Ambasády na ocet

26. srpna 2013, 00:00 - Blahoslav Hruška
26. srpna 2013, 00:00

Příspěvková organizace ministerstva zahraničí, která spravuje majetek za 1,7 miliardy korun, končí s jeho privatizací. Nadále ho bude pronajímat

Kdyby šlo o realitní kancelář, mohla by se pyšnit přívlastkem zavedená. Existuje od roku 1993, ve svém portfoliu obhospodařuje majetek za 1,7 miliardy korun, má 150 zaměstnanců a sídlí ve vlastním domě na Václavském náměstí. Potud je vše v pořádku. Jenže Diplomatický servis (DS) je příspěvkovou organizací ministerstva zahraničních věcí (MZV), a i když na první zdání vypadá jako výkonná realitka, pohled do jeho hospodaření napovídá, že tento úřad zápasí se svěřeným majetkem i úbytkem klientů z řad ambasád.

Vlastní realitní kancelář se státní garancí si ministerstvo zahraničí založilo kvůli tomu, aby mohlo poskytovat pronájmy objektů a služby pro cizí diplomaty – nejen pro jejich pracovní, ale i soukromý život v Česku. Jenže mnoho zahraničních misí v době krize zeštíhlilo personál a přestěhovalo se k jiným pronajímatelům, takže se hlavní náplň práce organizace spadající pod MZV zužuje. Luxusní vilky, které DS inzeruje na svých webových stránkách, jsou mnohdy léta opuštěné a poté, co z nich odešli někdejší nájemci z řad velvyslanectví, se je nedaří udat. K dlouhodobému pronájmu Diplomatický servis nabízí například někdejší ambasády Kypru, Kuby nebo Iráku, za 242 tisíc měsíčně si lze pronajmout i luxusní vilku se čtyřmi koupelnami na Vinohradech, kde do loňska bydlel dánský velvyslanec.

Důvody, proč stát přišel o spolehlivé klienty z řad diplomatů, jsou různé. Kubánci odešli do pronájmu k soukromému majiteli, Kypr českou ambasádu zrušil a další někdejší podnájemník Diplomatického servisu, Palestina, si staví v Suchdole nový úřad na zelené louce. Podobné je to i s byty pro zaměstnance ambasád. Místo státem zajištěných služeb dávají velvyslanectví častěji přednost nabídkám a servisu komerčních realitních kanceláří.

Jeden prodej ročně Zatímco v případě pronájmů snese DS srovnání s čistě komerčními firmami, z hlediska prodeje nemovitostí by jako soukromá společnost musel svou živnost pověsit na hřebík. Ze seznamu sedmi pozemků a nemovitostí, které byly odepsané jako nepotřebné v letech 2008 až 2012, dokončila organizace spadající do struktury MZV prodej tří položek, čtvrtá – parcela v Bubenči – je před podpisem kupní smlouvy. Z veřejně dohledatelných zdrojů našel nového majitele také „ležák“ v podobě další vilky obsazené nájemníkem. Ostatní dva domy na dobrých adresách DS přesunul pod křídla resortů kultury a vnitra. V průměru tak DS komerčně udal jednu nemovitost ročně.

Největší obchod se mu podařilo uzavřít loni, kdy prodal celý diplomatický areál v Troji disponující 45 byty jedné z firem podnikatele Ivana Zacha, spolumajitele Primy.

Také ostatní kupci domů prodávaných přes DS jsou postavy z byznysu. Karlovarskou vilu Titania, kde kdysi pražská společnost Navatyp provozovala čtyřhvězdičkový hotel, Diplomatický servis prodal firmě Lobby Vary. Dnes za vilou stojí ruská společnost Gejzír real, která už v západočeských lázních provozuje hotel Bažant. A do třetice – zmíněnou dejvickou vilu s nájemníkem, kde byl koncem osmdesátých let vybudován diplomatický byt, dnes vlastní podnikatel Libor Sadílek, předseda dozorčí rady a spolumajitel firmy Eltodo EG.

Finančně ani jeden ze zmíněných obchodů nedopadl podle původních představ Černínského paláce, přestože cena je jediným kritériem, podle něhož Diplomatický servis kupce vybírá. Trojský areál vynesl 395,1 milionu korun, tedy minimální požadovanou cenu.

S dejvickou vilou musel jít DS dolů z původních 24 na 21,5 milionu korun. A finální cena klesla i v případě karlovarského hotelu, jehož prodej nakonec státu vynesl 43,5 milionu korun – o šest milionů méně, než kolik DS původně počítal. Soudě podle upravené veřejné nabídky, cena o milion klesla také v případě ještě nedokončeného prodeje pozemku v Bubenči.

Dvacet a dost Ministerstvo zahraničí počítá s tím, že příští rok privatizace nemovitostí, které spravuje, vynese dvacet milionů korun. Pak se ale privatizační zisky zastaví. S dalším soupisem nemovitostí na prodej se nepočítá. „Letos nebyly a již ani nebudou žádné nemovité majetky, ke kterým má DS příslušnost hospodaření, prohlášeny za nepotřebné,“ sdělil týdeníku Euro tiskový odbor MZV.

S objemem majetku, který Diplomatický servis spravuje, je ještě jedna potíž, i když úředníci za ni nemohou. Ani pomalý a zákony svázaný prodej za sníženou cenu neznamená, že by se portfolio nemovitostí spravované DS postupně ztenčovalo, jak ještě vloni plánovala vláda tehdejšího premiéra Petra Nečase. Naopak – počet nemovitostí v portfoliu DS za posledních pět let lehce narostl. Kromě odpisů „diplomatická realitka“ do svých účtů musela zahrnout i nový majetek, o nějž se starala, ale paradoxně z něj neviděla ani korunu. Loni ve vleklém sporu s pražským magistrátem dostal Diplomatický servis na základě určovací žaloby do svého majetku dva činžovní domy v hodnotě 63 milionů korun. Od roku 2009 je to již osmá žaloba, která přiřkla další nemovitosti do správy MZV.

Servis bez výdělku Pro Diplomatický servis jsou vysouzené činžáky danajským darem. Stojí sice na dobrých pražských adresách, jenže aby se na přesyceném pražském realitním trhu staly lukrativními pro diplomaty či komerční nájemníky, musí do nich ministerstvo zahraničí investovat. Právě opravy, údržby a rekonstrukce nemovitostí táhnou DS ke dnu.

Loni organizace před zdaněním vydělala 16,7 milionu korun, drtivou většinu díky komerčním pronájmům a prodejům. Z hlavní činnosti, tedy péče o bydlení a kanceláře diplomatů, šlo pouhých 75 tisíc. Nabízí se tak otázka, jestli diplomaté vůbec nějaký státem garantovaný servis poskytovaný s tak vysokou režií potřebují a zda Diplomatický servis nakonec jen zbytečně nedubluje roli správy majetku, která funguje přímo pod MZV a obejde se bez vlastních kanceláří a makléřů.

V ideálním případě by se Černínský palác bez vlastních realitních služeb skutečně obešel. Odmyslíme-li si fakt, že nájemci i kupci mohou mít větší právní jistotu, protože uzavírají kontrakt se státem, není na činnosti Diplomatického servisu nakonec nic tak významného.

Jenže poté, co současný ministr zahraničí v demisi Jan Kohout kvůli slabému mandátu odložil prodej Lobkovického paláce i privatizaci zámku Štiřín, obřího majetku spravovaného MZV jen tak neubude. A udržovat pro něj samostatnou organizaci, která má vlastní IČO a kulaté razítko, nemusí být tak nevýhodné. I za cenu toho, že v porovnání s komerčními realitními kancelářemi je DS velmi nevýkonný. „Všichni ministři zahraničí včetně mě počítali s tím, že se Diplomatický servis brzy zruší, protože již nebude mít co na práci. Jenže se ukazuje, že dokud bude mít ministerstvo zahraničí v Česku majetek, který prodává a pronajímá, pak o něj nějaká organizace s právní subjektivitou musí pečovat,“ míní někdejší šéfdiplomat Cyril Svoboda.

O autorovi| Blahoslav Hruška, hruskab@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

Hry pro příležitostné hráče