7:0 pro Orbána

31. března 2014, 00:00 - Daniel Deyl
31. března 2014, 00:00

Jak vyhrát s převahou volby, i když vás polovina voličů nenávidí? Maďarský premiér Viktor Orbán ví, jak na to

Bum! Bum! Rána za ranou bušila do kovadliny; každá z nich by zabila koně. Kladivo se zdvíhalo a dopadalo pravidelně a rychle, jako když jede vlak. Kovář Józsa, drobný, podsaditý čtyřicátník, měl při tom v ústech nezapálenou cigaretu a tvářil se jakoby nic. Levačkou otáčel železnou tyčí, jejíž konec spočíval na kovadlině a s každým úderem kladiva měnil tvar, až z něj byla dokonalá špice. Józsa se zeširoka usmál, což ukázalo, že náladu má lepší než chrup – a rudě žhnoucí špicí si cigaretu zapálil. Když si představíte, že místo kladiva má v jedné ruce dvoutřetinovou parlamentní většinu a v druhé namísto železné tyče deset milionů lidí, získáte velmi slušnou představu o tom, jak vypadá maďarská politika.

Ono kladivo drží pevně v rukou premiér Viktor Orbán a jeho strana Fidesz. Týden před parlamentními volbami (konají se tuto neděli) měl velkou šanci obsadit dvě třetiny parlamentu, a udržet si tak ústavní většinu znovu, ačkoli Maďarům se dvakrát dobře nevede. Za poslední čtyři roky odešlo ze země přibližně půl milionu obyvatel, podobně jako po roce 1956, kdy dal Nikita Chruščov zmasakrovat budapešťský pokus o únik ze sovětského bloku. Odkud tedy bere premiér takovou podporu?

1. Konzervativní elektorát „Maďarsko má konzervativnější voliče než jiné evropské země, ne politicky, ale osobně. Jednou Orbána přijali, a kdyby teď řekl, že černá je bílá, půjdou za ním stejně,“ řekl týdeníku Euro slovenský novinář maďarské národnosti, jenž píše z Budapešti pro maďarsky psané slovenské noviny a přál si z obav o kariéru být jmenován pouze jako Tibor. V posledních volbách dalo Orbánovi hlas 2,7 milionu Maďarů, letos to patrně nebude o moc méně.

To je však jen částečné vysvětlení Orbánova vítězného tažení. Levicová postkomunistická strana MSZP byla u moci osm let, než ji voliči před čtyřmi lety z vlády vyhnali. Příznivci Fideszu to vidí jednodušeji: na rozdíl od levice je Orbán nezklamal.

2. Vina předchozích vlád „Minulá vláda zkazila, na co sáhla, a Orbán to jen napravuje,“ je přesvědčen Jan Mainka, vydavatel německého měsíčníku Budapester Zeitung a anglického týdeníku Budapest Times. Podle něho opozice a zejména Evropská unie zveličují nedostatky nových zákonů, kvůli nimž se Orbán s Bruselem v posledních letech několikrát ostře střetl. Přílišná míra kontroly médií ze strany vlády a neúcta k nezávislosti ústavního soudu či centrální banky patřily k hlavním výtkám, jež na adresu Budapešti ze strany Evropské unie zazněly.

Například skutečnost, že radu pro dohled nad médii obsadili do jednoho lidé z Fideszu, Mainka jako problém nevidí; prostě to podle něho kopíruje výsledek voleb. „Kritika mediálního zákona je nesmyslná. Mám tady více svobody než v Německu,“ řekl týdeníku Euro. 3. Vlastenecká nota Orbán zaznamenal úspěch s programem „národní revoluce“, jenž mu umožňuje obracet kritiku z EU ve vlastní prospěch. Povedlo se mu přesvědčit veřejnost, že jeho kritici „chtějí zničit nejen Orbána, nýbrž i všechno maďarské. Chtějí pád demokracie coby vlády většiny, pád vlády vůle maďarského lidu. Nemáme jinou šanci než bojovat za vlastní nezávislost, za svoji vlast“, napsal koncem loňského roku přední deník Magyar Hírlap.

Národovecká nota zní v maďarské politice stále silněji. Nejhlasitěji je slyšet opoziční strana Jobbik. S tou se však kvůli otevřenému antisemitismu nebaví ani západoevropští krajně pravicoví politici, jako jsou Holanďan Geert Wilders, Francouzka Marine Le Penová nebo Nick Griffin, dnes již bývalý šéf British National Party.

Ale ani vláda nezůstává stranou. Chce například znárodnit značnou část energetiky, včetně místní pobočky německého koncernu E. ON. Ten se na maďarský trh dostal koupí části plynařského byznysu největší maďarské energetické firmy MOL za 2,2 miliardy eur. To bylo v roce 2005, za vlády vedené socialisty. Dnes Orbán vyhlašuje, že napraví „rozprodávání země“; podle deníku Népszava by mu už jen to stačilo k volebnímu vítězství.

„Nacionalismus je znát i mimo velkou politiku,“ řekl týdeníku Euro anglický expat Howard Cohen. Živí se organizováním hospodské zábavy pro anglicky mluvící kosmopolitní budapešťskou scénu, v poslední době sleduje nepříznivý trend: anglofonním podnikům nepřejí úřady. Oblíbené a prosperující Merlinovo divadlo v samém centru Budapešti muselo zavřít, protože nedostalo licenci.

Podobně se vedlo irské pivnici Beckett’s, která fungovala v centru přes 20 let, a nejméně dvěma dalším klubům, v nichž Cohen také působil. „Je to politický trend vytěsňování cizích vlivů,“ tvrdí.

4. Ekonomický populismus Kromě toho boduje Orbán u voličů líbivými hospodářskými kroky. Jeho vláda zavedla nejvyšší sektorové daně na světě v bankovnictví a jen o málo nižší v maloobchodě. A který premiér by nebyl populární, když během předvolební kampaně nařídí zlevnit energie o deset procent?

„Snížení cen je jednoznačně populistický tah, který nemůže fungovat dlouhodobě,“ protestuje ekonomka Bernadette Szélová, poslankyně za ekologicko-liberálně orientovanou stranu LMP. Nejspíš má pravdu; ale její strana měla týden před volbami 4,5 procenta voličské podpory, méně než desetinu toho, co Fidesz.

5. Rozložená opozice To přivádí řeč na další důvod očekávaného Orbánova volebního úspěchu – naprostou nemohoucnost opozice. Proti mašině jménem Fidesz stojí dvě, pět, šest nebo osm uskupení nalevo od středu, podle toho, jak je počítáte (viz tabulka). Největší naděje vkládá opozice do koalice jménem Összefogás, Jednota.

Sdružuje postkomunistické socialisty (MSZP); Demokratickou alianci, již vede odpadlík od socialistů, expremiér Ferenc Gyurcsány; pár měsíců starou a úměrně tomu bezvýznamnou Liberální stranu; a dvojjediné hnutí Együett (Společně) 2014 jiného expremiéra Gordona Bajnaie (jež se samo skládá ze tří subjektů) se stranou Dialog pro Maďarsko, frakcí již zmiňovaných ekologů LMP. Druhá frakce posledně zmiňované strany (ta, za niž mluví ekonomka Szélová) nechtěla jít do koalice s postkomunisty a zůstala mimo Jednotu.

Nikdo se v tom pochopitelně nevyzná – a Maďaři se v tom ani moc vyznat nechtějí.

Koalice má celkovou podporu 28 procent voličů, kdežto součet podpory jejích jednotlivých členů by činil 34 procent.

K dovršení všeho se ještě koalice musela měsíc před volbami přejmenovat. Název Összefogás totiž původně patřil pidistraničce, jež s koalicí jinak nemá nic společného a kvůli názvu ji zažalovala – a uspěla. Opoziční špičky tedy jdou do voleb se zbrusu novým názvem Kormányváltás (Změna vlády). Harakiri by možná bylo výstižnější pojmenování. Patrně nejvěrohodnější opoziční stranou tak jsou s 16 procenty podpory nacionalisté z Jobbiku.

6. Výhodný volební zákon K tomu je třeba přičíst důkladné překreslení hranic volebních okrsků tak, aby na zvolení jednoho poslance opozice bylo zapotřebí více hlasů než na zvolení poslance vládního. Jedním z těch, kteří na to patrně doplatí, je 38letý sociolog, jinak poslanec a kandidát za Dialog pro Maďarsko Gergely Karácsony.

V teplém březnovém podvečeru, měsíc před volbami, stál u volebního stánku v budapešťské čtvrti Zugló, ještě v minulých volbách bezpečně levicové. V letošní kampani však je jeho konkurent z Fideszu podstatně silnější, protože do jeho okrsku přibylo široké chudší okolí. Karácsony debatoval se zhruba desítkou důchodců. „Jak se to dá změnit?“ pokrčil rameny na logickou otázku. „Musíme změnit volební zákon, ale k tomu musíme vyhrát volby.“ Tak vypadá Hlava XXII v praxi.

7. Spojenec kmotrů Ani populismus a účelové změny zákonů však nevysvětlují 51 procent voličské podpory, jíž se Fidesz těší. Kamínek do skládačky nabízí politolog Zoltán Lakner, profesor z Univerzity Eötvöse Loránda. „Maďarsko je demokratickou zemí, protože pravidelně pořádáme svobodné volby. I ty letošní budou svobodné, ale ne férové. Ve skutečnosti zde panuje klanová struktura,“ řekl týdeníku Euro Lakner.

Orbán toho dokáže využívat ve svůj prospěch.

Co to znamená? Důležitá je podle Laknera centralizace ekonomiky. Na první pohled to vypadá, že se vláda snaží prosazovat regulaci z různých důvodů, třeba v souladu s nařízeními Evropské unie. Ve skutečnosti jde o kšeft, jímž Orbán krmí spřátelené podnikatelské rodiny.

Jako příklad Lakner uvádí omezení prodeje tabákových výrobků. Maďarská vláda v souglobal ladu s evropským trendem omezuje kouření. Jde dokonce dál než většina zemí EU, cigarety lze koupit pouze ve specializovaných obchodech, které zase pro změnu nesmějí prodávat téměř nic jiného. Všechny provozuje jediná firma Continental, jež patří vlivnému podnikateli Jánosi Sánthovi, dlouholetému sponzorovi Fideszu.

Tak to chodí v regulovaných odvětvích, jichž neustále přibývá, jako například v případě hazardu nebo pronájmu zemědělských pozemků. Toto opatření vláda oficiálně zavedla na podporu malých rolníků, ve skutečnosti si však většinu pozemků rozdělili podnikatel Zsolt Nyerges a rodina Mészárosova. To jsou lokální bossové – v mnoha oblastech, zejména mimo Budapešť, nejsou voliči ani tolik loajální k Orbánovi, jako právě k nim, je přesvědčen politolog. V tom mají větší vliv než jejich česká obdoba, partajní „kmotři“, kteří jsou Čechům obvykle ukradení.

Někdy jde politický a ekonomický zájem společný, jako v předvolební kampani. Vláda nejprve zakázala komerčním televizím prodávat politickým stranám spoty (a veřejnoprávní televizi vymezila na kampaň relativně málo času). Co zbývá? Inu, billboardy – a ty všechny vlastní firma Közgép jednoho z nejbohatších Maďarů a někdejšího funkcionáře Fideszu Lájose Simicsky. (Aby toho nebylo málo, drtivou většinu jich skoupil Fidesz těsně předtím, než vláda další reklamu zakázala.) Orbánovi lidé to pochopitelně vidí jinak.

Csaba Gáspár, starosta města Piliscsába, jenž reportérům týdeníku Euro představil kováře Józsu z úvodu textu, má jasno. Všichni starostové dostávají na rozvoj svých obcí stejně, ať jsou z kterékoli strany, prohlásil, hrdě ukazuje nové fotbalové hřiště s umělou trávou vybudované z vládních dotací. „Nemyslím si, že vláda dělí lidi na Fidesz a ne-Fidesz. Alespoň já je dělím jinak: na normální lidi a blbce,“ řekl Gáspár.

V dnešním Maďarsku se rozhodně vyplatí blbcem nebýt. Přinejmenším tedy v očích Viktora Orbána a jeho věrných, kteří nejspíš budou další čtyři roky držet vládu v ruce stejně pevně jako piliscsábský kovář špičatou železnou tyč.

Orbán se může těšit

Odhad předvolební podpory jednotlivých stran a hnutí (v %)

Fidesz / lidovci 51

Jednota (Összefogás), dnes Změna

vlády (Kormányváltás) 28

MSZP (sociální demokraté) 20

Jobbik (nacionalisté) 16

Maďarsko Společně 2014 (E14-/ PM) Dialog pro 7

Demokratická aliance (DK) 6

LMP (ekologicko-liberální) 4,5

MLP (liberálové) 1

Zdroj: Századvég, Ipsos, Tárki

Orbán zaznamenal úspěch s programem „národní revoluce“, jenž mu umožňuje obracet kritiku z EU ve vlastní prospěch.

Co zvyšuje Orbánovy šance • nerozhodnost roztříštěné opozice • překreslení hranic volebních okrsků tak, aby ke zvolení jednoho politika ze strany Fidesz bylo zapotřebí průměrně o osm procent hlasů méně než u politika opozičního • změna systému přepočítávání hlasů na mandáty ve prospěch velkých stran • mediální manipulace (zákaz placené televizní reklamy, omezení billboardů) • populární (populistické?) kroky, například direktivní snížení cen energií koncovým uživatelům

STARONOVÍ VLÁDCI Současný zákonodárný sbor má 386 poslanců, po změně volebního zákona však bude mít příští parlament jen 199 křesel. Většinu jich ovšem podle odhadů opět obsadí koalice Fideszu a lidovců.

Graf

Současný parlament Počty mandátů jednotlivých stran a uskupení

Fidesz 226

Lidovci (KDNP) 37

Socialisté (MSZP) 48

Jobbik 43

Politika může být jiná (LMP) 7

Nezařazení 25 Středolevá opozice je rozložená, takže patrně nejvěrohodnější opoziční silou jsou s 16 procenty podpory nacionalisté z Jobbiku. Černobílý svět Viktora Orbána

Problém s maďarským premiérem je buď v tom, že oportunisticky řekne cokoli, co mu pomůže k moci; nebo v tom, že naopak věří všemu, co říká. Ani ten nejzarytější politický odpůrce neupírá Viktoru Orbánovi dvě vlastnosti: vysokou inteligenci a maximální cílevědomost. Nenechával o nich nikoho na pochybách ani těsně před rokem 1989, kdy se během studií na oxfordské Pembroke College v Británii coby spoluzakladatel Fideszu (tehdy ještě pouhého mládežnického hnutí) učil politice na sjezdech Liberální internacionály – a zároveň se holedbal obdivem k Margaret Thatcherové. Většina Maďarů se o něm poprvé doslechla v červnu roku 1989, kdy na pohřbu expremiéra Imreho Nagye (Sověti jej popravili v roce 1958) veřejně vyzval sovětské vojáky k odchodu a vládu k uspořádání svobodných voleb. Tehdy osvědčil smysl pro riziko a konfrontaci – a všechno mu to později v politice dobře posloužilo. den, nebo noc Zároveň se již tehdy začal formovat další rys jeho povahy, zřejmý z jeho veřejného vystupování. Jeho kolega z Liberální internacionály, Angličan Howard Cohen, jenž dnes žije v Budapešti a už se s Orbánem nestýká, jej pro týdeníl Euro popsal takto: „Existuje pro něho jenom černá a bílá, den, nebo noc, nic mezi tím. Buď jste s ním, nebo proti němu.“ Takového jej Maďaři už poznávají. Jestliže do parlamentních voleb v letech 1990 a 1994 šel jako elegantní liberál západního střihu (a neuspěl – jeho Fidesz podpořilo osm, respektive sedm procent voličů), v roce 1998 už rozjel naplno katastrofickou rétoriku, jíž nešetří ani dnes. Nebudete-li volit Fidesz, uvrhnete Maďarsko do zkázy a stanete se prakticky podílníky na vlastizradě, zněl zhruba jeho vzkaz voličům. Risk mu vyšel. Ještě jiná Orbánova vlastnost vyšla najevo letos v únoru poté, co zemřel slavný filmový režisér Miklós Jancsó. Světové noviny v čele s New York Times otiskly nekrolog hned na druhý den. Orbánova vláda, jindy oslavující vše maďarské, byla nápadně zticha. Až po týdnu oznámil jakýsi ministerský náměstek, že Jancsó bude mít státní pohřeb. Důvod? Jancsó Orbána z duše nesnášel. V roce 2002 mu napsal otevřený dopis, v němž sepsul právě jeho manichejskou předvolební rétoriku. Orbán mu to do smrti neodpustil.

Z liberála národovcem Jak se postupem doby měnila forma jeho politiky, měnil se i její obsah. Někdejší prominentní člen Liberální internacionály vede jednu z nejkonzervativnějších vlád dnešní Evropy s nepřehlédnutelnými nacionalistickými tóny. Muž, který se před 20 lety hnal na Západ a brojil proti sovětským vojákům, dnes chválí Vladimira Putina a s Evropskou unií je na kordy. Jeho odpůrci v tom vidí pouhý kalkul politika, který dobře ví, odkud vítr vane, a dokáže se podle toho zařídit. Politolog Zoltán Lakner však má jiné vysvětlení. „Orbán pochopil, že Maďaři chtějí, aby jejich vůdce měl jistou svatozář, aby uměl chodit po vodě,“ řekl týdeníku Euro, „ale je pravděpodobnější, že – podobně jako mnoho výborných herců – dokáže Orbán sám sebe vždycky přesvědčit o vlastní pravdě, byť by to znamenalo obrat o 180 stupňů.“ Není divu, že je takový muž nebezpečným protivníkem. (dan)

O autorovi| Daniel Deyl, deyl@mf.cz

Mohlo by vás zajímat

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

  • Jaroslav Žlábek: Na jedno nabití ujedeme 1000 kilometrů

  • Daniel Stein Kubín: Slova jsou jen slova, surf a poušť…

Hry pro příležitostné hráče