

Dilematu ohledně jeho výběru mě rychle ušetřila typicky balkánsky pohostinná, ne však nepříjemně podbízivá servírka; bílé rozlévají pouze makedonské chardonnay a basta. Číšnice ho bohužel přinesla dost podchlazené, takže chvíli trvalo, než odhalilo svou plnou vůni i chuť: víno vůbec není špatné, zapomeňte ale na typické chardonnay, které znáte buď z Francie, nebo ze zámoří. To makedonské je hutnější a plnější.

To se perfektně hodí k těžším a mastnějším, současně však vláčným a měkkým paprikám, z nichž okamžitě vystupuje výrazné aroma česneku. Předkrm servírují na zeleném salátu, kterému jednoznačně na rozdíl od paprik chybí olivový olej. K předkrmu číšnice přináší i domácí bílý chléb a karafu kohoutkové vody. Balkánský bílý chléb je na rozdíl od toho italského hutnější a taky méně křupavý.

To je na delší dobu naposled, co servírku u svého stolu vidím, přestože je restaurace v denní dobu poloprázdná. V nekuřácké místnosti se mnou sedí jen mladší pár řešící krizi vzájemné náklonnosti. Ještě že jejich konverzaci překrývá bláznivá balkánská hudba, již znáte nejen z Kusturicových ještě bláznivějších filmů a která tak věrně ladí se zdejším křiklavým interiérem.

Levnější hotovost Jestli se v něčem balkánská kuchyně výrazně podobá té italské, pak v úpravě ryb a mořských plodů, včetně těch syrových. Zdejší tatarák z lososa nic moc nepostrádá; v Luka Lu ho dělají tradičně s kapari a podávají s citronem, polníčkem a čtyřmi bílými toasty, chuť čerstvé syrové ryby však překrývá mazlavost. A taky mu chybí určitá rafinovanost. Kompenzací za to budiž skutečně velkorysá porce, po níž by se pomalejší obsluha naopak hodila. Snad i proto mi čevapčiči přinášejí hned po dojedení předkrmu.

Čevapčiči je národní srbské jídlo připravované z mletého, nejčastěji jehněčího (někde na Balkáně dostanete i skopové) masa a to z denního menu v Luka Lu obnáší pět smažených kousků servírovaných se smetanovým dresinkem s jarní cibulkou a taky sýrem, pokud ho pro doplnění chutě potřebujete. Nikdo neumí čevapčiči tak jako Balkánci a nedat si ho v bosensko-srbské restauraci by bylo něco jako národní urážka.

I pět kousků vás bohatě zasytí, jde totiž o mastnější, a tudíž i těžší jídlo, zvlášť s poctivým dresinkem. Skvěle se k němu hodí plnější červené víno, které ho pomůže i rychleji rozložit. Místo vína jsem ovšem po jídle objednal espreso, které zde podávají k jídlům z denního menu zdarma. Což není poslední překvapení podniku: na menu se dočtete, že když zaplatíte nápoje z menu v hotovosti, dostanete na ně desetiprocentní slevu. l

hodnocení

přehledné a typicky balkánské denní menu slušný výběr ze srbských, bosenských, chorvatských i makedonských lahvových vín pomalejší obsluha Luka Lu Újezd 402/33, 118 00 Praha 1 tel.: 724 364 004 e-mail: info@lukalu.cz www.lukalu.cz Otevírací doba: Po-Ne 11.00-24.00

Všechny údaje uvedené v následující pasáži jsou přesným opisem jídelního a nápojového lístku. Případné chyby dokládají péči, jaká je věnována jejich úpravě.

* Rajčatový salát s jarní cibulkou * 65 Kč * Begová polévka (kuřecí maso, zelenina, bamije - afrodiziaka) * 85 Kč * Míchané olivy 100 g * 85 Kč * Pečené papriky naložené v oleji s česnekem a petrželkou 100 g * 95 Kč * Prosciutto s parmazánem 100 g * 195 Kč * Gibanica (zapečené listové těsto se sýrem) * 115 Kč * Pečené papriky plněné sýrem 100 g * 155 Kč * Grilovaný kozí sýr z Kypru 100 g * 145 Kč * Spaghetti Aglio-olio (opečený česnek, chilli papričky, parmazán) * 145 Kč * Spaghetti all‘ Gamberi (tygří krevety, česnek, cherry rajčátka, bazalka, parmazán) * 245 Kč * Kuřecí prsíčko plněné špenátem a gorgonzolou 250 g * 235 Kč * Gurmánská pljeskavice (mleté maso, sýr eidam, slanina) 250 g * 235 Kč * Pljeskavice plněná smetanovým sýrem 250 g * 255 Kč * Čevapčiči 10 ks * 185 Kč

Výběr z vinného lístku Bílá vína / (0,75 l) * Žilavka, suché, klášterní sklep Tvrdoš (Trebine u Dubrovniku), 2013 * 685 Kč * Rajnski rizling Louis Gedoyn, suché, rodinný sklep Milijan Jelić, 2007 * 555 Kč * Morava, suché, rodinný sklep Milijan Jelić, 2008 * 655 Kč * Muscat, polosuché, Skovin (vinařství Skopje), 2013 * 475 Kč * Sauvignon Blanc, suché, Skovin (vinařství Skopje), 2012 * 485 Kč * Malvazija, suché, Agrolaguna Poreč, 2012 * 565 Kč * Vrhunska Graševina Kutjevo, suché, Kutjevo, 2012 * 675 Kč Červená vína * Frankovka, suché, rodinný sklep Milijan Jelić, 2006 * 580 Kč * Slovenski San Kameničanka, suché, rodinný sklep Milijan Jelić, 2007 * 855 Kč * Vranac, suché, klášterní sklep Tvrdoš (Trebine u Dubrovniku), 2011 * 675 Kč * Vranac, suché, rodinný sklep Vukoje (Trebine u Dubrovniku), 2011 * 615 Kč

Recenze všech restaurací najdete na http://euro.e15.cz/toprestaurace

O autorovi| Petr Holec * holecp@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče