Apeninská bukolika

12. srpna 2013, 00:00 - Josef Kašpar
12. srpna 2013, 00:00

Mladí Italové už neutíkají za prací jen do zahraničí, ale také na venkov. A daří se jim

Hluboká hospodářská krize, kterou Itálie prožívá již několik let, přinesla do země velké sociální změny. Mimo chudnoucí střední třídu, což je ostatně jev společný pro všechny západní země včetně USA, přinesla i nový pohled na práce, které byly ještě v 90. letech minulého století snem průměrné italské rodiny: získat pro své děti místo v bance či v nějaké velké mezinárodní firmě. Naopak zemědělství nikoho nelákalo a rodiče na venkově vyzývali své děti, aby odešly do města a našly si místo, které sice zpočátku možná nebude příliš výnosné, ale zase o to jistější.

V roce 1951 se v Itálii živilo zemědělstvím 42 procent obyvatelstva, v roce 1965 to bylo 27 procent, ovšem v roce 2007 to už byla pouhá čtyři procenta populace, uvádí ústřední statistický ústav Istat. V témže roce se zemědělská produkce podílela na italském HDP jen 2,1 procenta. Brzdou italského zemědělství je i to, že 90 procent podniků obhospodařuje pozemky o rozloze do deseti hektarů – a to se v minulosti projevilo nízkou produktivitou, a tedy nízkými výnosy.

Města už nelákají Časy se ovšem mění. Přispěla k tomu nejen krize průmyslu, ale i zlepšení životních podmínek na venkově. Na 28 procent Italů by dnes nejraději vyměnilo své současné zaměstnání za práci v zemědělství. A u mladých je toto číslo ještě vyšší. Coldiretti, jeden

ze svazů italských zemědělců, provedl prostřednictvím sociologického ústavu Censis průzkum mezi 50 tisíci mladých Italů ve věku do 35 let – celkem polovina z nich by raději pracovala v agroturistice než v bance (23 procent) anebo ve velké mezinárodní firmě (19 procent).

A jak se zdá, tento trend prokazují i čísla o zaměstnanosti. V roce 2012 například počet pracujících v zemědělství vzrostl o více než 80 tisíc osob, což je meziroční nárůst bezmála o desetinu, přičemž počet zemědělských podniků vedených mladými lidmi se zvýšil o čtyři procenta, zjistil Istat. Zemědělství je také jediné odvětví, které vloni zaznamenalo růst (o 1,2 procenta HDP), zatímco průmysl či stavebnictví se propadly o více než pět procent.

„Život na venkově nabízí lepší kvalitu života a také slušné příjmy,“ komentoval optimistická čísla Vittorio Sangiorgio, jeden z vedoucích funkcionářů svazu Coldiretti.

Důvodů k obratu je hodně. Na jedné straně je to krize průmyslu, zatíženého obrovskými daněmi a vystaveného silné konkurenci především z Asie. Důsledkem je nejen propouštění, ale také neustálé snižování mezd. Podle odhadu Istatu reálná mzda zaměstnanců v průmyslu poklesla během posledních let o více než desetinu a v současnosti se pohybuje kolem 1200 eur (přes 31 tisíc korun) čistého měsíčně. Podle červnových čísel evropského statistického ústavu Eurostat je Itálie jedinou ze zakládajících zemí Evropské unie, jejíž obyvatelé vydělávají méně (98 procent), než kolik činí celounijní průměr.

K tomu je třeba připočíst rostoucí nejistotu ve městech. V mnohých se stále nedaří vyřešit problém chaotické dopravy, také zdravotní péče v maloměstech je často mnohem lepší než v metropolích. Navíc život na venkově už dnes neznamená hrozbu izolace a provinčnosti. Za touto změnou je ale především nový pohled na práci v zemědělství. „Mnoho mladých jde raději studovat na odborné zemědělské školy než na gymnázium, dává jim to lepší pracovní perspektivy. A mladí lidé, kteří se vracejí na venkov, jsou dnes na rozdíl od minulosti lidé odborně vzdělaní, často s univerzitním diplomem. Přinášejí do práce tedy nové iniciativy a tvořivost,“ dodává Sangiorgio z Coldiretti.

Expanze po italsku Nejde ale jen o peníze a lepší vzduch či zdravotní péči. Také obliba italských zemědělských produktů ve světě poslední dobou roste. Italům totiž postupem času konečně došlo, že omezovat italskou kuchyni na pizzu či špagety a levné víno je obrovský omyl, a začali se učit od svých sousedů ve Francii, kteří si udělali z kvalitních potravin obrovský byznys.

Zásluhu na tom má i veletrh chutného jídla Salone del gusto, který se koná na podzim v Turíně. Tisíce návštěvníků se tam mohou seznámit s regionálními specialitami, které ve velkých obchodních řetězcích většinou nenajdete, ať už se jedná o sýry, uzeniny či speciální marmelády, zeleninové konzervy a samozřejmě vína a destiláty.

Jako první se příležitosti úspěšně chopil Carlo Petrini, zemědělec a chovatel ze severoitalského Piemontu. V roce 1986, kdy se i v Itálii začaly šířit restaurace McDonald’s a další fastfoodové řetězce, založil asociaci nazvanou Slow food. „Jsme proti obrovské standardizaci potravin, evropské zemědělství je naopak založeno na rozlišnosti, je to otázka kultury,“ hlásá Petrini své krédo. „Jídlo musí být kvalitní a musí člověku přinášet nejen zdraví, ale i potěšení.“

V řadě italských regionů proto vytvořil pobočky své asociace, která si klade za cíl chránit typickou lokální produkci. Za pomoci spojenců v dalších evropských zemích se Slow food nakonec podařilo prosadit ochranu regionálních specialit i do zásad společné zemědělské politiky EU.

„Bohužel naše země se nedokáže v zahraničí prosadit a chránit výrobky,Made in Italy‘, přestože za italskou produkci se často vydávají výrobky, které s Itálií nemají společného vůbec nic,“ stýská si Petrini.

Ve šlépějích Petriniho šel i další Piemonťan, Oscar Farinetti. Jeho cílem bylo vytvořit řetězec velkých obchodů s italskými potravinářskými specialitami nabízenými doma i v zahraničí. Společně s několika partnery založil Eataly (spojení anglických slov eat a Italy).

V každém centru Eataly se nachází několik restaurací s různými specialitami. Farinetti slaví úspěch i za hranicemi rodné Itálie – jeho podniky Eataly v Tokiu či v New Yorku jsou neustále plné a uvažuje se o expanzi do Velké Británie a Německa.

Mladí zemědělci Bez práce je dnes podle údajů Censis celkem 37 procent mladých Italů. A co je ještě horší, třetina z nich ztratila naději a zaměstnání už ani nehledá. Mají před sebou tři možnosti: mohou zůstat v rodině a spokojit se s občasnými, mizerně placenými místy. Anebo, jak se děje stále častěji, odejít za lepším do Německa, Británie či do zámoří. Ovšem v minulosti z Itálie odcházela nekvalifikovaná námezdní síla, dnes to jsou vysokoškolsky vzdělaní lidé, kterým se v zahraničí otevírá mnohem lepší perspektiva.

Ovšem je tu ještě třetí možnost – pustit se do něčeho nového v zemědělství. Paolo Rotoli, mladý muž ze severoitalského Bergama, měl dosti úspěšný obchod s elektronickými přístroji. „Ale v jistém okamžiku mě to přestalo bavit, tak jsem obchod zavřel a šel na venkov, což byla vždycky moje láska. Začal jsem chovat kozy a dnes úspěšně v rámci agroturistiky nabízím svým hostům vynikající sýry,“ pochlubil se týdeníku Euro.

„Mnoho lidí neví, že přírodní parky a chráněné oblasti pokrývají desetinu Itálie. A v jejich blízkosti se dá podnikat, především v agroturistice.

A tady je výhodou fakt, že Itálie vypadá jak holínka, každý region má jiné klima i speciality,“ dodává Rotoli.

Začít novou životní dráhu na venkově se rozhodla i Annamaria Musottová, která vystudovala v Miláně práva a původně se chtěla stát notářkou. Pak se ale rozhodla vrátit na rodnou Sicílii, aby začala vyrábět manu, což není záhadná lahůdka, o níž se zmiňuje Bible, nýbrž mimořádné sladidlo s nízkým obsahem glukózy a fruktózy, které se získává tradičním způsobem z jasanů.

„Nebylo to snadné rozhodnutí, notáři mají v Itálii privilegované postavení a není snadné konkurz vyhrát. Jenže ve mně nakonec zvítězila touha po návratu na jih a po životě uprostřed přírody,“ říká Musottová.

Pomoc do začátku Se zcela novým nápadem, jak přitáhnout mladé, začínající podnikatele do zemědělství, přišli v severoitalském okrese Cuneo.

Region známý produkcí kvalitního pórku už nedokázal uspokojovat rostoucí poptávku.

„Měli jsme původně v úmyslu pronajmout či koupit další pozemky, abychom mohli zvýšit produkci. Pak nás ale napadlo, že nezaměstnanost mladých je v oblasti vysoká, protože tradiční textilní průmysl jen těžko odolává útokům ze zahraničí. Vypsali jsme soutěž pro nezaměstnané a nabídli pronajmout vítězům vybrané pozemky a vyškolovací kurz pro první sezonu,“ vysvětluje člen předsednictva tamního zemědělského družstva Claudio Morini.

„Poskytujeme i pomoc s prodejem úrody.

A pak, po prvním zkušebním roce, kdo bude chtít pokračovat, komu se to bude líbit a prokáže, že je schopen pracovat seriózně, získá naším prostřednictvím podporu místní banky, aby mohl založit svůj vlastní podnik. Očekáváme, že 30 procent vítězů soutěže, tedy okolo 50 mladých, se bude zemědělství věnovat i v budoucnosti.“

Není to ovšem vždy procházka růžovým sadem, upozorňuje poradce Svazu mladých zemědělců v Toskánsku Arrigo Belfi. „Povětšinou je přechod na zemědělskou produkci úspěšný, ale kdo začíná, musí počítat s obtížemi. Především musí vědět, že distribuce se zásadně snaží nabízet producentům co nejnižší ceny, a proto je dobré, aby se mladí sdružovali do větších skupin – mají tak větší vyjednávací sílu a dosáhnou lepší ceny,“ řekl římskému deníku La Repubblica. „Ovšem každopádně je to, alespoň zpočátku, tvrdá práce. A pak – na rozdíl od práce v úřadě či v továrně hodně záleží na počasí, které může být příznivé, vrtkavé nebo nemilosrdné a zničit jednoroční práci během několika málo hodin.“ Vládní přísliby Italským pěstitelům a chovatelům se podařilo přesvědčit zahraniční trhy, že jejich produkce je kvalitní. Vývoz čerstvých potravin a zpracovaných zemědělských výrobků dosáhl v roce 2012 24 miliard eur. „Vláda Enrica Letty považuje rozvoj zemědělství za jednu z priorit,“ prohlásila nedávno ministryně zemědělství Nunzia De Girolamová. „Pocházím z jižní Itálie, oblasti, kde se vyrábí kvalitní mozzarella z buvolího mléka. Před deseti lety stav tohoto dobytka dosahoval 160 tisíc kusů, dnes to je přes 250 tisíc a chceme dosáhnout počtu 360 tisíc – a jsem si jistá, že produkce nezůstane pouze na domácím trhu, ale půjde i za hranice,“ uvedla ministryně na konferenci.

„Pokusíme se snížit daně a především zajistit, aby odběratelé i stát platili výrobcům za dodávky během mnohem kratší doby než nyní, pokud možno do 60 dní,“ slíbila De Girolamová zemědělcům. „To by byla konkrétní pomoc, v zahraničí také budeme potřebovat větší podporu agentury pro podporu exportu ICE.“

Berlusconiho vláda se v době největších finančních potíží v roce 2011 rozhodla státní Agenturu pro podporu italských firem v zahraničí (ICE) zrušit. Magnátův nástupce v úřadě premiéra Mario Monti sice ICE nakonec zachránil, ale není pochyb o tom, že pro malé a střední italské podniky je situace na zahraničních trzích mnohem obtížnější než třeba pro jejich francouzské protějšky.

„Proto se nemůže nikdo divit, že velké holdingy jako ENI či ENEL mají v podstatě vlastní zahraniční politiku. Itálie prostě nevystupuje v zahraničí jako celek a to je obrovská chyba a handicap a já – alespoň co se týká zemědělství a potravinářského průmyslu – nasadím veškeré páky pro to, aby se situace změnila,“ slíbila ministryně De Girolamová.

A na závěr dodala: „Ještě před několika lety, když se hovořilo o veletrzích, myslela se tím pouze průmyslová výroba, dnes je například veronský Vinitaly přehlídkou té nejlepší vinařské produkce, na kterou se sjíždějí zákazníci i vystavovatelé z celého světa. Nejsem šovinistka, ale myslím si, že jen málo zemí se může pochlubit tak kvalitními potravinami jako Itálie.“ l

„Život na venkově nabízí lepší kvalitu života a také slušné příjmy,“ konstatoval Vittorio Sangiorgio ze zemědělského svazu Coldiretti. 50 procent mladých Italů ve věku do 35 let by raději pracovalo v agroturistice než v bance (23 procent) anebo ve velké mezinárodní firmě (19 procent), zjistila agentura Censis.

80 tisíc O tolik se v loňském roce zvýšil počet Italů pracujících v zemědělství.

1,2 % HDP O tolik se v roce 2012 zvýšila výkonnost italského zemědělství. Byl to ostatně jediný hospodářský sektor, který loni v Itálii rostl, průmysl či stavebnictví se propadly o více než 5 procent.

Italům konečně došlo, že omezovat italskou kuchyni na pizzu či špagety a levné víno je obrovský omyl a po vzoru Francouzů si udělali z kvalitních potravin obrovský byznys.

O autorovi| Josef Kašpar, Řím • spolupracovník redakce

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče