Až vyhasne Temelín

17. března 2014, 00:00 - Vadim Fojtík
17. března 2014, 00:00

Elektřina podraží, Brusel chce víc obnovitelných zdrojů, energetické firmy jsou proti

Společnost ČEZ oznámila, že letos v červnu odstaví z provozu svoji poslední uhelnou elektrárnu Počerady. Současně s tím firma uvedla, že do konce letošního roku padne rozhodnutí, zda a za jakých podmínek převede na stát své dvě stávající jaderné elektrárny v Dukovanech a Temelíně. „Kvůli aktuálním podmínkám na trhu s elektřinou je provozování tepelných elektráren dlouhodobě nerentabilním byznysem. V budoucnu se hodláme i nadále soustředit na výstavbu menších lokálních energetických celků, obnovitelné zdroje, prodej energií a služby v oblasti telekomunikací,“ konstatoval generální ředitel ČEZ. V centru Ostravy protestovaly čtyři tisíce lidí proti plánovanému uzavření ocelárny. Majitel kvůli vysokým cenám energií rozhodl o přestěhování provozu na východ.

Zatím fiktivní scénář, který se však za pár let může proměnit v realitu. Zda tomu tak skutečně bude, závisí především na tom, co schválí příští týden summit Evropské unie.

Velcí proti zeleným Brusel již několik měsíců chystá společnou Klimaticko-energetickou politiku EU do roku 2030. Situace ale není zrovna přehledná. Názory na další směřování unijní energetiky se totiž výrazně liší. Sdružení Magritte Group, které hájí zájmy dvanácti velkých energetických firem včetně ČEZ, prosazuje, aby summit přijal pouze jeden závazný cíl, a to snížení emisí CO2 do roku 2030 o čtyřicet procent ve srovnání s rokem 1990. Firmy tvrdí, že tento systém je jako jediný spravedlivý a na rozdíl od přímé podpory obnovitelných zdrojů nevyžaduje po koncových spotřebitelích žádné náklady navíc, jak je tomu doposud.

České poplatky na podporu obnovitelných zdrojů netřeba rozebírat.

„Teoreticky by se daly od emitentů CO2 vybrat poplatky a ty pak použít třeba na jednorázovou podporu výstavby obnovitelných zdrojů,“ nastiňuje jednu z možností šéf strategie společnosti ČEZ Pavel Cyrani.

Velké energetické firmy argumentují i tím, že tlak na snižování CO2 povede automaticky k rozvoji nízkoemisních zdrojů energií a k úsporám. Navíc za situace, kdy ceny energií zůstanou stabilní nebo porostou jen mírně. Na rozdíl od konkurenčního třídílného scénáře. Ten prosazuje většina členů Evropského parlamentu a nevládní organizace. A je velmi ambiciózní. Počítá kromě závazku ke snížení emisí i s daným podílem obnovitelných zdrojů a zvyšováním energetické účinnosti. Zelené organizace požadují, aby se do roku 2030 podíl obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energií zvýšil na 45 procent, emise se snížily o 55 procent a energetická účinnost zvýšila o čtyřicet procent. „Politika, kde se upřednostňují ekologické zdroje energií, jednou narazí na svůj limit. Bohužel nikdo neanalyzuje jejich ekonomický dopad, rovnou se stanovují v této oblasti cíle,“ komentuje současný vývoj vedoucí partner společnosti Deloitte ČR Josef Kotrba.

Nečmoudí, zaplatí Plán „zelených“ organizací na krásnější Evropu bez čmoudících komínů je na první pohled chvályhodný, má ale několik závažných trhlin. V současné době nejsou k dispozici technologie, které by bez dotací pomohly k tak masivnímu nárůstu podílu obnovitelných zdrojů na celkové produkci energií. Samozřejmě, v některých lokalitách se již produkce solárních nebo větrných elektráren i bez dotací blíží rentabilitě konvenčních zdrojů. To je ale výjimka. Ve většině případů se rozvoj ekologických zdrojů bez masivní finanční podpory neobejde.

Zjednodušeně řečeno, jejich výstavbu musí někdo zaplatit, a jak je v posledních letech v Evropě dobrým zvykem, nikdo jiný než koncoví odběratelé v této souvislosti nepřicházejí v úvahu. Již nyní jsou ceny energií v Evropě dvakrát vyšší než v USA a o dvacet procent vyšší v porovnání s Čínou. Evropu navíc postupně opouštějí energeticky intenzivní obory. Po zavedení nových klimatickoemisních pravidel je velmi pravděpodobné, že ceny porostou dál a úprk průmyslníků do cenově přijatelnějších zemí bude pokračovat. O kolik ceny energií přesně vzrostou, však nyní nelze odhadnout.

Je tu i další problém: „nejpřijatelnějším a nejpopulárnějším“ obnovitelným zdrojem v Evropě jsou fotovoltaické a větrné elektrárny.

Jenže slunce nesvítí nonstop, stejně tak vítr nefouká nepřetržitě. Zmíněné zdroje navíc vyrábějí největší množství elektřiny v době, kdy je na trhu nejmenší poptávka.

„Dokud nebude vyřešeno její dlouhodobé skladování, je nutné mít v záloze konvenční zdroje, které ty méně spolehlivé v případě potřeby rychle nahradí,“ upozornil Dean Brabec, který řídí středoevropské aktivity konzultační společnosti Arthur D. Little. Jinak řečeno, na každou hodinu instalovaného výkonu větrníků nebo solárů je nutné mít připraven stejný výkon v klasických zdrojích.

A udržování téhle aktivní zálohy musí někdo platit. Hádejte, kdo to bude. No přece zákazník. » Není čas na optimismus V Bruselu navíc není jasno, zda by vytyčené cíle nového emisně-energetického balíčku měly platit pro jednotlivé členské země, nebo pro Unii jako celek a Brusel by poté schvaloval jednotlivé energetické politiky tak, abychom se dostali na stanovená čísla.

Ať to na nadcházejícím summitu dopadne jakkoli, je velmi pravděpodobné, že se blíží konec klasických velkých firem, nebo alespoň jejich podoby, kterou známe teď. Kvůli situaci na trhu, kde ceny sráží dotovaná produkce z obnovitelných zdrojů, se velkým firmám již nevyplatí investovat do nových tepelných elektráren. Rentabilně se nejeví ani budování jaderných zdrojů. Hodnota velkých energetických firem, mimo jiné E. ON, Enelu nebo RWE, již několik let po sobě klesá.

„Vývoj není zrovna pozitivní,“ komentoval aktuální dění šéf strategie ČEZ Pavel Cyrani. Právě rozhodování o budoucí strategii ČEZ asi není momentálně ta nejjednodušší práce. Týdeník Euro hovořil s několika dalšími vysokými manažery ČEZ a ani jeden nebyl schopen dodat jedinou uspokojivou a konkrétní odpověď. „Počkáme, jak to dopadne v Bruselu,“ odpovídali nejčastěji. Cyrani alespoň nějaký vývoj naznačil.

Nutný je ale pro vysvětlení menší exkurz do historie. Velké energetické firmy historicky těžily z několika výhod. Výstavba nových velkých elektráren byla vždy velmi nákladným a technicky složitým projektem. Energetické koncerny, často podporované místními vládami, byly jedinými, kdo měl na výstavbu takových projektů dostatek finančních zdrojů a potřebné znalosti. Navíc místa pro výstavbu tak velkých elektráren byla (a stále jsou) velmi nedostatkovým zbožím. Disponovaly jimi již zmíněné a politicky vlivné energetické společnosti, které do sektoru výroby energií takřka nikoho jiného nepustily.

Stavět může každý V posledních letech se ale zavedená praxe dramaticky mění. A jak přiznává Cyrani z ČEZ, nový trend velkým energetikám moc nepřeje. Roste význam tzv. lokální energetik. Menší energetické zdroje může stavět a provozovat takřka každý, počínaje solárními panely na střechách domů a konče menšími kogeneračními jednotkami, které lze umístit na zahradu nebo do suterénu domu a vystačí na zásobování teplem a elektřinou několika bytových jednotek.

ČEZ a dalším velkým firmám nezbývá než se současnému trendu přizpůsobit.

Dle šéfa rozvoje ČEZ Cyraniho se firma na změnu v energetice připravuje. A to již delší dobu. Se společností Tedom založila společný podnik na výrobu kogeneračních jednotek.

Tato menší energetická zařízení vyrábějí kromě elektřiny i teplo. V současné době se zhruba tři čtvrtiny elektřiny vyrobí ve velkých elektrárnách, zbytek v lokálních energetikách. Dle odborníků by se ale měl tento poměr v následujících letech změnit ve prospěch menších zdrojů. Některé předpovědi hovoří o tom, že kolem roku 2030 se budou tři čtvrtiny energií vyrábět v menších zdrojích.

„Ano, chystáme se na změnu, je ale důležité, aby nastala postupně, přirozeným vývojem, a ne opět na základě nějakého politického rozhodnutí,“ upozornil Cyrani.

Příprava na expanzi Je zřejmé, že velké energetické firmy budou hledat možnosti, jak nahradit klesající zisky z provozu velkých elektráren. I tady může jako příklad posloužit ČEZ. Firma je už několik měsíců aktivní v telekomunikacích, kde spustila vlastního virtuálního operátora. „Chceme rozšiřovat i náš přímý přístup k zákazníkům,“ tvrdí Cyrani. Jinak řečeno, firma se chce více soustředit na obchodování s energiemi. I z toho důvodu je v tendru na prodej části Pražské plynárenské. Tady je ale otázka, zda k prodeji vůbec dojde. Na přelomu roku podnik ovládlo hlavní město Praha a radní teď zvažují, jak podnik rozseknout na obchodní a servisní část (správce plynových trubek), zatím se jim ale vhodný model nepodařilo najít. Cyrani potvrdil, že se po podobné obchodní firmě rozhlíží ČEZ i v zahraničí.

Pokud firma nebude stavět Temelín, bude mít v záloze relativně velké množství finančních prostředků. V této souvislosti tak připadá v úvahu opětovné nastartování zahraniční expanze. Několik energetických firem bude na prodej v sousedním Polsku. „Velké potíže má za současné situace třeba RWE nebo i konkurenční E. ON, třeba se v brzké době dočkáme toho, že se ČEZ stane akcionářem některé z těchto firem, případně od nich odkoupí i některá aktiva,“ konstatoval podnikatel, který se v energetice pohybuje již několik let.

Doba, kdy energetické koncerny nevěděly, co s vydělanými financemi, je u konce. Minimálně na několik let. Někteří odborníci jsou přesvědčeni, že se energetiky časem k budování nových velkých elektrárenských zdrojů vrátí. A je jedno, zda se bude jednat o nové plynové, uhelné, nebo jaderné elektrárny.

„Pokud nechceme být exportní zemí, považuji za perspektivní jaderné elektrárny doplněné produkcí z obnovitelných zdrojů,“ konstatoval Kotrba z Deloitte ČR.

Ovšem situace nakonec nemusí být tak dramatická, jak vypadá. Objevují se názory, které považují aktivitu energetických firem v Bruselu jen za alibistický postup, jehož jediným cílem je akcionářům vykázat nějakou činnost. Příprava na dobu, kdy bude nutné zdůvodnit klesající dividendy.

„Největší současný problém Evropy je ten, že spotřeba elektřiny není tak vysoká, jak se původně předpovídalo,“ konstatoval majitel společnost Carbounion Bohemia Petr Paukner. Ten navíc pochybuje o tom, zda se podaří nastartovat trh s emisními povolenkami, ke kterému leckdy s přehnanými očekáváními vzhlížejí nejen energetické firmy, ale i „zelené“ organizace.

Sdružení dvanácti velkých energetických firem, včetně ČEZ, prosazuje, aby summit přijal pouze jeden závazný cíl, a to snížení emisí CO2 do roku 2030 o čtyřicet procent. Dobré zprávy z Krymu

Dění v české energetice výrazně ovlivní i události na Ukrajině, konkrétně na Krymu. Poslední vývoj v tuzemsku patrně s nadšením sledují pouze zaměstnanci ruské ambasády a možná i polostátní firmy ČEZ. Firma stále „vyhodnocuje“ dosud platný tendr na dostavbu dvou bloků v elektrárně Temelín. A je jasné, že se bez státních garancí při současných cenách elektřiny výstavba nevyplatí. A tak věta ministra obrany Martina Stropnického, že za nynější situace nemůže ruská firma získat kontrakt na Temelín, přiletěla do ČEZ jako pozdní dárek od Ježíška. V tendru jsou po vyloučení francouzské Arevy poslední dva soutěžící: ruskočeské Konsorcium MIR.1200 a americká firma Westinghouse. ČEZ Rusy z tendru vyloučit nemůže, a tak jediným řešením, jak splnit Stropnického hrozbu, je tendr zcela zrušit. O novou soutěž se již postará sama vláda. Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek nedávno připustil, že by stát nový tendr zorganizoval a vybral vítěze. I v tomhle případě ale není zřejmé, zda se nové bloky jaderné elektrárny začnou vůbec stavět. Mládek totiž od svého nadřízeného, premiéra Sobotky, dostal úkol: dostavět Temelín, ale bez jakékoli státní podpory. Za současného stavu takřka nesplnitelné zadání. l Velké potíže má za současné situace třeba RWE nebo i konkurenční E. ON, třeba se v brzké době dočkáme toho, že se ČEZ stane akcionářem některé z těchto firem, případně od nich odkoupí i některá aktiva.

O autorovi| Vadim Fojtík, fojtik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče