10 nejvlivnějších Čechů v Evropě

19. května 2014, 00:00 - Michal Půr Ondřej Houska
19. května 2014, 00:00

Týdeník Euro sestavil žebříček Čechů, kteří mají největší vliv na chod unijních institucí. Jak oni vidí členství ČR v EU?

Když sestavujete žebříček vlivných Čechů ve strukturách Evropské unie, hned vás napadne, jak málo jich je na těch skutečně vlivných pozicích. Odmyslete si eurokomisaře, soudce evropských soudů a českého velvyslance při EU, to jsou místa, která Česká republika obsadit musí, má na ně právo. Kromě těchto postů je na „top“ místech pouze minimum Čechů. Příklad: Česko nemá (a nikdy nemělo) jediného generálního ředitele v Evropské komisi. Poláci mají dva, Slováci jednoho. Česko prostě v rámci EU není vlivnou zemí, a to hlavně vlastní vinou. Jak řekl týdeníku Euro jeden z Čechů, které najdete v níže publikovaném žebříčku, „Češi usilující o pozice v EU mají jen slabou podporu, politicky jsou prezentováni jako spíše protivníci ČR než její zástupci, v horším případě jsou dokonce považováni za zrádce nebo prospěcháře, kterým jde jen o vysoký plat, nebo kteří dokonce chtějí své vlasti škodit“. I přesto jsou slova Václava Klause o tom, že Česko nemá v EU žádný vliv, nesmyslem. Faktem ovšem je, že by náš vliv mohl být větší. České elity stále řeší, jestli je EU pro Česko dobrá, nebo špatná. Skutečná otázka stojí přitom úplně jinak: Co je naším zájmem v rámci EU a jak ho co nejlépe prosazovat?

Štefan Füle eurokomisař pro rozšíření a evropskou politiku sousedství (2010 až 2014) Füle své portfolio řídí tak, jak se od eurokomisaře očekává: tedy v celoevropském, nikoli úzce českém zájmu. Tím mimo jiné prokázal, že zástupci české diplomacie mohou bez problémů aspirovat také na vysoké unijní diplomatické pozice. Na rozdíl od svého předchůdce Vladimíra Špidly pochopil, že – ať už říkají evropské smlouvy cokoli – i eurokomisař je určitým reprezentantem a zdrojem informací pro svou vlastní zemi v Bruselu.

Z jednání o Ukrajině Füleho zpočátku vytlačovala unijní ministryně zahraničí Catherine Ashtonová. Později, když se situace začala zhoršovat, Ashtonová vycouvala a Füle převzal větší roli. Evropská jednání s tehdejším prezidentem Janukovyčem skončila krachem, jenže ve hře byly tehdy mocnější osobnosti než eurokomisař pro rozšíření. Celkově si Füle za své vystupování vzhledem ke kandidátským zemím EU získal respekt. Zůstává otázkou, do jaké míry má vliv v rámci kolegia, tedy sboru evropských komisařů. Přesto mu v žebříčku nejvlivnějších Čechů v EU musí patřit první příčka.

A co Česku přineslo deset let v Unii podle Štefana Füleho?

Pokud bych měl odpovědět jednou větou, tak deset let v EU přineslo České republice posílení: posílení jejího politického postavení na mezinárodní scéně, posílení ekonomiky a posílení vztahů se sousedními a ostatními evropskými zeměmi.

Vezmu-li to postupně, vstupem do EU jsme se stali: • plnohodnotným členem nejelitnějšího politického uskupení, které zaručuje mír, stabilitu a prosperitu; • součástí největšího společného trhu na světě; • součástí největšího prostoru bez hranic, kde lidé mohou cestovat bez pasů a hraničních kontrol; • po vstupu ČR do EU se zvýšil příliv zahraničních investic; • zahraniční obchod se členskými zeměmi EU se jen pár roků po přistoupení (2008) v porovnání s rokem před vstupem (2003) téměř zdvojnásobil (z 89 miliard eur na 149 miliard

eur); • čeští zemědělci plně profitují z financování EU do zemědělství a rozvoje venkova. Od vstupu zaznamenali každý rok zisky, zatímco před vstupem to byly ztráty.

Takže v souhrnu, Česká republika vstupem do EU jednoznačně získala a dodnes získává – nejen z finančního a ekonomického hlediska, ale také politicky. A i když se nám ne všechny nové příležitosti podařilo zúročit, věřím, že dalších deset let bude v tomto ohledu určitě lepších.

Více k osobě Štefana Füleho na str. XVIII.

Marek Mora ředitel kanceláře generálního tajemníka Rady Evropské unie Muž se zkušenostmi z české státní správy i z Evropské komise patří k nejvýše postaveným úředníkům Rady, tedy instituce pracující pro členské státy EU. Mora je pravou rukou generálního tajemníka, kterým je Němec Uwe Corsepius, bývalý hlavní diplomat a poradce kancléřky Angely Merkelové pro Evropu. Už to dává Morovi značný vliv. Nyní například připravuje podklady a zázemí pro nového předsedu Evropské rady (tzv. evropského prezidenta), který na podzim nahradí toho současného, Belgičana Hermana Van Rompuye. Morovo slovo má vliv třeba v zákulisí při summitech evropských premiérů a prezidentů (tedy schůzkách Evropské rady). Jeho postavení může Česko využívat k prosazení svých priorit do závěrů těchto schůzek. Co Česku přineslo deset let v Unii podle Marka

Mory?

• EU je od svého vzniku symbolem svobody, bezpečí a hospodářské prosperity; tyto důležité hodnoty były v ČR po jejím vstupu do EU posíleny; ČR je jako člen EU stabilnějsí a silnější – jak hospodářsky, tak politicky.

• ČR jako člen EU se může výrazněji podílet na důležitých strategických rozhodnutích, jež mají globalní význam: ať už na poli zahraničněpolitickém, hospodářském, či v oblasti energetiky a boje s klimatickou změnou; ČR má také přístup k informacím, jež by jako izolovaný stát neměla.

• Výrazným příkladem těchto aktivit bylo předsednictví ČR v Radě v roce 2009: pro ČR – její ministři a premiér předsedali významným zasedáním, český premiér se v roli předsedy Evropské rady zúčastnil zasedání skupiny G20 – tato zkušenost byla historicky zcela jedinečná (vzhledem ke změnám, jež přinesla Lisabonská smlouva se už zřejmě nebude opakovat).

Martin Povejšil velvyslanec, stálý představitel ČR při EU Velvyslanci při EU, to je evropská diplomatická elita. Členské země posílají do Bruselu své nejlepší diplomaty, protože si uvědomují, pokud jsou při smyslech, že post velvyslance při EU je tím možná vůbec nejdůležitějším. Což pro menší země platí dvojnásob. Jsou to právě velvyslanci zasedající ve formaci zvané Coreper, kteří fakticky tvoří finální podobu legislativ nebo usnesení na úrovni EU a snaží se prosadit zájmy státu, který reprezentují. Ministři či premiéři už následně ve velké většině případů jen připojí formální souhlas. Povejšil je excelentním diplomatem. Jeho pozici ale logicky snižuje to, že zastupuje zemi, která v minulých letech vliv v rámci Unie spíše ztrácela.

Co Česku přineslo deset let v Unii podle Martina Povejšila?

• V nadsázce lze říci, že před deseti lety došlo heslo „Zpátky do Evropy“ z listopadu 1989 svého naplnění. Vstupem do Severoatlantické aliance v roce 1999 a do Evropské unie o pět let později se Česká republika stala plnoprávným členem euroatlantického společenství. Vrátila se tam, kam patřila po staletí, když pomineme období nesvobody strávené za železnou oponou. • Historickým obratem jsme změnili naši pozici i pohled. Namísto pozorování zvenku jsme nyní uvnitř euroatlantického dění včetně naší vlastní spoluodpovědnosti za jeho budoucnost.

• České republice tento „návrat do Evropy“ bezpochyby přinesl řadu pozitiv, od přílivu zahraničních investic, zlepšení právního prostředí až po nezanedbatelný příjem ze společných evropských prostředků. To, že se ne vždy podařilo prosadit všechny naše přání v poměru 1 : 1, není důvodem k trudnomyslnosti. Naopak při pohledu zpět je dobré si připomenout pozitivní bilanci.

• Uplynulých deset let ČR prokázala svou plnou emancipaci v rámci společenství svobodných a demokratických zemí, které tvoří dnešní Evropskou unii. Napomohlo tomu také české předsednictví v Radě EU v roce 2009, kde si ČR ověřila své schopnosti stát v čele Evropy. Tento administrativně náročný úkol, srovnatelný snad jen s přístupovým procesem, se podařilo úspěšně zvládnout. • Neměli bychom rovněž zapomínat na základy, na kterých EU stojí. K těm nepochybně patří čtyři základní svobody, tedy svoboda pohybu osob, zboží, kapitálu a služeb. Z českého pohledu, pohledu země uprostřed Evropy, jsou to základní principy, na kterých musíme stavět a které musíme hájit. • České členství v evropském klubu je bezesporu také o elementární odpovědnosti za dění na „starém kontinentu“ a je pozitivní zprávou, že se Česká republika na něm může aktivně podílet celou dekádu.

Více k osobě Martina Povejšila na str. XIX. Ladislav Miko zástupce generálního ředitele Evropské komise pro zdraví a spotřebitele Bývalý ministr životního prostředí v úřednické Fischerově vládě je nejvýše postaveným českým úředníkem v Evropské komisi (zástupkyní generálního ředitele je rovněž Marie Bohatá v Evropském statistickém úřadu, ale post v něm není zdaleka tak vlivný, a Bohatá navíc ve funkci za pár měsíců končí). Jeho post na generálním ředitelství SANCO můžeme označit termínem „sexy“, protože ochrana spotřebitele je vděčným tématem mediálně i politicky. Na druhé straně, v komisi je spousta mnohem vlivnějších direktoriátů, namátkou vnitřní trh nebo ekonomické a finanční záležitosti. Miko má nicméně v komisi a dalších institucích rozsáhlou síť kontaktů a navíc je, vzhledem k absenci dalších Čechů v podobně vysokých postech, jeho role unikátní. I proto by bylo chybou, kdyby z něj čeští politici udělali příštího českého eurokomisaře. Česko by pak v Evropské komisi přišlo o jediného člověka, který se v budoucnu může stát generálním ředitelem. Tedy dostat se na post, který ještě žádný Čech nikdy v historii nezastával.

Co Česku přineslo deset let v Unii podle Ladislava Mika?

• Skokovou změnu legislativního rámce, tj.

řadu nových právních norem, které bychom jinak přijímali mnohem déle a některé patrně nikdy (v drtivé většině případů pozitivní změna směrem k moderní a progresivní legislativě). To přispělo k zásadním změnám – z mé zkušenosti např. ve zlepšení životního prostředí, přístupu k justici, ošetření občanských práv apod.

• Svobodný pohyb v rámci obrovského území Evropy pro občany i zaměstnance (přes všechna omezení a výjimku u zaměstnanosti).

Teprve při čekání na vstup na hranicích např. na letišti v Rusku, USA či jiných mimoevropských destinacích člověku dochází, o jak významnou změnu se jedná.

Možnost cestovat, poznávat jiné kultury, studovat v zahraničí (Erasmus apod.), rozjet svůj vlastní byznys prakticky kdekoli v EU.

• Ekonomicky je nepochybně nejvýznamnější příslušnost k evropskému jednotnému trhu. Obrovský nárůst vývozu a uplatnění našeho zboží na evropských trzích, ale – díky značce (skutečné či virtuální „made in EU“) také mnohem lepší pozice na ostatních trzích, např. v rozvojovém světě.

• Pochopitelně nezanedbatelné jsou i investice a dotace z evropských peněz. Umožnily celou řadu vynikajících projektů. Současně nám ukázaly, jak lehce u nás mohou operovat podvodníci a korupčníci, a myslím mnohdy i nastavily zrcadlo řadě našich strukturálních problémů (neschopnost spolupracovat v rámci celku, malost, závist, neefektivita, rozkrádání, korupce). Kromě regionálních i zemědělské dotace, v mnoha případech jenom díky nim bylo možné přežít. Byť mají spoustu problémů a zvrácených, negativních efektů, přece jen měly významný vliv na formování a přežití našeho agrosektoru.

• Přímá možnost ovlivňovat evropské dění účastí v rozhodování evropských institucí, v rámci předsednictví dokonce určovat jeho základní priority v daném období. ČR prokázala, že je schopna této roli dostát, současně se ale často sama nesmyslně diskvalifikuje apriorní kritikou, kverulantstvím a často i dosti sobeckým postupem (z čeho máme bezprostřední výhody, to chceme v co největší míře a pokud možno bez podmínek, kde jsou povinnosti a potřeba něco Unii dát, jsme zdrženliví, jsme proti a snažíme se z toho vyvléct).

• Možnost účasti české vědy v projektech financovaných EU. Přes velkou byrokratickou zátěž to znamená výrazný finanční input, ale hlavně možnost spolupráce v konsorciích s největšími a nejlepšími vědeckými pracovišti Evropy a možnost uplatnit českou vědu v širším kontextu.

• Společně s členstvím v NATO pocit bezpečí, a to až natolik, že připadá lidem jako samozřejmost, která tady jaksi je bez ničího přičinění. Až krize typu té dnešní ukrajinské poukazuje na to, jak je důležité být součástí Evropy (a NATO). Eva Kružíková ředitelka týmu právní služby Evropské komise pro vnitřní trh Působila jako národní expert na Generálním ředitelství pro životní prostředí Evropské komise. Do právní služby komise nastoupila v roce 2007. Před příchodem do Bruselu pracovala na ministerstvu pro životní prostředí, nejdříve jako poradkyně ministra a poté jako ředitelka legislativního odboru.

Jiří Malenovský soudce Soudního dvora EU V roce 1992 byl jmenován soudcem Ústavního soudu ČSFR. V letech 1993 až 2000 byl zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí, velvyslancem a stálým představitelem ČR u Rady Evropy, později vrchním ředitelem sekce právní a konzulární. V dubnu 2000 byl jmenován soudcem Ústavního soudu České republiky.

Docentem mezinárodního práva je od roku 1990, habilitován v tomtéž oboru v roce 1998. V roce 2001 byl jmenován profesorem. Je členem Francouzské společnosti pro mezinárodní právo a místopředsedou české sekce Asociace mezinárodního práva. Od roku 2000 je členem vědecké rady Právnické fakulty Masarykovy univerzity a rozhodcem a členem národní skupiny ČR při Stálém rozhodčím soudu v Haagu. Funkce soudce Ústavního soudu se vzdal dne v roce 2004, kdy nastoupil k Soudnímu dvoru EU jako soudce. Irena Pelikánová soudkyně prvního stupně, Soudní dvůr EU Je soudkyní Soudu prvního stupně Evropské unie od roku 2004. V roce 1993 byla jmenována profesorkou obchodního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1998 do roku 2004 byla členkou Legislativní rady vlády a mimo jiné působila jako advokátka.

V roce 2013 ji vláda Petra Nečase neschválila jako kandidátku do Soudního dvora EU, kam hodlala dosadit tehdejšího ministra bez portfeje Petra Mlsnu. Vláda Jiřího Rusnoka ovšem kandidaturu Pelikánové schválila a ta mohla pokračovat ve velmi prestižní funkci.

Aleš Musil vedoucí oddělení European Competition Network, Generální ředitelství pro hospodářskou soutěž, Evropská komise Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a postgraduální studium absolvoval na College of Europe v belgických Bruggách. V letech 1995 až 1996 působil jako poradce pro evropskou integraci u tehdejšího ministra průmyslu a obchodu Vladimíra Dlouhého. Po angažmá ve veřejném sektoru se vydal na zkušenou do soukromé sféry. Byl ředitelem pražského zastoupení francouzské banky BNP Paribas a působil mimo jiné jako právník společnosti Microsoft.

Petr Blížkovský ředitel, Generální sekretariát Rady Evropské unie Je spoluautorem knihy Evropa: myšlenka získávající tvar, která vyšla v roce 2006. Působil na ministerstvu zemědělství a později na ministerstvu zahraničních věcí, kde se zabýval přípravou vstupu ČR do Evropské unie, byl i ve Stálém zastoupení ČR při EU. V Radě EU pracuje od roku 2004.

Pavel Bouda člen kabinetu eurokomisaře Štefana Füleho Když chce česká státní správa nebo český byznys něco prosadit v Evropské komisi, obvykle jedná s Boudou, bývalým dlouholetým zpravodajem České televize v Bruselu. l

O autorovi| Michal Půr Ondřej Houska, pur@mf.cz ohouska@rozhlas.cz, autor je zpravodajem ČRo v Bruselu

Mohlo by vás zajímat

  • Je o mě zájem, říká expremiér Jiří Paroubek v Euro TV

  • Pavel Ryba - muž, který Čechům prodá ročně tunu zlata

  • Majitel textilky Juta a senátor Hlavatý: V Senátu by…

  • Jan Hawelka: kavárenská hvězda z Mostu

  • Aleš Kučera: Chvíli potrvá, než se lidé naučí se státem…

  • Ondřej Kania: Otevřeme další dvě školy

  • Martin Burda: Bankám v Česku ujíždí vlak

  • Mnislav Zelený Atapana: Přítel amazonských indiánů

  • Jan Bílý: Nebuď uštvaný manažer. Buď král!

Hry pro příležitostné hráče