Babiččina bábovka z trezoru

02. září 2013, 00:00 - Dáša Hyklová
02. září 2013, 00:00

Je to o kumštu, znalostech a tajných kombinacích, říká ředitel slavných skláren Moser Antonín Vlk

Luxusní křišťál sklárny Moser je několik desetiletí vyhledáván náročnými zákazníky po celém světě. V posledních letech se k němu přidaly i moderní interiérové plastiky, jejichž cena se díky uměleckému provedení a vysoké přidané hodnotě pohybuje v milionech korun za kus.

„Po krátkém útlumu prodejů za krize v roce 2008 opět zaznamenáváme růst na všech hlavních i nově otvíraných trzích,“ pochvaluje si šéf Moseru Antonín Vlk.

Historii sklárny začal psát v roce 1857 v Karlových Varech Ludwig Moser. Od dob Masaryka se vyhlášené „sklo králů“ používá na Pražském hradě, ale také například na dánském či španělském královském dvoře. Mezi slavné zákazníky patřil i anglický král Edward VII. a nynější britská panovnice Alžběta II. Nově se pro Moser rýsuje zajímavá zakázka pro Kreml.

* Udržuje podnik kontakty s rodinou Moserů?

V 90. letech jsme pátrali po osudu rodiny Moserů, kteří ve 30. letech minulého století továrnu prodali a členové rodiny odešli z Karlových Varů do zahraničí. Hlavním představitelem firmy byl v té době Leo Moser, syn zakladatele, jenž se usadil ve Spojených státech. Našli jsme jeho vnučky a pravnučky zakladatele Ludwiga Mosera. Jsou to dvě dámy, které žijí v americkém státě Vermont. Několikrát jsme se setkali, a to jak v USA, tak také tady v České republice. Naši kurátoři studovali materiály, které si rodina odvezla. Dokumenty byly v češtině, případně v němčině, a dámy ani nevěděly, co mají doma, a tak jsme jim obsah tlumočili. Získali jsme od nich řadu materiálů, rodinných fotografií, originální obrazy, což jsou velice cenné věci, které v depozitáři továrny nebyly. Dnes řadu z nich využíváme pro posílení značky Moser. Jenom nás mrzí, že nikdo z rodiny Moserů se od těch 30. let sklářství, ať již výrobou či obchodem, nezaobíral. Jedna vnučka Lea Mosera je zubní laborantka, druhá je učitelka.

* Od doby, kdy rodina Moserů o podnik přišla, ocitla se továrna někdy na pokraji zániku?

Podnikání je riziková činnost a nikdo, ani z velkých firem, nemůže tato nebezpečí zcela vyloučit. I naší sklárně hrozily podobné situace například v poválečném období, kdy docházelo ke slučování podniků do větších výrobních celků. Tehdy došlo v továrně k utlumení výrobních programů na úkor specifik, která dnes chceme naopak podporovat. V posledních 20 letech bylo několik krizových období, například naposled po roce 2008, kdy řada firem ve světě a i v Česku cítila v době hospodářské recese velký tlak a nejistotu. I nás se to dotklo, nicméně o žádnou tragédii nešlo.

* Byl tedy rok 2008, kdy jste vykázali ztrátu 35 milionů korun, prozatím tím nejhorším?

Ta ztráta byla částečně účetní, což ne vždy reflektuje skutečný finanční vývoj společnosti. Je však pravdou, že to byla nejkomplikovanější situace, která se ve vývoji firmy v poslední době vyskytla. Náš podnik je ale vnitřně dostatečně silný, máme skvělé řemeslníky, management, tradici, což nám pomáhá překonávat překážky. Srovnali jsme se s tím a dnes je situace výrazně lepší. Jsme navíc připraveni, protože víme, že hospodářský vývoj pracuje v cyklech.

* Jak se vám dařilo loni a jaké máte hospodářské výsledky za letošní pololetí?

Loni jsme dosáhli zisku 31 milionů korun před zdaněním a letos za první pololetí byl zisk 19,5 milionu. Ke konci roku očekáváme zisk opět kolem 30 až 35 milionů korun. Letos nás nepřekvapuje nic, naše výsledky jsou v souladu s očekáváním a byznys plánem, který máme vypracovaný na pět let dopředu.

* Moser je známý jako sklo králů a řada významných osobností používá vaše výrobky. Pracujete momentálně na nějaké nové zajímavé zakázce?

V historii, a to i v té nedávné, toho bylo mnoho. V posledních letech jsme realizovali velmi zajímavé zakázky například pro tureckou prezidentskou kancelář, pro dánský a španělský královský dvůr, pracovali jsme na dílech pro Svatý stolec. Momentálně připravujeme speciální zakázky pro arabský svět či pro Kreml, ale o detailech bych prozatím nerad hovořil.

* Od roku 1999 máte smlouvu s ministerstvem zahraničí na dodávky skla pro česká velvyslanectví…

Tehdy vyhlásilo ministerstvo zahraničí tendr na vybavení všech českých ambasád, konzulátů, ale i „Černína“. My jsme jej vyhráli a dodneška jsme tyto úřady vybavili asi z 60 procent. Šlo o klasický, asi 80 let starý nápojový soubor Copenhagen, který je také na Pražském hradě, již od dob prezidenta Masaryka. Používá se běžně a je vidět vždy v průběhu slavnostních přípitků, například naposledy při jmenování nové vlády. Smlouva s ministerstvem zahraničí platí, nebyla však zcela naplněna. V rámci úsporných opatření není ministerstvo připraveno ani ochotno dovybavit zbytek ambasád. A to trvá téměř pět let. I přes opakovaná jednání se nám dveře zavřely. Nerozumím tomu. Jestli chce český stát vybavit naše úřady českým sklem, porcelánem, nábytkem, výtvarnými díly, a to za ekonomických podmínek, které jsou pro úřad velmi výhodné, tak nechápu tamní úředníky, že se nesnaží a neuvolní pro to peníze. Tyto prostory slouží přece pro reprezentaci českého státu, jsou navštěvovány zahraničními hosty, pořádají se zde různé akce, a tudíž je to i reklama na špičkové české výrobky a pro jejich výrobce. Kromě toho však řada státních institucí, včetně ministerstva zahraničí, ale také Úřadu vlády a prezidentské kanceláře, dost často nakupuje naše výrobky pro státní reprezentaci jako dary pro významné návštěvy. Díky tomu se naše výrobky vyskytují na zajímavých místech a jsou součástí státní reprezentace.

* O které výrobky Moser je dnes největší zájem? Jsou to moderní věci, anebo stále převládá klasika?

Nejsilnějším směřováním ve výrobním programu jsou stále klasické výrobky z přelomu 19. a 20. století, a to především secesní vázy, broušené nápojové sklo a barevné výrobky. Moderní věci továrna vyrábí od roku 1995, kdy jsme oslovili některé české a zahraniční sklářské designéry a ti přišli s novými trendy. Tady v továrně to však byl tehdy trochu problém a pozdvižení. „Ježíš Maria, to není Moser! Moser je přece klasická váza z roku 1920, s tím běžte pryč!“ říkali tehdy někteří spolupracovníci. Ale paradoxně dnes, především v oblasti dekorativních předmětů pro interiér, převažují ve výrobním programu moderně pojatá díla. Jsou žádána hlavně na Západě, ve Spojených státech. O klasický sortiment je zájem na Východě, v Asii.

* V čem jste dnes unikátní?

To není úplně jednoduchá otázka. Jsme zvláštní tím, že máme specifický produkt, který je charakterizován několika atributy. Samotnou ruční tvorbou výrobku, jeho dekorací, limitovanými kolekcemi, intenzivní spoluprací s výtvarnou obcí a podobně. Pokud budete sledovat sklářskou produkci ve světě, tak náš výrobek je skutečně odlišný od toho, co produkuje řada firem. Ovšem není to pouze naše zásluha. Je to schopnost navázat na tradici založenou právě rodinou Moserů. Nejintenzivnější výtvarné období bylo na přelomu 19. a 20. století, kdy se do naší produkce silně promítly prvky secese, vznik nových barev a jejich kombinace, vrstvené skloviny a podobně. To vše jsou specifika, která ostatní továrny nenabízejí. Řada firem vyrábí pouze čiré sklo a nepoužívá takové kombinace sklářských technik jako broušení, rytí, zlacení, pískování a leptání, jako to my děláme po generace. Tím se odlišujeme a jsme přesvědčeni, že právě v tom je naše síla. Je to založeno na tradičních postupech rodiny Moserů, které současné generace neustále rozvíjejí.

* Sklo Moser je lehké a zároveň tvrdé, třpytí se, i když neobsahuje olovo. Dosahujete těchto vlastností i díky nějaké tajné receptuře, v jakém poměru se jednotlivé suroviny namíchají?

Jedná se o postup, který nechceme odhalovat, nicméně ta receptura není úplně tajná, protože schopní technologové samozřejmě vědí, z čeho se taví skloviny a jaké základní suroviny se používají.

Je to, jako když chce někdo upéct skvělou babiččinu bábovku, má před sebou její recept, a přesto se to nějak nedaří. Je to o kumštu, znalostech a také o těch tajných kombinacích, a to především u barevných sklovin, které jsou pro nás specifické. Tím, že tavíme bezolovnaté skloviny, chráníme důsledně životní prostředí a přírodu okolo nás. Původní barevné skloviny, jejichž největší rozmach zažila sklárna ve 20. letech minulého století, jsme převzali a jejich škálu neustále obměňujeme a rozšiřujeme. Receptury máme uloženy v trezoru, jako je tomu například u Becherovky, a postupy tavení zná pouze úzký okruh zaměstnanců. Jedná se o výsledek dlouholeté práce našich technologů, sklářů a tavičů.

* Kolika barvami Moser momentálně disponuje?

Teď používáme kolem deseti základních barev. Buď se jedná o tzv. tavené barvy čili z pece vyjde již barevná sklovina, anebo to jsou kombinace barev, kdy na základní podklad určité barvy se vrství další. Říkáme tomu přejímaný nebo podjímaný křišťál podle toho, zda se vrství navrch, nebo dovnitř. Tímto postupem se rodí dvoubarevný výrobek. Jedná se o docela složitou sklářskou technologii. Poté se vrstvy barev odbrušují a vznikají kombinace vrchní a spodní barvy. Takových kombinací může být neomezené množství. Odhadem jich máme dnes mezi 30 až 40. Někdy vyvíjíme nové barvy i na podnět zákazníků.

* Můžete srovnat pracovní postupy při výrobě jednoduchého skla a výrobků, které jsou více zdobené?

Škála našich produktů je velmi široká. Za rok vyrobíme 150 až 170 tisíc kusů výrobků od těch relativně jednodušších a levnějších do tisíce korun až po velké rytiny, skulptury nebo plastiky, které stojí i několik milionů. Mezi nejnáročnější výrobky z hlediska délky práce patří rytiny. Může jít například o velkou vázu, která je nafoukána v huti, poté se brousí do určitého tvaru a nakonec rytec vyrývá malými kolečky do skloviny konkrétní umělecký motiv podle předlohy. Jsou rytiny, které Pracovní postupy karlovarské sklárny Moser se již několik desetiletí v podstatě nemění. Skláři a brusiči mají dnes modernější ochranné prostředky, dokonalejší brusné nástroje i formy. A také sklářské píšťaly jsou již odlehčené a z kvalitnějších nerezových materiálů. Luxusní nápojové sklo klasických a moderních tvarů či umělecké dekorativní předměty, které zde vznikají, však žádný moderní stroj nevyrobí. To v případě Moseru ani dost dobře nejde. Každý tamní výrobek naopak projde v průběhu svého zrodu několika desítkami párů lidských rukou. Od sklářů, kteří nabírají žhavou sklovinu a dávají konkrétnímu produktu základní tvar, až po brusiče, kuliče a rytce, kteří jej dekorují. Na závěrečnou kontrolu putují skleničky v přepravkách nápadně připomínajících umělohmotné bedýnky na housky. Ovšem s tím rozdílem, že v továrně Moser co kus, to tisíc korun a více. Zdejších 310 zaměstnanců jich vyrobí v průměru 150 až 170 tisíc ročně. Zakladatel Ludwig Moser začínal v Karlových Varech v roce 1857 s ryteckou dílnou a obchodem se sklem. Teprve časem zahájil vlastní výrobu foukaného, broušeného, malovaného a rytého skla. Díky kvalitě a exkluzivitě firemních výrobků byl brzy jmenován dvorním dodavatelem císaře Františka Josefa I., perského šáha, a v roce 1908 dokonce i anglického krále Edwarda VII. Ve 30. letech tento vrcholový pracovník tvoří i několik měsíců. Jedná se o umělecky a řemeslně velmi náročný výrobek. Druhou skupinou jsou velké plastiky. Naše sklovina je tvrdá a křehká a zároveň velmi rychle chladne, protože neobsahuje olovo. Časový limit, kdy se dá v teplém stavu tvarovat, je omezen. Velké plastiky do interiérů se proto skládají z menších kusů technologií přesného lepení. Různě barevné komponenty se musejí přesně vybrousit a poté se speciálními lepidly spojují v jeden celek. Práce na konkrétním výrobku také trvá týdny až měsíce. Jedná se o kusy s vysokou přidanou hodnotou, které se vyrábějí v limitovaných počtech. Každý kus má speciální certifikát čili doklad o původu.

* Jak vznikají vaše nové výrobky, kolekce?

Snažíme se mít vlastní představu, jak ovlivňovat sklářský design. To je naše ambice. Říkáme, že Moser bude ovlivňovat kulturu stolování a sklářský design pro interiérové potřeby. Sledujeme světové módní trendy, hledáme inspirace a chceme reflektovat tyto věci i do naší tvorby. K tomu sháníme výtvarníky, designéry, a to buď české, nebo zahraniční. Druhý trend vychází z našich historických archivů a depozitářů. Svým klientům představujeme limitované kolekce, které vycházejí z historie naší továrny. Tímto způsobem každý rok nabídneme kolekci vybraných replik. A nakonec realizujeme i speciální projekty na zakázku pro klienty, kteří si přinesou vlastní návrh. Opět se jedná o limitovanou výrobu, kdy řekneme ano, to umíme a to je možné vyrobit. Poté nastupuje standardní obchodní jednání o ceně, technologii, pracovních postupech… A z toho se rodí překrásná díla.

* Kolik procent vaší produkce jde na export?

Kolem 55 procent. Prvních pět zemí se střídá, ale mezi největší naše odběratele patří Spojené státy, Anglie, rusky mluvící země, Tchaj-wan a Japonsko. Po krátkém útlumu prodejů za krize v roce 2008 opět zaznamenáváme růst na všech hlavních i nově otvíraných trzích. Momentálně máme exportní zakázky na čtyři měsíce dopředu. Více ani nechceme, protože pak se prodlužují dodací lhůty. U náročných rytin a speciálních zakázek nicméně zákazník čeká třeba i rok.

* V souvislosti s tolik kritizovaným nákupem a prodejem domu v Lázeňské ulici v Karlových Varech podnikem Moser, udělal byste z dnešního pohledu něco jinak?

Neudělal bych nic jinak, než jsme udělali tehdy, pouze si kladu otázku, jestli bych to vůbec udělal. Od města Karlovy Vary jsme v roce 2007 koupili dům za standardních a transparentních podmínek, vyhráli jsme výběrové řízení, kde jsme splnili všechna kritéria. A pak přišli nějací pseudopolitici a začali zpochybňovat něco, co objektivně zpochybnit ani nejde. Tomu prostě nerozumím. Já jsem manažer, pro firmu to byla výhodná investice – ne kvůli ceně, ale z hlediska perspektivy. Chtěli jsme koupit dům v Karlových Varech, protože Moser jako rodina zde měla vždy objekty a provozovala v nich svoji podnikatelskou činnost. Chtěli jsme na to navázat, zřídit tam například prodejnu, vzorkovnu a provádět další aktivity. Soudy už třikrát rozhodly, že vše bylo v pořádku. Přesto chce někdo neustále uvedený prodej zpochybňovat.

* Proč jste však ten dům pak prodali firmě Karlovar 2000, když jste jej kupovali s jistým podnikatelským záměrem?

Jednoduše proto, že přišla krize a potřebovali jsme peníze. Od počátku se vedly soudní spory o platnost kupní smlouvy, dva roky jsme s tím domem nemohli nic dělat, nemohli jsme jej začít kvůli žalobám rekonstruovat a užívat. Pak přišel rok 2008, hospodářská recese a banky nám nastavily splátkové režimy u úvěrů, které jsme museli plnit. Banka na nás tlačila, abychom prodali nějaká firemní aktiva. Byl to důsledek krize a my jsme museli generovat hotovost, abychom neohrozili existenci firmy. V tom okamžiku přestal mít ten barák pro nás význam. Tlusté muselo jít pryč a bohužel ten dům do toho spadl.

* Soudy to v minulosti zamítly, nicméně letos se k tomu opět vyšetřovatelé vrátili. V jakém to je nyní stavu?

Nevím. V minulosti bylo podáno několik žalob na platnost nebo neplatnost smlouvy s městem. Jednu podal zájemce vyřazený ze soutěže o ten dům a další absurdně samo město po změně politické situace na radnici. Město, které samo vyhlásilo podmínky prodeje a samo tu nemovitost nabízelo k prodeji, samo koncipovalo smlouvu, podávalo žalobu, byť všechno samo odsouhlasilo. Z logiky věci soudy všechny žaloby zamítly. A vedle toho trvale policie už asi potřetí prošetřuje, zda koupě toho domu byla, nebo nebyla spojena s korupcí. To je teď společenská objednávka. Už dvakrát byl postup policie v této věci zamítnut. Osobně nemám obavy, protože nevím, z čeho bych je měl mít.

* Do jaké míry ovlivňuje politická situace fungování vašeho podniku?

Jak se říkalo na vojně – kdo se stará, ten má. Nechci nikoho kritizovat, ale řada věcí by se dala udělat lépe a jinak. Neustále se například mění podmínky pro podnikání. Všichni, kdo podnikáme, tak víme, jak funguje stát třeba z hlediska výběru daní. Nemusím chodit daleko. Stačí jít tady na kolonádu a uvidím, od koho se vybírají a od koho ne. Nemám rád, když nás neustále někdo poučuje, co máme dělat. Bohužel v naší společnosti platí různá pravidla pro ty slušné a jiná pro ty ostatní. My však nejsme schopni s tím nic dělat. Uvidíme, jestli k tomu přispějí volby. Jejich výsledek může být stejně patový, jako je dnes. Ale nemyslím si, že se nám žije v české kotlině špatně. Domnívám se, že si nemáme na co stěžovat. Kdo chce pracovat, založit si rodinu, věnovat se různým aktivitám, ten možnosti má. Ideální situace pro všechny ovšem nikdy nenastane. Oprostil bych se od toho věčného českého nadávání a každý by měl dělat to, co může. My jsme zvyklí tady v továrně se postarat o sebe sami a nečekáme, že nám bude někdo s něčím příliš pomáhat.

Smlouva s ministerstvem zahraničí platí, nebyla však zcela naplněna. V rámci úsporných opatření není ministerstvo připraveno ani ochotno dovybavit zbytek ambasád. Antonín Vlk • Je mu 56 let. • Vystudoval VŠE v Praze. • Do sklárny Moser nastoupil v roce 1987. • Zprvu působil jako ekonomický náměstek, v roce 1996 se stal ředitelem společnosti a předsedou představenstva.

profil firmy

Křehká jedinečnost

20. století však rodina Moserů o sklárny přišla. Nevyrovnala se s hospodářskou krizí a kvůli nastupujícímu nacismu opustili členové rodiny Evropu nadobro. V roce 1945 byla sklárna zestátněna. Za socialismu došlo k útlumu některých programů, nicméně výroba byla zachována. V roce 1991 vznikla akciová společnost Moser, která se o tři roky později úspěšně osamostatnila od společnosti Skloexport a začala vyvážet své exkluzivní výrobky do světa sama. Dnes jde více než polovina produkce na export. Moser nově usiluje i o Jižní Ameriku a o složité arabské trhy. Posledních několik let také intenzivně pracuje na čínském trhu. Několik zajímavých zakázek má i v Mongolsku. „Podobné trhy sledujeme, protože tam narůstá počet lidí, kteří mají nějaké touhy a představu, peníze a chtějí mít krásné a unikátní věci,“ říká ředitel společnosti Antonín Vlk. V České republice je Moser co do stylu a exkluzivity jediný. Jedinečné postavení má také v zahraničí. V tvorbě designu a kvalitě řemesla stojí společně s několika francouzskými a italskými značkami na špici. Nicméně je nevnímá jako konkurenci, protože Moser používá odlišné výrobní procesy. Svoji odlišnost chce zachovat a rozvíjet ji i do budoucna. l Nejsilnějším trendem ve výrobním programu jsou stále klasické výrobky z přelomu 19. a 20. století, a to především secesní vázy, broušené nápojové sklo a barevné výrobky.

O autorovi| Dáša Hyklová, hyklova@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče