Americká lekce

21. října 2013, 00:00 - WESTON STACEY
21. října 2013, 00:00

Rozpočtová a politická krize v USA je pro ostatní země příležitostí k poučení, nikoli k následování

Uplynulý týden jsem strávil diskusemi o konkurenceschopnosti s odborníky na rozvoj ekonomiky, kteří se z celého světa sjeli do Filadelfie. Měli mnoho návrhů, jak by mohla vláda pomoci vytvořit pracovní místa prostřednictvím soukromých investic. Jejich požadavky odvisely převážně od místa jejich působení. Někteří chtěli mosty, jiní víc investic do univerzitního výzkumu.

Všichni ale podtrhovali jednu věc, kterou vláda musí dělat, aby motivovala soukromou sféru k investicím a tvorbě pracovních míst – dobře vládnout.

Pro neveselý příklad vyřčeného jsme nemuseli chodit daleko. Na každé televizní obrazovce na sebe demokratičtí a republikánští politici ukazovali prstem a navzájem se obviňovali za situaci rozpočtového provizoria USA a následné kroky týkající se uzavření některých státních institucí. Následky této situace nejsou stále známy, ale jisté je, že jsou den za dnem závažnější. William McNabb, předseda představenstva a ředitel Vanguardu (jednoho z největších investičních fondů na světě), uvedl, že podle jeho analytiků americká ekonomika každoročně ztrácí jedno procento HDP kvůli nejistotě způsobené politickými hrami v Kongresu. Cenu za hloupé uzavření vlády nepočítal.

Tohle je jedna z těch lekcí, ze kterých by se ostatní země měly poučit pouze tím, že budou jejich svědky, neměly by je opakovat.

Zdejším problémem není demokracie, jak tu někteří vysoko postavení politici a vůdčí osobnosti podnikatelské sféry naznačovali. Problém je, že občané stále považují vládu země za jaksi od veřejnosti oddělenou, a tak neučinili žádné kroky k tomu, aby demokracie mohla fungovat v praxi. Toto představuje tu největší dlouhodobou hrozbu pro českou hospodářskou prosperitu.

Limity demokracie Krátká období hospodářského růstu mohou narazit na centrální kontrolu zdrojů (pokud chtějí tyto zdroje nakoupit i jiné země). Setrvalý růst, který vede k rozšíření prosperity a k její rovnováze, vyžaduje podnikatelství a mnohost malých podniků. A demokracie je jedinou formou vlády, která se osvědčila při vytváření prostředí potřebného pro prosperitu a růst malých podniků.

Demokracie už z povahy věci vyžaduje účast veřejnosti, a to nejen jednou za čtyři roky u voleb. Volit je právem každého občana žijícího v demokratickém systému, účast na politickém životě společenství je pak na zodpovědnosti každého jednotlivce. V demokratickém systému nepředstavují politické strany jakousi armádu jediného krále, ale koalici občanů, kteří spojují své zájmy a činnosti buď vstoupením do politické strany, anebo její finanční podporou.

Systém americké demokracie je ohrožován ze dvou směrů. Tím prvním je politický trik zvaný gerrymandering, který umožňuje politikům naporcovat volební okrsky do zvláštních zeměpisných tvarů, v nichž žije převážná většina přívrženců jedné či druhé strany. Tím se pro některé kongresmany vytvoří bezpečné okrsky. Mnozí z 80 republikánských členů Sněmovny reprezentantů, kteří nyní blokují dohodu o rozpočtu, pocházejí právě z takových okrsků. Tato praktika zvýhodňuje extrémní menšiny a oslabuje konkurenci a demokracii.

Druhou hrozbou je velká pokřivenost financování politických stran. Politická strana se chová velmi podobně jako podnik. Jelikož zastupuje zájmy skupiny lidí, očekává se, že bude zabezpečena z jejich kapes. Jak ví každý dobrý analytik, ať už politický či pro oblast podnikání a obchodu, pokud se chcete dozvědět, jak se určitá organizace zachová, musíte sledovat toky peněz do ní plynoucí. Podnik mění své výrobky podle toho, co chce a koupí zákazník. Politická strana mění své názory v závislosti na tom, co zvýší sumu peněz, kterou může vybrat na zaplacení své volební kampaně. Jinými slovy, nejde o to, co říkají billboardy, nýbrž o to, co strany udělají, aby zaplatily své billboardy.

V USA došlo k centralizaci a zamlžení zdrojů financování. A to nejen rozhodnutím Nejvyššího soudu, který umožnil firmám darovat peníze politikům, ale i kvůli podivným pravidlům upravujícím politické akční výbory (entity, jež jsou sice považovány za nezávislé na politických stranách a kandidátech, ale které často prosazují stejná témata a stanoviska).

VeŘeJNÉ ZakÁZky Po ČeSkU Znovu opakuji, že toto jsou lekce, ze kterých je lépe se poučit jejich sledováním, není potřeba je zažít. V České republice představuje hlavní překážku dobrému vládnutí spojení mezi veřejnými zakázkami a financováním politických stran. Toto spojení je pro financování politických stran tak zásadní, že když jsme se nedávno zeptali předsedy jedné velké české politické strany na reformu financování politických stran, odpověděl, bez jakékoli narážky z naší strany, slovy o opozici jeho strany vůči novému zákonu o veřejných zakázkách.

Nemusel se tolik strachovat. Minulý týden Senát vyložil literu ústavy možná až za hranici možného, aby znovu zavedl pohodlnou úroveň netransparentnosti a neodpovědnosti politických zástupců (novelu zákona o veoejných zakázkách, jež opit zvýiila limit pro malou veoejnou zakázku u stavebních prací na iest milionu korun OE pozn. red.). Věděli, že dělají špatnou věc. Ani vláda, ani dvě senátní komise, které se zákonem zabývaly, tyto negativní změny nenavrhly. Udělal to jediný senátor, který změnu propašoval do návrhu až před konečným hlasováním o novele. Ovšem 56 senátorů pro ni hlasovalo, pouze jeden byl proti.

Toto by měl být jasný vzkaz pro podnikatele v České republice. Odpovědnost a dobré vládnutí nejsou prioritou politické komunity, bez ohledu na billboardy domovských politických stran senátorů, které slibovaly všemožné druhy reforem. Pamatujte si: není důležité, co bill -boardy říkají, ale jak byly zaplaceny, o to tu běží.

Pokud lidé chtějí dobré vládnutí, musejí přestat kritizovat a začít jednat. Musejí žádat jasná pravidla a tvrdé postihy ve financování politických stran. Musejí zajistit, že se politický systém nezvrhne v oligarchii (politickým stranám přispívá méně než procento české populace), a to tím, že dají své vlastní peníze a čas jedné či více stranám. A budou muset tvrdě tlačit a požadovat, aby bylo v rámci zadávání veřejných zakázek v jejich městech a obcích dosahováno co největší hodnoty za každou utracenou korunu daňových poplatníků. Musejí žádat své místní zastupitele, aby lépe plánovali, lépe vysvětlovali svá rozhodnutí a podávali zprávu o skutečných výsledcích důležitých zakázek.

Toto je nejen jediná cesta ke zdravé demokracii, ale také klíč k udržitelné hospodářské prosperitě.

O autorovi| WESTON STACEY • výkonný ředitel Americké obchodní komory v ČR

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče