Americké globální vyvažování

22. prosince 2014, 00:00 -
22. prosince 2014, 00:00

Ruská invaze na Ukrajině, rozklad na Blízkém východě a další krize naznačují, že éra po studené válce skončila

*Vzhledem k ruské invazi na Ukrajině a anexi Krymu, rozpadu iráckých a syrských hranic a rostoucí čínské asertivitě v Jihočínském a Východočínském moři se zdá, že éra po studené válce v roce 2014 skončila. Je to pravda?

Éra po studené válce nebyla ve skutečnosti „érou“, ale spíše postupným přechodem z bilaterální studené války na složitější mezinárodní řád, který při konečné analýze stále zahrnuje dvě světové mocnosti. Stručně řečeno představují rozhodnou osu tohoto nového uspořádání stále výrazněji Spojené státy a Čína. Konkurence mezi Čínou a Amerikou obsahuje dva významné aspekty, které ji odlišují od studené války: ani jedna strana nevykazuje přehnaně ideologickou orientaci a obě strany si uvědomují, že si ve skutečnosti potřebují vzájemně vyhovět.

* Krize na Ukrajině a na Blízkém východě odsunuly v roce 2014 do pozadí údajný americký „příklon k Asii“. Do jaké míry zvýšila nejistota ohledně zapojení USA v Asii napětí mezi Čínou a asijskými spojenci Ameriky?

Nesouhlasím s výchozími předpoklady této otázky. Opravdu si myslím, že Amerika dala jasně najevo, že je v zájmu USA i Číny vyhnout se situacím, v nichž by mohly být obě země dotlačeny ke střetu. Nedávné signály počátečního dialogu mezi Čínou a Indií a mezi Čínou a Japonskem naznačují, že si také Čína uvědomuje, že vyhrocování starých křivd není v jejím zájmu. Závažnějším problémem „příklonu k Asii“ byly jeho faktické formulace, které evokovaly vojenské postoje mající Čínu „udržet v mezích“ nebo „izolovat“. Postupně si však Číňané zřetelněji uvědomili, že jsme se je nesnažili záměrně izolovat, ale že jsme měli zájem na odvrácení střetů na Dálném východě, které by se mohly rozšířit dále do regionu.

* Si Ťinpching využil boje s korupcí k tomu, aby do svých rukou soustředil větší moc než kterýkoli jiný čínský vůdce od éry Teng Siao­ ­pchinga před 30 lety. Jak vidíte vývoj Siova prezidentského působení?

Moc v Číně jede? poněkud neformálně a její limity určuje spíše politická realita než ústavní uspořádání. Vzhledem k tomu lze obtížně říci, zda Si disponuje větší mocí než kterýkoli jiný čínský vůdce od Tengových dob. Rozhodně je to autoritativní osobnost a na mezinárodní scéně je bezpochyby aktivnější než někteří jeho předchůdci. Kromě toho útočí na rostoucí korupci, která se stala významným zdrojem vnitřní nespokojenosti a pronikla i do nejvyšších pater vlády. V tomto ohledu lze tvrdit, že jeho moc je rozsáhlejší než u některých jeho předchůdců, ale zároveň je třeba poznamenat, že formy korupce, na které naráželi jeho předchůdci, nebyly tak akutní a rozsáhlé jako v posledních letech. Ve stranickém tisku se současně objevují stále důraznější tvrzení, že čínské ozbrojené síly mají sloužit komunistické straně, a nikoli jednoduše národu. To prozrazuje obavu, že čínská armáda si možná začíná utvářet vlastní názor na domácí situaci a také se stále razantněji hlásí k zodpovědnosti za národní bezpečnost. Stranické elitě to zcela pochopitelně příliš na klidu nepřidává.

* Může režim ruského prezidenta Vladimira Putina přestát vleklé období nízkých cen energií a západních sankcí? Jaká rizika vidíte na obzoru?

Samozřejmě existuje nebezpečí, že se Putin v určité fázi rozhodne přejít do útoku a vyvolat skutečně rozsáhlou mezinárodní krizi, případně urychlit nějakou novou formu přímé války mezi Východem a Západem. Abychom však mohli takový názor vyslovit, musíme zároveň předpokládat, že i on sám je do jisté míry nevyrovnaný a přešel z partyzánské války se Západem, u které vždy existuje nějaká možnost ústupu, k otevřenému boji. Výsledek takového boje by byl zákonitě nevyzpytatelný, ale každopádně velmi zničující pro blahobyt Ruska. Bude­li ruská ekonomika nadále upadat a podaříli se Západu odradit Putina od dalšího použití síly, pak si lze stále představit, že se podaří dospět k nějakému přijatelnému řešení (jehož jednu variantu veřejně doporučuji, když hovořím o finském modelu). To však závisí na pevnosti Západu při podpoře ukrajinského úsilí o stabilizaci.

* Co může svět v roce 2015 nejvíce překvapit?

Možná postupná obnova politicky asertivnější liberální střední třídy v Rusku. Tato střední třída začínala hrát významnější roli při utváření domácí a mezinárodní ruské politiky už za Dmitrije Medveděva. S Putinovým návratem k moci a jeho nedávným avanturismem ji vytlačil stranou záměrně probuzený a intenzivně podněcovaný národní šovinismus. Mávání šovinistickou vlajkou však nemusí být nejlepší recept na řešení mezinárodních problémů, zvlášť pokud bude Západ inteligentní a jednotný. Ruská střední třída si docela přirozeně přeje žít ve společnosti podobné té západoevropské. Rusko, které postupně začne tíhnout k Západu, bude zároveň Ruskem, jež přestane narušovat mezinárodní systém.

O autorovi| Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče