Afrika přesycená Gatesem

25. listopadu 2013, 00:00 - Tomáš Nídr
25. listopadu 2013, 00:00

Zakladatel Microsoftu se dal na dobročinnost. Afričané však zelené revoluci založené na geneticky modifikovaných plodinách nevěří

Bill Gates rozpoutal v 90. letech globální revoluci, když se v domácnostech po celé planetě masově prosadily počítače s operačním systémem Windows. Udělalo to z něj svého času nejbohatšího pozemšťana.

Nyní 58letý filantrop však nelení a pokouší se spustit další revoluci - tentokrát zelenou a v Africe.

Gates financuje pozvednutí zemědělství na nejchudším kontinentu, aby dokázal vlastními silami uživit své rychle se rozrůstající obyvatelstvo.

Jenže stejně jako v 90. letech, kdy na Gatese pršela kritika kvůli tomu, že jeho Microsoft monopolizoval trh s informačními technologiemi, tak i nyní mu mnozí spílají za jeho agronomické aktivity, kvůli kterým společně s Rockefellerovou nadací založil Alianci pro zelenou revoluci v Africe (AGRA). Podle kritiků světadílu přinášejí více škody než užitku.

Zprivatizovaná solidarita „Gates má zřejmě dobré úmysly. Ale když tvrdí, že chce zlepšit život rolníků, měl by se s nimi pobavit o tom, co opravdu chtějí. Jenže jeho zelená revoluce je řízena shora jen ve spolupráci s politiky. S lidmi, pro které je primárně určena, se nikdo neobtěžuje mluvit,“ říká Marine Lefebrveová z neziskové organizace SOS Faim (francouzsky SOS Hlad), která miliardáře osočuje, že si privatizoval solidaritu.

Na to, co mu konkrétně vyčítá, se pojďme podívat do 15milionové republiky Burkina Faso, která leží v západní Africe ve vyprahlém pásmu zvaném Sahel. Na 85 procent tamní populace se živí zemědělstvím. Naprostá většina tamních rolníků samozřejmě vůbec netuší, že nějaký Bill Gates existuje, a už vůbec neslyšeli o tom, že v roce 2006 založil jakousi AGRA. Přesto je to pro ně klíčová věc.

Dlouholetý burkinafaský diktátor Blaise Compaoré je totiž nadšeným příznivcem idejí agroexpertů, které kolem sebe počítačový guru shromáždil. Ta nejdůležitější spočívá v tom, že Afrika - jež zůstala jako jediný světadíl především kvůli svým neschopným vládám nedotčena zelenou revolucí, která znásobila sklizně v Asii či Latinské Americe - pro lepší úrodu potřebuje lepší semena. A to semena speciálně vyšlechtěná, nebo rovnou geneticky modifikovaná. A pak vše hnojit, hnojit a zase hnojit pomocí chemických přípravků. Mluvčí Národní federace zemědělských organizací Sanou Issouf je padesátník v tradičním splývavém oděvu. „Problém je, že tato politika nás činí závislými na dodavatelích semen. Každý rok si musíme koupit nová,“ vysvětluje s upřeným pohledem během setkání v metropoli Ouagadougou. Zatímco dříve si osivo na novou sezonu dal každý farmář stranou, aniž by za něj musel platit, u rostlin, které vyklíčily z hybridů, to udělat nemůže, protože druhá a další generace výrazně ztrácí na plodnosti.

Nejlepší v A frice „Ano, naše semena jsou třikrát dražší než obyčejná a je nutné si je každý rok kupovat, ale při ideální souhře všech okolností mohou dát až desetinásobný výnos. V průměru se díky nim sklidí třikrát více, než bylo dříve obvyklé,“ brání se Idrissa Sawadogo, ředitel firmy Nafaso, která se specializuje na produkci osiva. Ve své kanceláři ve městě Bobo Dioulasso objasňuje, že hybridy je třeba více hnojit, ale že to pro venkovany neznamená až tak velké náklady navíc, protože hnojiva vláda dotuje.

Na poličce u vchodu má vystavená zrnka rýže a kukuřice, na která se dosud jeho šlechtitelé soustředili, ale nyní plánuje upřít pozornost na čirok a proso. Tyto dvě obilniny jsou na těžké klimatické podmínky Sahelu, které se stávají ještě extrémnější v důsledku globálního oteplování, aklimatizovány nejlépe.

Sawadogo má za zády fotografie, na kterých si podává ruku s americkým prezidentem Barackem Obamou nebo bývalým tajemníkem OSN a dnešním prezidentem AGRA Kofim Annanem. Padesátník v saku s rozhalenou košilí oceňuje Gatese, od jehož organizace dostal peníze na rozjezd podnikání v roce 2008. „Dnes u nás nakupuje na 500 velkoobchodníků, kteří jeho zboží rozvážejí za milionem pěstitelů po celém regionu. A porosteme dál, všechno, co vyděláváme, vrážíme do dalšího rozvoje,“ říká hrdě. A jakoby mimoděk se pochlubí, že AGRA vyhlásila jeho firmu za nejlepšího producenta semen ve dvacítce afrických zemí, v nichž aliance působí.

Gates z burkinafaské vesnice „Pro drobné rolníky nejsou hybridy výhodné, protože potřebují i přes státní dotace velké investice do hnojiv a zvýšenou péči, kterou ne všichni zvládnou. Takže ač mají vylepšené osivo, sklidí méně. Vyplatí se to spíš na velkých plochách,“ komentuje 37letý Siriki Ouattara plán AGRA do roku 2020 zdvojnásobit příjmy 20 milionů Afričanů hospodařících na rodinných farmách.

Sám Ouattara by přitom mohl sloužit jako ukázka blahodárného působení AGRA. Ve své vesnici Dapala je takovým lokálním Billem Gatesem - jedincem, který na rozdíl od ostatních využil možností, které se nabízely všem, a zbohatl. Jen se na rozdíl od IT mága držel místo klávesnice motyky, kterou postupem času vyměnil za volant traktoru. Jako by potvrzoval filantropovu myšlenku z jeho článku pro časopis The Economist, kde zakladatel Microsoftu napsal: „Věřím, že právě zemědělství nabízí v Africe největší příležitosti.“

Ouattara, který hrdě předvádí novou dodávku značky Mitsubishi, měl před deseti lety dva hektary půdy, což v obrovských rozlohách řídce osídleného státu rozhodně neznamenalo status velkostatkáře. Dnes už pěstuje rýži, kukuřici, banány, obilniny a fazole na sto hektarech. Svůj rychlý vzestup zdůvodňuje tvrdou prací, nadšením pro zemědělství a otevřeností novým nápadům.

Usměvavý muž z burkinafaského Zapadákova, který co chvíli pomocí svého chytrého mobilu vyřizuje bezvadnou francouzštinou svoje obchodní záležitosti, zdůrazňuje, že pro zlepšení života rolníků je hlavně důležité pořádně je vzdělat. A také jim do detailu a opakovaně objasnit, jak hybridní semena obhospodařovat, aby to pro ně mělo pozitivní přínos.

Ouattarův individuální úspěch totiž nemá valný dopad na zlepšení života jeho sousedů. Na svých polnostech zaměstnává jen 24 lidí. Více pracovníků nabírá jen nárazově pro sezonní práce. Potvrzuje, že urychlené zavedení amerického modelu moderního zemědělství s velkými farmami a výrazně vyššími sklizněmi, ke kterému hybridy Burkina Faso tlačí, by pro zemi znamenalo sociální tragédii. V Africe prostě nejsou jiné možnosti zaměstnání, které by venkovanům bez pozemků umožnily živobytí. Ostatně už dnes platí, že hlad ve světě nepramení z nedostatku potravin, nýbrž z jejich nedokonalé distribuce, kdy chudí nemají, zač si je koupit.

Život v GMO bavlnce Že výkonnější agroprodukce neznamená automaticky lepší život pro samotné rolníky, dokládá návštěva zemědělských oblastí neAfrika daleko města Houndé. Na sousedních polích tu vedle sebe roste geneticky modifikovaná (GMO) a obyčejná bavlna. Doh Yezouma, který je mluvčím skupinky nazlobených pěstitelů, bere do ruky dvě puklé tobolky. Z obou se dere na první pohled stejná „vata“. Zemědělec předvádí, že mezi chuchvalci vláken se skrývají kulovitá jadérka velikosti pepře. „Geneticky modifikovaná bavlna, jejíž pěstování nás vyjde o třetinu dráž než normální, má sice více lehkých vláken, ale výrazně lehčí jsou i zrníčka. To je pro nás nevýhodné, protože my prodáváme na váhu, a výkupní cenu stát navíc stále snižuje,“ zlobí se Yezouma.

Je to paradoxní situace: z globálního hlediska bude mít lidstvo více bavlny, ale její producenti na tom prodělají, ač jim erár prostřednictvím monopolní firmy Sofitex při zavádění geneticky modifikovaných hybridů sliboval samá pozitiva. Dokonce aby nedůvěřivé vesničany k jejímu pěstování nalákal, poskytoval zpočátku pěstitelům GMO bavlny hnojiva úplně zdarma.

Právě u geneticky modifikovaných plodin, které se vůbec poprvé začaly komerčně pěstovat v roce 1996 a které na černém kontinentě často (nejspíše kvůli špatnému dodržování pěstitelských instrukcí) zklamou při sklizni, vyvstává nad Gatesovým působením nejvíce otazníků. Nechme stranou etické pochyby, které míchání genů považují za nebezpečné frankensteinovské pokusy, a soustřeďme se jen na ekonomické dopady v Africe, kam AGRA genetické křížence mohutně tlačí.

Jenže světadíl váhá. Kromě onoho vědecky nepodloženého strachu je za tím obava, že Evropa, která představuje nejdůležitější exportní trh afrických zemědělců, nebude kvůli odporu běžných spotřebitelů kupovat GMO obilí či ovoce.

Burkina Faso je jedním z prvních států, který se geneticky modifikovaným rostlinám otevřel. A zatím pouze opatrně a jen pro bavlnu, na kterou Evropané nejsou tak citliví, protože ji nepožívají. Je vyvinuta tak, že v sobě obsahuje bakterii Bacillus thuringiensis, která likviduje škodlivý hmyz. Jenže ji v laboratoři nakřížila firma Monsanto, která má mezi neziskovými organizacemi zabývajícími se problematikou hladu a zlepšení produkce potravin reputaci ústředního padoucha. Tu si podnik ostatně zajistil už v době vietnamského konfliktu, kdy byl hlavním producentem ničivého defoliantu Agent Orange, kvůli jehož masovému použití americkou armádou se v jihovýchodní Asii dodnes rodí postižené děti.

Podezřelé akcie Teď Monsanto mnohým vadí proto, že díky GMO vydělává na rolnících rozvojových států. Ti si musejí semena každoročně kupovat, protože druhá generace osiva je neplodná. Navíc je třeba od té samé firmy získat nejen hnojiva, ale především postřiky. Plodiny jsou totiž vyšlechtěny tak, aby odolávaly především herbicidům a pesticidům značky Monsanto, která dnes trhu s GMO rostlinami dominuje.

A co s tím má společného Gates? To, že je držitelem půl milionu akcií firmy Monsanto v hodnotě asi 23 milionů dolarů. Jeho kritici proto tvrdí, že americký filantrop chce pod záminkou udržitelného rozvoje prostřednictvím AGRA a svých dobročinných aktivit dotlačit Afriku k tomu, aby se plně otevřela geneticky modifikovaným plodinám. Pak by kupovala GMO osivo u firmy Monsanto a s nimi i všechny její další chemické produkty, bez kterých by se nic neurodilo.

Dnes Afrika využije pouhé procento globální spotřeby chemických hnojiv, takže prostor pro růst prodeje je tu obrovský. A na něm by se mohl díky svým akciím přiživit i nejbohatší muž planety…

Pro Liz Wilsonovou to zní jako konspirační teorie. Expertka, která na Královské univerzitě v Londýně vede projekt Zemědělství pro vzestup, zakladatele Microsoftu obhajuje.

„Vždycky věřil, že nové technologie mají schopnost měnit svět. Svým podílem v Monsantu jen chce pomoci jejich rozvoji. Jde to v logice jeho životní dráhy,“ uvedla v rozhovoru. Pro pořádek ovšem nutno dodat, že její projekt financuje Gatesova nadace.

Organizace SOS Faim, která patří k hlavním kritikům AGRA, vidí řešení problémů nízkých sklizní v Africe v agroekologii. Tedy obhospodařování půdy, které je šetrné k životnímu prostředí a které nepoužívá chemické postřiky ani hnojiva. Úrodu zvyšuje pomocí návratu k tradičním fintám z oblasti Sahelu, které jeho obyvatelé kvůli moderním pesticidům zapomněli, a také k využívání humusu, který představuje v tomto koutě Afriky málo známý pojem. Obyčejně jsou výnosy na poloviční až třetinové úrovni při srovnání s jinými oblastmi, takže i agroekologie je může rychle pozvednout.

Dokazují to i políčka, na kterých se podle výše popsaných metod pracuje. Agroekologicky vypěstovaný čirok přesahuje obilniny stejného druhu na sousedním pozemku o metr.

Podle SOS Faim by díky tomuto receptu afričtí venkované mohli nasytit populační explozi, která má právě u nich své epicentrum.

Co by ani Gates nedokázal „Je rozhodně přínosem,“ chválí agroekologii Wilsonová. „Ale sama africké zemědělství nezachrání a planetu nenasytí. To samé ovšem platí o geneticky modifikovaných plodinách.

Při prosazování druhé zelené revoluce neexistuje jedna zázračná kulka, musíme jich na terč poslat rovnou celou spršku, abychom nakrmili lidstvo, které bude mít v roce 2050 o nejméně dvě miliardy osob více, a přitom zeměkouli nezničili,“ dodává smířlivě.

A co jsou ty správné střely podle afrických farmářů? Výše citovaný mluvčí Národní federace zemědělských organizací Sanou Issouf má jasno: „Zaprvé by se měly pro rolníky snížit úroky, když si chtějí půjčit na rozvoj podnikání.

Zadruhé bychom od vlády chtěli dotace na modernizaci našich nástrojů. Ale hlavně bychom potřebovali zajistit, aby ceny dovážených potravin nebyly nižší než naše domácí produkce.“

V Burkina Fasu si skutečně lze koupit evropské kuře za méně franků než domácí, levně si lze pořídit i pytlík rýže z Thajska. Hlavní rybou na trhu je kapr z Číny. Ve Spojených státech, v Evropě i v mnoha státech Asie jsou farmy štědře dotovány z erárního rozpočtu a takové síle nemůže chudý africký vesničan konkurovat. Jenže na odstranění zemědělských dotací v rozvinutém světě nestačí ani Bill Gates.

„Problém je, že nás to činí závislými na dodavatelích semen. Každý rok si musíme koupit nová,“ říká mluvčí Národní federace zemědělských organizací Sanou Issouf z Burkina Fasa. Zavedení amerického modelu moderního zemědělství s velkými farmami a výrazně vyššími sklizněmi, ke kterému GMO hybridy Burkina Faso tlačí, by pro zemi znamenalo sociální tragédii. „Pro drobné rolníky nejsou hybridy výhodné, protože potřebují i přes státní dotace velké investice do hnojiv a zvýšenou péči, kterou ne všichni zvládnou,“ říká farmář Siriki Ouattara z Burkina Fasa.

O autorovi| Tomáš Nídr * spolupracovník redakce Cestu do Burkina Fasa podpořila nezisková organizace Glopolis.

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče