Ani marxista, ani idiot

03. srpna 2015, 00:00 - Daniel Deyl
03. srpna 2015, 00:00

Nejvážnějším sokem Hillary Clintonové v demokratických primárkách je výstřední levicový senátor Bernie Sanders

V malebném zeleném parku, společenském centru novoanglického města Burlington, stál v květnovém slunci na skromném pódiu štíhlý sedmdesátník. Vlasy mu divoce vlály do čela a zpět; částečně proto, že mu je čechral nikdy neustávající vítr vanoucí od Champlainova jezera, jehož břeh park lemuje; částečně proto, že chlapík řečnil s energií teenagera. I těch několik stovek lidí, kteří si jej přišli poslechnout, mu aplaudovalo s vervou větší, než se obvykle politikům a jejich projevům dostává. Nebylo však divu: jejich někdejší oblíbený starosta Bernie Sanders jim přijel ohlásit úmysl kandidovat na prezidenta Spojených států.

Hrdý socialista

Onu malebnou scenerii pobřežního lesoparku s dětskými hřišti, cyklistickými stezkami a plážovou promenádní zónou (zhruba jako byste do státu Vermont přenesli pražskou Stromovku, již by namísto Vltavy omývalo nekonečné jezero) si Sanders pro oficiální začátek své kampaně nevybral náhodou. Lake Champlain Waterfront je nejviditelnějším úspěchem řetězce pitoreskních událostí, které tvoří jeho politickou kariéru.

Aby bylo jasno, Bernie Sanders (73) není jen tak nějaký kandidát. Je to levičák z gruntu a od srdce, který by i na Fidela Castra politicky útočil zleva. Na federální úrovni se dnes žádný jiný politik neoznačuje za socialistu; pro většinu Američanů je to sprosté slovo. Sanders je užívá hrdě – ale zároveň se jaksi přihodilo, že není ani marxista, ani idiot.

To je nečekaná kombinace. Od kolegů v branži jej navíc odlišují dvě podstatné věci: zaprvé se podle všeho z něho ani za pětatřicet let strávených v politice nestal naprostý cynik; zadruhé v politice nezbohatl. Jeho majetek čítá všeho všudy tři sta tisíc dolarů, což jej v dávno důchodovém věku taktak řadí do střední třídy.

Takový netradiční politický zjev se lépe chápe, když uvážíme, že místem, odkud brooklynský rodák Sanders do celoamerické politiky dorostl, je právě Vermont. Maličký stát se zhruba šesti sty tisíci obyvateli (Burlington coby jeho největší město má sotva přes 40 tisíc) při kanadské hranici je politicky nevyzpytatelná záležitost. Skoro třetinu jeho populace tvoří potomci někdejších hippies, které tam v šedesátých letech přitáhla úžasná příroda a levná půda (Sanders tehdy koupil desetihektarový pozemek za 2500 vypůjčených dolarů). To táhne stát silně doleva, ale jinak než Kalifornii – například každý člověk ve Vermontu od kojence výše má pušku a žárlivě střeží své právo ji nosit; takový postoj je jinak obvyklý na konzervativnějším jihu.

Sanders ve Vermontu zakotvil v půli sedmdesátých let; měl čerstvě vyřízené rozvodové papíry, nemanželské dítě z předchozího vztahu a hlavu plnou Freuda, Sartra a socialismu.

„Ráno každého zdravil větou ‚nejsme cvoci‘,“ vzpomíná v časopisu Mother Jones Richard Sugarman, dnes vysokoškolský profesor v Burlingtonu a tehdy prostě kamarád, ke kterému se Sanders nastěhoval, protože neměl na nájem. „Když budeš chtít, abys nevypadal jako cvok, říkej raději po ránu ‚dobré ráno‘,“ radil Sandersovi. „Nejsme cvoci!“ zněla odpověď.

Sanders měl dobrý důvod nevypadat jako cvok. Poté, co se od 60. let bral za práva černochů a brojil proti válce ve Vietnamu (sám se vyhnul odvodu z důvodu svědomí, což zákon umožňoval), se jeho praktická politická argumentace smrskla na protestování proti bohatým tohoto světa; obzvlášť si potrpěl na rodinu Rockefellerových. Táhlo mu na čtyřicet, bydlel u známých, živil se jako příležitostný pisálek politických pamfletů a coby zástupce hnutí Liberty Union prohrával jedny volby za druhými: jednou chtěl do vermontského senátu, jednou do washingtonské Sněmovny reprezentantů, jednou chtěl být guvernérem, jednou starostou… Neměl šanci. Pak dostal od vydavatele časopisu Vermont Freeman, v němž občas publikoval, dobrou radu: „Jestli chceš, aby tě lidi v Burlingtonu poslouchali, říkej jim, co si myslíš o Burlingtonu, ne o Freudovi.“ Park vítězství

Sanders to pochopil. Šťastná náhoda mu přihrála kontroverzní developerský projekt, jenž měl v Burlingtonu na břehu Lake Champlain postavit kancelářské budovy. Sanders chodil od jedněch dveří k druhým a sliboval, že když bude zvolen starostou (tentokrát už jako nezávislý), nechá na řečeném místě postavit park. Vyhrál o pouhých deset hlasů a park skutečně postavil. Lidé mu to nezapomněli.

Starostou pak byl šestnáct let; Burlington se v té době stal prvním americkým městem, které zavedlo společně spravovaný neziskový fond (community land trust), jenž pronajímá lidem pozemky určené k bydlení. Českému čtenáři to může připadat jako recept na korupci, ale ve Vermontu to funguje. Do tamní historie se zapsal i podáním žaloby na kabelové společnosti, které si podle něj účtovaly příliš vysoké poplatky; spor vyhrál. Někdo tomu říká levicový populismus, někdo služba lidem. Tak či tak ve svých posledních tamních volbách získal 71 procent hlasů v souboji s protikandidátem, jehož podporovali republikáni i demokraté.

Pak už zamířil do Kongresu, v jehož dolní komoře strávil dalších 16 let, a nakonec do Senátu, kde je od roku 2007. Za tu dobu rétoriku nijak nezmírnil, ale kompromisům se naučil. Brojí proti moci korporací, ale pro udržení továrny zbrojního koncernu Lockheed Martin ve Vermontu – celkem pochopitelně – hlasoval ochotně. Ač nominálně nezávislý, hlasuje pravidelně s demokraty a má s nimi uzavřenou dohodu o procesní spolupráci, což mu na dva roky vyneslo křeslo šéfa výboru pro záležitosti veteránů a letos pozici nejvýše postaveného „demokrata“ v senátním rozpočtovém výboru.

V prezidentských primárkách Demokratické strany se v červenci dostal na druhé místo – byť s velkým odstupem – za Hillary Clintonovou. Tvrdí, že chce na primárky vybrat padesát milionů dolarů, což zní odvážně (viz box). Analytici se však shodují, že i kdyby peníze nehrály roli, byl by Sanders nevolitelný kvůli své socialistické nálepce. V čem tedy jeho socialismus spočívá?

Kromě standardního levicového menu – nesouhlasu s mezinárodními dohodami o volném obchodu i s druhou válkou v Iráku, důrazu na životní prostředí a rychlejší zvyšování federální minimální mzdy, odporu vůči masovému sledování tajnými službami v rámci boje proti terorismu – má jeho kampaň jedno ústřední téma, jímž je rostoucí příjmová nerovnost. V tom se Sanders shoduje s 68 procenty svých krajanů.

Kromě toho tvrdí, že velké banky jsou příliš velké, takže nikdy neponesou odpovědnost za své počínání; rád by znovu viděl oddělené investiční a komerční bankovnictví.

Také říká, že do Senátu se dostanou pouze takové zákony, které jsou tím či oním způsobem „tlačeny“ zájmovými skupinami, které zároveň platí kampaně jeho členů, takže kruh moci a peněz se uzavírá. Socialismus? Shodou okolností velmi podobnou kritiku amerických poměrů pro týdeník Euro loni předestřel guru mezinárodního finančnictví Mark Mobius, jehož by ze socialistického smýšlení sotvakdo podezíral – ale vysvětlujte to někomu před volbami.

Bernie Sanders v číslech

1941 se dnešní narodil součástí v Brooklynu města New (tehdy York). ještě nebyl

7 senátorů dobrovolně zprávy o hospodaření zveřejňuje svých na internetu kampaní,

Sanders je jedním z nich.

8,5 hodiny v na kuse protest řečnil proti na senátní plánu Kongresu půdě v roce prodloužit 2011

platnost daňových úlev pro bohaté.

25 USD stojí večeře“ jeho – nejdražší cesta lodí „po sponzorská vermontském

Champlainově jezeře.

50 USD stála přepisem kniha, řečeného která vznikla projevu. doslovným

26 000 USD na vlastních uvedené slov knize je věnoval Sanders na vydělal charitu). (podle

27 500 USD činí jeho dosud kampani, nejvyšší pochází sponzorský od odborářů příspěvek

z válcoven plechu.

330 000 USD údajně dělá nejchudšího činí jeho veškerý senátora majetek; USA. to z něj

Zdroje: Newsweek, realclearpolitics.com, cnn.com, publicintegrity.org

V prezidentských primárkách Demokratické strany se v červenci dostal na druhé místo – byť s velkým odstupem – za Hillary Clintonovou. Kdo Sanderse zná, uznává ho… Jak vidí všichni Američané uchazeče Demokratické strany o prezidentskou kandidaturu (čísla udávají počet příslušných odpovědí v procentech)

nepříznivý dojem

příznivý dojem

Hillary Clintonová, exministryně zahraničí

43

46

Bernie Sanders, senátor z Vermontu

24

20

Jim Webb, bývalý senátor z Virginie

11

12

Martin O’Malley, exguvernér Marylandu

9

13

Lincoln Chafee, exguvernér Rhode Islandu

5

11

… ale zná ho jen málokdo… Jak vidí pravděpodobní voliči Demokratické strany uchazeče své strany o prezidentskou kandidaturu (počet příslušných

odpovědí v procentech)

neví

nepříznivě

příznivě

Hilary Clintonová

8

18

74

Bernie Sanders

52

10

39

Jim Webb

75

11

14

Martin O´Malley

78

10

12 2

Lincoln Chafee

83

8

9

… a proti Hillary má málo šancí Koho by si demokraté zvolili za svého prezidentského kandidáta minulý týden, kdyby měli na výběr mezi Sandersem a Clintonovou (volební preference v procentech)

Muži

61

39

Ženy

68

32

Bílí

59

41

Ostatní

77

23

18–29 let

62

38

30–49 let

61

39

50–64 let

66

34

65 let a více

62

38

Východ

59

41

Středozápad

68

32

Jih

64

36

Západ

68

32

Liberálové

76

24

Umírnění

59

41

Konzervativci

62

38

Celkem

66

34

Zdroj: Gallup Daily Tracker

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče