Asijská střední třída

30. března 2015, 00:00 - MIROSLAV ZÁME NÍK
30. března 2015, 00:00

S rostoucím bohatstvím se Asiaté začínají zajímat třeba i o kvalitu životního prostředí

Je mnoho důvodů, proč mít z očekávaného raketového nárůstu střední třídy v Asii radost, a pak také několik důvodů, proč na to pohlížet s jistými obavami. Radost budou mít zejména výrobci značkového zboží. Neboť vždy když v jakékoli asijské zemi vyrostla koupěschopná vrstva obyvatelstva a poklesly obchodní bariéry, následoval ohromný nárůst poptávky po značkovém zboží.

Abyste se o tom přesvědčili, nemusíte se odchýlit od turisty zamořené Královské cesty v historickém centru Prahy ani o centimetr.

Podívejte se třeba na Japonky seniorského věku, když budou kolem vás ve skupinkách procházet: lépe oblečené lidi, v sladěných oděvech se značkovými doplňky hned tak nenajdete; vypadají jako reklamy na Burberry a Luis Vuitton.

HÝČKANÍ ASIATÉ Záliba v luxusním zboží je příznačná pro všechny východoasijské národy a japonské seniorky pouze potvrzují, že země vycházejícího slunce byla bohatá už před čtyřiceti lety. S časovým posunem následují všichni ostatní a díky pětatřiceti letům rychlého ekonomického rozvoje dnes Čína představuje pro většinu výrobců prémiového zboží od módy přes kosmetiku až po auta buď jedničku, anebo přinejhorším dvojku. Současná protikorupční kampaň čínského prezidenta Si ťin­pchinga pravda trochu oslabila dekádu rychle rostoucí poptávky vzhledem k obavám vládních úředníků a politiků přijímat drahé dárky, ale růst čínské střední a vyšší střední třídy je přesto působivý. Ostatně v našich grafech to je jasně vidět na příkladu rychle se rozvíjející motorizace v Číně, která je zhruba osminásobná oproti Indii. Indie je druhým asijským gigantem s globálními ambicemi a spotřebitelskými aspiracemi obyvatelstva.

Vzhledem k tomu, že většina asijských národů drží ve veliké úctě vzdělání, za něž jsou rodiny ochotny platit a v zájmu sociálního vzestupu svých potomků si mnoho jiných věcí odříci, se zvlášť ve východní Asii vytváří konstelace silného vzestupu produktivity; s tím jak rychle stoupající vzdělání obyvatelstva umožňuje absorbovat moderní technické poznatky. Čína přitom dostává dostatečnou výrobní hloubku, aby mohly tamní i zahraniční společnosti méně náročné části produkčního řetězce přesouvat do jiných zemí – od Filipín a Vietnamu až po Barmu.

Jižní Asie (Pákistán, Indie, Bangladéš a Šrí Lanka) mají, a ještě dlouho budou mít, mnohem nižší průměrný věk. Za předpokladu, že se jim podaří zlepšit vzdělání a infrastrukturu (včetně té nejzákladnější sanitace a dodávek nezávadné vody v Indii, například), budou moci dynamicky růst ještě dlouho poté, co všechny východoasijské země zestárnou. Ostatně počet obyvatel v produktivním věku v Číně právě kulminuje a nevyhnutelně začne klesat. Spolu s tím porostou nároky na sociální systémy od penzijního zajištění až po zdravotnictví.

Celá východní Asie má štěstí s velmi inspirujícím příkladem Singapuru, který před skoro padesáti lety přišel se systémem povinných účtů v rámci sociálního zabezpečení Central Provident Fund, který je fondový, ale vláda garantuje zhodnocení vkladů a ručí za jejich bezpečnost. Dědictvím nedávno zesnulého zakladatele a prvního premiéra Singapuru Lee Kuan Yewa se tak stal naprostý světový unikát. Díky zdravotním účtům (kromě nich si šetří Singapuřané i na penzi a bydlení) a rizikovému solidárnímu zdravotnímu pojištění dosahuje Singapur prvotřídních zdravotnických ukazatelů za velmi přijatelných nákladů na zdravotní péči. Samotná tamní vláda dává na zdravotnictví pouhých 1,9 procenta HDP. Občané mají na účtech naspořeno přes 62 miliard dolarů, při rostoucím průměrném zůstatku. Na zdravotní účty si musejí povinně ukládat nejen zaměstnanci, ale i živnostníci (od určité hranice podnikatelského příjmu). Řešení je to neskonale elegantnější, protože motivuje k racionálnímu chování, a to oproti čemukoli, co je k dispozici jinde ve světě, o Evropě nemluvě.

ŠPATNÝ VZDUCH Další výzvou je utlumit degradaci životního prostředí, která v regionu dosahuje alarmujících rozměrů – od znečištění vodních zdrojů, půdy i vzduchu až po kácení pralesů v Indonésii a Malajsii.

Rostoucí asijské střední třídy na jedné straně začínají vyžadovat, aby se v ochraně životního prostředí začalo něco dělat, a se zvětšujícím se bohatstvím tenhle tlak na šetrnější zacházení s přírodou i lidským zdravím může pouze sílit. Například v okolí Pekingu se má příští rok uzavřít poslední velká tepelná elektrárna spalující uhlí a celá kapacita bude nahrazena elektrárnami na méně zatěžující zemní plyn. Na straně druhé vyšší kupní síla v kombinaci s vírou v účinnost tradiční čínské medicíny (nejen v samotné Číně, ale v celém kulturním okruhu) představuje pravděpodobně největší zátěž pro celosvětovou biodiverzitu.

Samozřejmě že střední třída nechce jenom lepší vzdělání, infrastrukturu, bezpečnost potravin a lepší životní prostředí, ale také větší slovo, pokud jde o správu veřejných věcí. Několik zemí v regionu má s přechodem od autoritativního režimu k parlamentní demokracii zkušenosti. A když jsme u toho: v Indii ještě pořád téměř polovina domácností nemá vlastní toaletu, ale demokracii tahle zanedlouho nejlidnatější země světa měla v dobách, kdy o nějaké široké střední třídě nebylo ani potuchy. Setrvejme v naději.

POČET OBYVATEL (v mil., odhad 2015)

Čína 1368

Indie 1268

Indonésie 255

Japonsko 127

Malajsie 30

Pákistán 189

Filipíny 101

Jižní Korea 51

Tchaj­wan 23,5

Thajsko 65

Vietnam 91

Česko 10,5

HDP NA OBYVATELE (PPP; v tis. USD; 2013)

Čína 11,87

Indie 5,45

Indonésie 9,64

Japonsko 36,65

Malajsie 23,16

Pákistán 4,57

Filipíny 6,60

Jižní Korea 33,79

Tchaj­wan 41,54

Thajsko 14,14

Vietnam 5,30

Česko 27,35

MOTORIZACE (v %)

Čína 7,41

Indie 1,51

Indonésie 4,43

Japonsko 47,27

Malajsie 35,45

Pákistán 1,22

Filipíny 2,98

Jižní Korea 29,56

Tchaj­wan 26,65

Thajsko 10,97

Vietnam 1,98

Česko 40,00

Celá východní Asie má štěstí s velmi inspirujícím příkladem Singapuru, který před skoro padesáti lety přišel se systémem povinných účtů v rámci sociálního zabezpečení. STŘEDNÍ TŘÍDA V ORIENTU. NADĚJE PRO SVĚTOVÝ RŮST? Co je střední třída v globálním měřítku? Začíná tam, kde je hranice chudoby v Česku (což je příjem zhruba deset tisíc korun čistého na osobu). K čemu je zapotřebí střední třída ekonomicky? Protože industrializace je spojená s fixními náklady, které pokrývá růst střední třídy a/nebo export (potřebujete dostatečnou poptávku, která by fixní náklady zaplatila). Východní Asie je klasický příklad industrializace založené na exportu – všechny země tím prošly, aniž měly širokou střední třídu. Růst produktivity daný industrializací postupně vytváří domácí střední třídu, která je dalším zdrojem poptávky po průmyslovém zboží. Spotřebitelská poptávka obyvatelstva prudce stoupá od určité hranice příjmů (v roce 2009 to bylo zhruba 12 až 13 tisíc korun měsíčně). Od této hranice začínají investice do nemovitostí a do vybavení domácnosti a automobilů.

1,3 % - bohatí 16 milionů lidí má příjem domácnosti nad 35 000 dolarů ročně (cca 74 000 korun měsíčně) 13 % OE stoední toída 160 milonů lidí má příjem v rozmezí 8000 až 35 000 dolarů ročně (17 000 až 74 000 korun měsíčně) 30 % OE aspirující 350 milionů lidí má příjem od 3500 do 8000 dolarů ročně (7000 až 17 000 korun měsíčně) Jen 46,9 % indických domácností má vlastní toaletu, což je nižší procento než v případě domácností vybavených televizorem či mobilním telefonem. (V roce 2800 př. n. l. měly skoro všechny ze stovek domů v Mohendžodaru v dnešním jihovýchodním Pákistánu vlastní toaletu s tekoucí vodou.)

O autorovi| MIROSLAV ZÁME NÍK, zamecnik@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče